Rodinný dům v Českých Budějovicích

Rodinný dům v Českých Budějovicích

Parková 5, České Budějovice-Rožnov

(9. 3. 2020) Ateliér 4DS

   
 
 
 
 

Rodinný dům v Českých Budějovicích

Naším záměrem bylo vytvořit pohodlné bydlení s maximální možností přístupu do exteriéru. Zároveň zde byla snaha po zachování soukromí a vlastní identity v rámci regulativů stanovených územně plánovací dokumentací. Z těchto skutečností vyplývá základní figura domu. Přízemní obytná část vytyčuje spolu s malým skládkem v zadní části parcely jakési atrium. Vpředu je venkovní pobytový prostor ohraničen vlastní stavbou a dvěma zdmi. Vznikají tak jakési „meziprostory“, kdy se nacházíme již ve venkovním prostředí, ale přesto jakoby ještě v domě.
Vnitřní rozvržení ctí archetypální princip setkávání se v hlavní obytné místnosti s kuchyní. Soukromé pokoje, respektive ložnice jsou pak poměrně malé. Přístup do všech místností je možný z ústřední haly – jakési dvorany, která tvoří hlavní komunikační jádro celé stavby.
Dispozice je vepsána do dvanácti čtverců (tři čtverce na šířku x čtyři čtverce na délku) a vychází z funkce jednotlivých místností i z orientace objektu ke světovým stranám. K jižní fasádě přiléhá hlavní obytný prostor se stolováním a kuchyní. Dále se v domě nachází tři ložnice, pracovna a koupelny se šatnou jako samozřejmou součástí ložnicové části. Komora a spíž sousedí z kuchyní. Z hlavního obytného prostoru i ze všech obytných místností lze francouzskými okny vstoupit na terasy.
Stavební pozemek má plochu 565 m2 s delší stranou orientovanou severojižně. Hlavní hmota domu má půdorysný tvar obdélníka o rozměrech 10,80 x 15,40 m. Dům má valbovou střechu se sklonem 25° se zaatikovými žlaby.
K domu přiléhá na západní straně přístřešek pro parkování, který nahrazuje garáž, je tvořen dřevěnými trámy vloženými mezi dům a zeď oplocení, zastřešený skleněnou střechou.
Obvodový plášť stavby tvoří režné zdivo z betonových tvárnic, nosné zdi a příčky jsou zděné. V místnostech je zachován průhled do krovu. Podlahy jsou z dubových prken, okna hliníková. Krytina na šikmé části střechy je z cembritových šablon. Zaatikové žlaby jsou izolovány fólií.

Autorská zpráva

 

Rostislav Švácha – Vila manželů Zemenových

Okolí každého většího českého města se podle slov architekta Pavla Hniličky mění v „sídelní kaši“, ve směs nákupních středisek, malých i větších výrobních podniků, benzínových pump a stereotypních sestav rodinných domků, které se už mezi lidmi dočkaly mnoha škádlivých přezdívek. Když se však mezi takovými domky octne vila nebo vilka s kvalitnějším a aktuálnějším architektonickým ztvárněním, terčem vtipů se obvykle stane i ona. Její stavebníci museli před časem překonat námitky stavebního úřadu, který bývá kvalitní architekturou zaskočen a nejčastěji v takových případech soudí, „že se to tam nehodí“. Pokud takový úřad stavebníka nedonutí, aby svůj cihlový nebo betonový dům v minimalistickém stylu pěkně a barevně omítnul, přikáže mu aspoň pokrýt ho normální sedlovou nebo valbovou střechou. A těch úsměšků a dobrých rad od stavebních dělníků a řemeslníků při prováděcích pracích! Stavba hodnotné architektury uprostřed dnešních satelitních osad se tak stává napínavým dobrodružstvím, a to jen pro silné a vyrovnané povahy.
Tím vším museli projít manželé Eva a Luboš Zemenovi, když pro svou vilku vyhledali parcelu v typické satelitní zástavbě českobudějovického předměstí Rožnov, nedaleko Včelné. Před jinými stavebníky, kteří si chtějí postavit obydlí v nějakém aktuálním stylu, nicméně Zemenovy zvýhodňoval fakt, že jde o praktikující architekty, kteří si dovedou představit, na jaké obtíže při schvalování svého projektu a při jeho provádění asi narazí. Smířili se například už předem s faktem, že jim regulační podmínky pro tuto čtvrť nedovolí navrhnout plochou střechu, a obrátili toto omezení v klad. Neomítané zdi z betonových tvárnic naopak před úřadem i před odsudky kolemjdoucích uhájili. Díky tomu všemu si postavili originální, a přece skromný dům, v typologii vilové architektury nezvyklý svou přízemní či jednopodlažní prostorovou dispozicí. Navrhli pro sebe a pro své děti stavbu s napůl tradičním a napůl velmi moderním vzhledem, nápaditým půdorysem a vlídným vnitřním prostorem.

Zvenku se dům jeví jako podlouhlejší kostka z tvárnic, krytá nízkou valbovou střechou. Symetričnost tohoto tvaru mírně narušuje rozestavění oken, ale posilují ji naopak dvě rovnoběžné zídky před domem. Symetrická skladba, tvar střechy i přiznané spárování mezi tvárnicemi odkazují diváka k tradici klasicismu, avšak také k jednoduchým stavbám se střechou a pevnými zdmi, jaké ve 20. století navrhovali Američan Louis Kahn nebo česká architektka Alena Šrámková. Zídky před vilou i malý samostatně stojící sklad za jejími zády mají pomoci vytvořit polouzavřené prostory pro dětské hry a zajistit zároveň povlovný přechod mezi veřejným prostorem ulice a soukromými prostorami ve vile.
Když do ní vchodem na boku vstoupíme, uvítá nás za chodbičkou obdélná dvorana s horním osvětlením, jádro domu obklopené kolem dokola vysokými skříňovými dveřmi. Některé dveře vedou opravdu do skříní, jiné však do ložnic a dětských pokojů, které na třech stranách tvoří obvod stavby. Na stranu čtvrtou, směrem do ulice, umístili Zemenovi rozlehlou obytnou halu s kuchyňským koutem. Veliká okna spojují prostor haly s okolím. Tak jako dvorana uvnitř vily, i hala má jednoduchou obdélnou formu. Příjemné proporce, dobré přirozené osvětlení a zvláště pohled do dřevěného krovu však stačí na to, abychom si v ní nepřipadali jako uvnitř krabice.

Psáno pro knihu Slavné vily Jihočeského kraje

 

Stavebník: Eva a Luboš Zemenovi
Autor: Ing. arch. Eva Zemenovám Mgr. A. Luboš Zemen 
Hlavní dodavatel: Pozemní Stavitelství ČK s.r.o.; stavbyvedoucí: Jan Berný
Truhlářské konstrukce: Karel Rangl
Plocha pozemku: 565 m2
Zastavěná plocha: 208 m2
Obestavěný prostor: 920 m3

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2008

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz