Rodinný dům v CHKO Český kras

Rodinný dům v CHKO Český kras

Hlásná Třebaň

(2. 10. 2019) Klanc…architekti

   
 
 
 
 

Rodinný dům v CHKO Český kras

Nízkoenergetický dům je postavený na rovinatém pozemku v CHKO Český kras na kraji obce Hlásná Třebaň. Jeho aktuální stav je již druhou etapou stavby: první vznikla v roce 2008, dům byl zkolaudovaný a obýván původními investory. Konstrukčně dům realizovali podle mého návrhu, nicméně z důvodu nedostatku investičních prostředků kvalita provedení fasády, vnitřního vybavení a interiéru byla sice funkční, nicméně velmi „spartánská“. Noví majitelé, kteří dům v roce 2014 koupili na „letní rodinné bydlení“, se rozhodli navázat na původní konstrukční řešení s tím, že zlepší stavebně technické vlastnosti domu a jeho architektonické řešení. Vyměnili jsme fasádu, vstupní dveře, je tu nové topení, chlazení a úprava elektro. Upravili jsme také dispozice, interiér je nyní úplně nový včetně designového návrhu atypických kusů nábytku.
Dnes už existuje návrh třetí etapy realizace, kterou plánují majitelé „na stáří“. Ke stávající hmotě domu se přidá přízemní přístavba do tvaru písmene L, ve které bude kryté stání na auto, větší vstup a ložnice rodičů.

Jednoduché hmotové řešení stavby, její umístění na pozemku, obdélníkový půdorysný tvar, kompozice oken, umístění vstupu a sedlová střecha odpovídá obvyklým požadavkům CHKO. Ty jsem nechtěl pouze formálně splnit, snažil jsem se k nim přistoupit kreativně a přenést logiku selského rozumu, který i bez předpisů CHKO určoval po staletí architekturu staveb historické vesnické architektury, do typologie moderní stavby. Mojí ambicí bylo vytvořit vesnický dům, který by odpovídal architektonicky, stavebně technicky i svým vybavením současným požadavkům, a přitom bude postavený za rozumné peníze.

Architektonické a stavebně technické řešení

Nízkoenergetická difuzně otevřená dřevostavba je založena na patkách 25 cm nad terénem. Přiznaná nosná konstrukce je určující pro celý dům. Bylo jí podřízeno dispoziční řešení a je vizuálně rozhodujícím prvkem interiéru. Hlavní nosnou konstrukci tvoří čtveřice plných vazeb tvaru písmene A na celou šířku a výšku stavby. Tvar plné vazby vychází z tradičních krovových konstrukcí a je upravený pro potřeby moderní dřevostavby. Plná vazba je zavětrovaná dvojicí šikmých vzpěr, které pomáhají i překonat sedmimetrový rozpon v šířce plné vazby bez použití středového sloupku. Šikmé vzpěry jsou prostrčené mezi dvojicí kleštin, které vodorovně spojují celý rám v úrovni vloženého stropu. Kleštiny slouží současně jako stropní průvlaky. Dvě plné vazby jsou ve štítových zdech, dvě jsou přiznané v interiéru. Dům je díky nim rozdělený na tři identické dispoziční části, které jsou v podélném směru uvnitř domu asi 4 metry dlouhé. Celková délka vnitřního prostoru je tak 12 m. Na šířku jsou části dispozice členěné přiznanými stropními trámy po jednom metru, takže šířka celého vnitřního prostoru je 7 metrů.
V první a druhé části dispozice je vloženo patro. V přízemí první části dispozice se nachází vstup, chodba, koupelna a technická místnost, v patře jsou dva pokoje. V přízemí druhé části a v celé třetí části dispozice je propojený obytný prostor s kuchyní, jídelnou a obytným pokojem. Třetí část dispozice je otevřená přes dvě patra do galerie, kam se chodí po točitém schodišti. Kromě výše popsané přiznané nosné konstrukce je pro architekturu a dispoziční řešení domu důležité vizuální a faktické propojení vnitřních obytných prostor přes velká francouzská okna s terasou a zahradou. Výhodou je, že již v první etapě realizace bylo v zahradě vysazeno několik stromů, které během deseti let od té doby vyrostly.

Vnitřní dřevěné konstrukční prvky jsou smrkové lepené vazníky a smrkové palubky. Všechny konstrukční dřevěné prvky interiéru jsou barevně sjednocené olejovým nátěrem s kapkou světle šedého pigmentu. Tepelná izolace je v kombinaci minerální vaty vložené do nosné konstrukce podlahy, stěn a střechy a dřevovláknitých difuzně otevřených desek. Ty obalují celou konstrukci pod dřevěným obkladem a přerušují veškeré tepelné mosty, které by v obálce domu mohly vzniknout. Dům má provětrávanou fasádu s palubkami ze sibiřského modřínu. Kladení palubek je vodorovně s mezerou, profil palubek je rhombus. Střešní krytina je z betonových nízkoprofilovaných tašek. Okna jsou dřevěná EURO, vstupní dveře jsou barevně zvýrazněné.

Interiér
Jednotlivé rozhodující pohledy v interiéru jsou přepisem geometrické abstrakce do prostoru. Když přimhouříte oči, můžete vnímat jednotlivé perspektivní pohledy a detaily interiéru jako geometrické obrazy plné barev, rozdílných struktur, materiálů světel a stínů. Prolínání záměrně přiznaných konstrukčních, dispozičních, funkčních a čistě vizuálních prvků přes sebe a jejich vzájemná prostorová interakce přináší uživatelům nezaměnitelný pocit.
Přiznaná a promyšlená konstrukce plných vazeb a stropů působí vlídně, přirozeně interiér vizuálně i pocitově zaplňuje, takže je už bez dalšího velkého zařizování zabydlený. Vše, co je v interiéru vidět nad rámec přiznané konstrukce: schodiště, dveře, zábradlí, vestavný nábytek i samostatně stojící solitéry, bylo vyrobeno na základě interiérového a designového návrhu. Pouze jídelní židle, ušák a svítidla jsou koupená.
Nejviditelnějším vloženým prvkem interiéru je centrální točité schodiště. Spojuje dolní otevřený obytný prostor s galerií, která slouží jako zašívárna a herna. Schodiště stejně jako zábradlí na galerii jsou ocelové, vyrobené z plechu a pásoviny. Jako jeden kus bylo na místě vloženo do konstrukce domu. Výrazné vodorovné i svislé dělení zábradlí na schodech a na galerii přidává do interiéru další vrstvu. Svojí subtilností a barvou kontrastuje s konstrukčním dřevem a plochami dřevěných obkladů.
Vestavný nábytek: kuchyň, skříně a šatny jsou navržené dle aktuálních designových trendů, přesto dostatečně prakticky a ergonomicky. Jídelní stůl je solitér s masivní dubovou deskou z přiznaných vykartáčovaných fošen a s atypickým ocelovým podnožím. Stejně tak konferenční stolky, knihovna a skříňka pod televizi byly navržené na míru. Konstrukční řešení těchto solitérních kusů nábytku je kombinací subtilní ocelové tyčové konstrukce a dřevěných lakovaných a dýhovaných výplní. Konferenční stolky a knihovny vznikaly z prototypů přímo v truhlářsko/zámečnické dílně. Jsou tak jedinečné mimo jiné i proto, že na desku stolků se použila dýha uříznutá nikoli podélně, jak je běžné, ale kolmo na kmen, takže vypadá jako řez pařezem. Tvar sedačky je přizpůsobený ideálnímu sezení u televize a poslechu HIFI. Finální tečku celému interiéru dává barevné sladění prostoru, výběr dekorací, obrazů a svítidel.

Technické vybavení
Vytápění domu je podlahové elektrické, TUV je zajištěna v elektrickém bojleru. Sekundární, nicméně v praxi hlavní zdroj vytápění jsou kamna. Na všech oknech jsou vnitřní okenní žaluzie. Stínění zajišťuje látková markýza, která v roztaženém stavu zakrývá celou terasu. V nejteplejších dnech je možné využít k chlazení vnitřních prostor multisplitovou klimatizaci, která v reversním režimu dokáže dům v zimě i vytápět. Klimatizace je tak třetím zdrojem vytápění domu, který funguje na principu tepelného čerpadla typu vzduch-voda.

Autorská zpráva

Architekt: Tomáš Klanc
Dodavatel stavby: svépomocná organizace více dodavatelů
Dodavatel interiéru: Tita, s.r.o.

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz