Rodinný dům v Českých Budějovicích

Naším záměrem bylo vytvořit pohodlné bydlení s maximální možností přístupu do exteriéru. Zároveň zde byla snaha po zachování soukromí a vlastní identity v rámci regulativů stanovených územně plánovací dokumentací. Z těchto skutečností vyplývá základní figura domu. Přízemní obytná část vytyčuje spolu s malým skládkem v zadní části parcely jakési atrium. Vpředu je venkovní pobytový prostor ohraničen vlastní stavbou a dvěma zdmi. Vznikají tak jakési „meziprostory“, kdy se nacházíme již ve venkovním prostředí, ale přesto jakoby ještě v domě.
Vnitřní rozvržení ctí archetypální princip setkávání se v hlavní obytné místnosti s kuchyní. Soukromé pokoje, respektive ložnice jsou pak poměrně malé. Přístup do všech místností je možný z ústřední haly – jakési dvorany, která tvoří hlavní komunikační jádro celé stavby.
Dispozice je vepsána do dvanácti čtverců (tři čtverce na šířku x čtyři čtverce na délku) a vychází z funkce jednotlivých místností i z orientace objektu ke světovým stranám. K jižní fasádě přiléhá hlavní obytný prostor se stolováním a kuchyní. Dále se v domě nachází tři ložnice, pracovna a koupelny se šatnou jako samozřejmou součástí ložnicové části. Komora a spíž sousedí z kuchyní. Z hlavního obytného prostoru i ze všech obytných místností lze francouzskými okny vstoupit na terasy.
Stavební pozemek má plochu 565 m² s delší stranou orientovanou severojižně. Hlavní hmota domu má půdorysný tvar obdélníka o rozměrech 10,80 x 15,40 m. Dům má valbovou střechu se sklonem 25° se zaatikovými žlaby.
K domu přiléhá na západní straně přístřešek pro parkování, který nahrazuje garáž, je tvořen dřevěnými trámy vloženými mezi dům a zeď oplocení, zastřešený skleněnou střechou.
Obvodový plášť stavby tvoří režné zdivo z betonových tvárnic, nosné zdi a příčky jsou zděné. V místnostech je zachován průhled do krovu. Podlahy jsou z dubových prken, okna hliníková. Krytina na šikmé části střechy je z cembritových šablon. Zaatikové žlaby jsou izolovány fólií.

Autorská zpráva

 

Rostislav Švácha – Vila manželů Zemenových

Okolí každého většího českého města se podle slov architekta Pavla Hniličky mění v „sídelní kaši“, ve směs nákupních středisek, malých i větších výrobních podniků, benzínových pump a stereotypních sestav rodinných domků, které se už mezi lidmi dočkaly mnoha škádlivých přezdívek. Když se však mezi takovými domky octne vila nebo vilka s kvalitnějším a aktuálnějším architektonickým ztvárněním, terčem vtipů se obvykle stane i ona. Její stavebníci museli před časem překonat námitky stavebního úřadu, který bývá kvalitní architekturou zaskočen a nejčastěji v takových případech soudí, „že se to tam nehodí“. Pokud takový úřad stavebníka nedonutí, aby svůj cihlový nebo betonový dům v minimalistickém stylu pěkně a barevně omítnul, přikáže mu aspoň pokrýt ho normální sedlovou nebo valbovou střechou. A těch úsměšků a dobrých rad od stavebních dělníků a řemeslníků při prováděcích pracích! Stavba hodnotné architektury uprostřed dnešních satelitních osad se tak stává napínavým dobrodružstvím, a to jen pro silné a vyrovnané povahy.
Tím vším museli projít manželé Eva a Luboš Zemenovi, když pro svou vilku vyhledali parcelu v typické satelitní zástavbě českobudějovického předměstí Rožnov, nedaleko Včelné. Před jinými stavebníky, kteří si chtějí postavit obydlí v nějakém aktuálním stylu, nicméně Zemenovy zvýhodňoval fakt, že jde o praktikující architekty, kteří si dovedou představit, na jaké obtíže při schvalování svého projektu a při jeho provádění asi narazí. Smířili se například už předem s faktem, že jim regulační podmínky pro tuto čtvrť nedovolí navrhnout plochou střechu, a obrátili toto omezení v klad. Neomítané zdi z betonových tvárnic naopak před úřadem i před odsudky kolemjdoucích uhájili. Díky tomu všemu si postavili originální, a přece skromný dům, v typologii vilové architektury nezvyklý svou přízemní či jednopodlažní prostorovou dispozicí. Navrhli pro sebe a pro své děti stavbu s napůl tradičním a napůl velmi moderním vzhledem, nápaditým půdorysem a vlídným vnitřním prostorem.

Zvenku se dům jeví jako podlouhlejší kostka z tvárnic, krytá nízkou valbovou střechou. Symetričnost tohoto tvaru mírně narušuje rozestavění oken, ale posilují ji naopak dvě rovnoběžné zídky před domem. Symetrická skladba, tvar střechy i přiznané spárování mezi tvárnicemi odkazují diváka k tradici klasicismu, avšak také k jednoduchým stavbám se střechou a pevnými zdmi, jaké ve 20. století navrhovali Američan Louis Kahn nebo česká architektka Alena Šrámková. Zídky před vilou i malý samostatně stojící sklad za jejími zády mají pomoci vytvořit polouzavřené prostory pro dětské hry a zajistit zároveň povlovný přechod mezi veřejným prostorem ulice a soukromými prostorami ve vile.
Když do ní vchodem na boku vstoupíme, uvítá nás za chodbičkou obdélná dvorana s horním osvětlením, jádro domu obklopené kolem dokola vysokými skříňovými dveřmi. Některé dveře vedou opravdu do skříní, jiné však do ložnic a dětských pokojů, které na třech stranách tvoří obvod stavby. Na stranu čtvrtou, směrem do ulice, umístili Zemenovi rozlehlou obytnou halu s kuchyňským koutem. Veliká okna spojují prostor haly s okolím. Tak jako dvorana uvnitř vily, i hala má jednoduchou obdélnou formu. Příjemné proporce, dobré přirozené osvětlení a zvláště pohled do dřevěného krovu však stačí na to, abychom si v ní nepřipadali jako uvnitř krabice.

Psáno pro knihu Slavné vily Jihočeského kraje

 

Stavebník: Eva a Luboš Zemenovi
Autor: Ing. arch. Eva Zemenovám Mgr. A. Luboš Zemen 
Hlavní dodavatel: Pozemní Stavitelství ČK s.r.o.; stavbyvedoucí: Jan Berný
Truhlářské konstrukce: Karel Rangl
Plocha pozemku: 565 m²
Zastavěná plocha: 208 m²
Obestavěný prostor: 920 m³