Rodinný dům v Dobříši

Rodinný dům v Dobříši

Dobříš

(17. 9. 2019) Mio architects

   
 
 
 
 

Rodinný dům v Dobříši

Rodinný dům se nachází na okraji města. Hlavním konceptem bylo vytvořit otevřený „fluidní“ prostor bez zbytečných dveří, chodeb a překážek. Návrh jsme situovali do dvou pomyslných bloků: západní s ložnicemi se vyznačuje pravidelným tvarem a uzavřeností, ve východním je velký obytný prostor, jenž se tvarově rozevírá do zahrady. Hlavním principem bylo propojit obytný prostor co nejvíce s přírodou. To se povedlo díky atriu, které vstupuje do středu dispozice a vestavnému květináči, který se zároveň „zrcadlí” ve stropě v podobě velkého kruhového světlíku. Spojení s přírodou podporuje také vodní prvek, který díky šumění vody dotváří atmosféru a majitele vyzývá k relaxaci. V návrhu zahrály zahrada a zeleň nemalou roli. Během projektování jsme ke spolupráci vyzvali Ateliér Partero, který se postaral o vytvoření dokonalého okolí domu.

Materiálově je dům rozdělen na kamenný „sokl“ z černé břidlice a výrazný lem atiky, který je proveden ve formě „strakaté“ omítky. Prosklení propojující obytný prostor a zahradu má formu bezrámového zasklení, tudíž při pohledu ven neruší ve velké ploše žádné masivní prvky okenních rámů. Pro vytvoření pocitu soukromí je však možnost použít dřevěné posuvné žaluzie.

Interiér ctí ducha celého návrhu, dominantním prvkem je podlaha z dubových prken. Kamenný obklad z fasády nahradila v obytné místnosti hrubá stěrka v zemitém až měděném odstínu, která dává vyniknout interiérovým dveřím přes celou výšku místnosti. V hlavním prostoru jsme použili solitérní prvky s oblými tvary, a tak zde není žádný roh, který by obyvatele „ohrožoval“. Toto uspořádání zároveň nechává volnou ruku majiteli k využití prostoru, kdy stabilním prvkem je umístění závěsného krbu a vestavného květináče.

Autorská zpráva
Foto: Vít Černý


Autoři: Jana Šimánková, Marek Šinágl, Pavel Zezula, Jana Fischerová – koncept

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2016

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz