Rodinný dům v Hlučíně

Rodinný dům v Hlučíně

(23. 7. 2018) Dům z roku 1921 prošel nedávno kompletní rekonstrukcí a modernizací

   
 
 
 
 

Rodinný dům v Hlučíně

Dům jako z Noting Hillu
Zrekonstruovaný dům v Hlučíně se pyšní historickou fasádou z lícových cihel, která připomíná anglickou architekturu v georgiánském stylu. Režnou fasádu rozjasnila decentní štuková výzdoba a barevné řešení oken a vchodových dveří.

Režné zdivo je pro moravskoslezský kraj typické. V regionu se nacházela bohatá ložiska surovin, vznikalo zde hodně cihelen a lidé si dokonce cihly vyráběly podomácku sami. Po 2. světové válce se však poničené fasády z režného zdiva začaly postupně ztrácet pod vrstvami omítek. Rodinný dům v Hlučíně patří k těm, které si svůj autentický ráz uchovaly.

Dům z roku 1921 prošel nedávno kompletní rekonstrukcí a modernizací. Ústředním motivem celé akce se stala právě jeho originální fasáda z lícových cihel. Spolu s ostatními historickými prvky byla pracně renovována. Projektantům se staré a nové podařilo citlivě skloubit a vytvořit prostor, který odpovídá požadavkům na moderní komfortní bydlení.

Stačilo přitom málo a namísto původního domu stál jiný. Stavba byla vybydlená a zchátralá a investor zvažoval její demolici. Dosáhnout požadovaných tepelně-technických a uživatelských parametrů se jevilo jako nereálné a finančně náročné. Dílčí stavební úpravy, které si zpočátku investor koordinoval sám, nedávaly smysl. Majitelé se přesto rozhodli dát domu šanci a se svým záměrem oslovili projektanty z renomované projekční a stavební firmy DK1.

S historickou fasádou vytvořila dokonalou symbiózu moderně řešená střecha s prosklenými vikýři. „Vikýře nám umožnily získat dostatečnou plochu pro vnitřní dispozici podkroví a výstup na terasu. U klasických střešních oken by to nebylo možné,“ zdůvodňuje konstrukci střechy Ing. Daniel Kozel, majitel DK1. Vnitřní dispozici podkroví musel být uzpůsoben i nový krov, kombinovaný s ocelovou konstrukcí. Spolu s krovem se měnila i poničená původní krytina. Nahradily ji betonové tašky BRAMAC Classic v barvě břidlicově černá, které jsou charakteristické elegantním a symetrickým profilem. „S Bramacem máme velmi dobré zkušenosti. Betonové tašky se vyznačují rozměrovou přesností, krásně hladkým povrchem, ale také sladěným příslušenstvím. Všechny tyto aspekty se podílí na výsledném designu střechy. Krytina působí velmi kompaktně, nemluvě o jejích uživatelských přínosech,“ pokračuje projektant, který s výrobcem spolupracuje více než 20 let.

Jinak se začínalo se vším znovu takřka od nuly. Bylo nutné vyměnit krov, zpevnit obvodové zdivo ztužujícími železobetonovými věnci a ocelovými táhly. Zvětralé režné zdivo se muselo přezdít, sklep odvodnit a odvětrat. „Celý proces byl o hledání kompromisů. Původní prvky jsme museli přizpůsobit novým požadavkům na stavby. Problematické bylo už jen to, že nikde nebyly pravé úhly,“ dodává za DK1 Daniel Kozel.  Díky vnitřnímu zateplení domu se podařilo snížit jeho energetickou náročnost, přitom ale zachovat vnější ráz

Přestavba rozšířila obytnou plochu na 95 m2 a celkovou rozlohu domu na 192 m2. V přízemí se nachází kuchyň a hlavní obývací místnost, v podkroví klidová část domu (ložnice, šatna, koupelna, domácí tělocvična a terasa).

Rodinný dům v Hlučíně oplývá po rekonstrukci zvláštní směsí nostalgie, romantiky a vintage. Jako by dával tušit, že zelenými vchodovými dveřmi se nachází domov s mimořádně útulným a domáckým prostředím. Originální přestavba objektu právem získala Hlavní cenu v soutěži Stavba Moravskoslezského kraje 2017.
www.bramac.cz
podle podkladů společnosti Bramac

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

25. 10. 2021 01:01:51

Re: Stanovisko k chystané demolici budovy Chemapolu-Investy v Pr...

Naprosto si netroufám polemizovat s oběma autory obhajoby Chemapolu, tohoto jistě nezpochybnitelného architektonického dokladu své doby. Natož zpochybňovat jejich kvalifikovanost v oboru vývoje architektury. Jenomže dokladem doby je každá realizovaná stavba. Jistě. Liší se vzájemně dobovou kvalitou, významem, ojedinělostí v běhu historie. Ale stavby není možné napichovat špendlíkem a uchovávat jako motýly. Stavba není mrtvý motýl v zasklené vitríně. Stavba má majitele, který si nekoupil muzeální kousek, ale nemovitost, která musí sloužit. Buď to dokáže při zachování (navrácení do) původní podoby. A pokud ne, nezbývá, než ji inovovat, dostavět, přestavět, nebo zbourat a nahradit novostavbou – novým architektonickým dokladem své doby. To není barbarství, ale zákonitost udržitelnosti. Bylo tomu tak v lidské historii vždy. Tedy alespoň do doby institucionalizace památkářů. Že by měly existovat výjimky? Nepochybně ano. Ale někdo musí právo mrtvých motýlů na věčný život mimo ekonomickou realitu kompenzovat. Možná zapálený nebo excentrický vlastník, možná kulturně vzdělaný donátor. Na 99% to ale bude dělat stát, jehož možnosti ale nejsou bezlimitní. Není právě proces prohlašování stavby za památku příležitostí vyjasnit, jakou míru ekonomické neudržitelnosti si může stát dovolit kompenzovat ve snaze o uchování co nejkomplexnější sbírky architektonických motýlů? Tak či tak si dovolím připojit dvě poznámky: 1. Přečetla jsem si: „Pokud se doposud budova Chemapolu nestala předmětem zájmu památkové péče, bylo to tak nepochybně proto, že nikoho z památkářských a architektonických kruhů ani nenapadlo, že by se tak významné architektonické dílo mělo demolovat.“ To je hrůzostrašné vysvětlení. Začít uvažovat o vyhlášení stavby za památku až ve chvíli, kdy ji hrozí zbourání, to nesvědčí zrovna o systémovém přístupu k památkové péči. A lobbování obou autorů (věřím, že upřímné) tak působí náhodně a nedůvěryhodně. 2. Zdánlivě paradoxně se přiznám k tomu, že jsem přesvědčena o tom, že památkově chráněných staveb by mělo být víc – a především z opomíjené nedávné historie této země. Že je to popření toho, co jsem napsala výše? Vůbec ne. Vyžaduje to ale několik systémových změn: a) Přestat si lhát. Zařazení stavby do Seznamu nemovitých kulturních památek neznamená, že je stavba památkově chráněná. Znamená to jediné: že majitel ztratí větší či menší díl svobody vyplývající z vlastnického práva, o čemž rozhodují (soudně nebo nezřídka zcela nesoudně) památkové orgány. Naplnění památkové ochrany je ale jen a jen na majiteli nemovité kulturní památky. b) Zaměňme proto konečně termín „památkově chráněné stavby“ na „stavbu s režimem památkového dohledu“ nebo tak nějak podobně… c) Zcela zásadně je třeba změnit postavení vlastníka objektu, na který chce stát uplatnit ochranný památkový režim. Zatím je to bezprávný a obtěžující element. Protože to ví, nechá památku chátrat, případně ji zrekonstruuje, ostaví případně zbourá „na černo“. d) Je třeba dosáhnout zásadní změny přístupu památkových orgánů: hájit nikoliv všechny atributy stavby, ale skutečně jen ty nejvýznamnější. Při posuzování záměrů rovnocenně posuzovat kulturně-historické hodnoty způsobilost pro účelnou (vhodnou!) soudobou funkci, uživatelský komfort, provozní efektivitu. Nevylučovat aplikaci moderních technologií, zařízení a výrobků – tam, kde to nebude degradovat vyznění památky. Přestat odmítat vkládání soudobé kulturní vrstvy ve formě ohleduplných, ale samozřejmě kontrastních (!) intervencí. Trvat na rigidní autenticity všech částí stavby, bez ohledu na jejich hodnotu a účelnost je cesta do pekel. Je nemyslitelné, aby si památkové orgány vystačily s kunsthistorickým a architektonickým vzděláním, aniž by je kombinovaly se zákonitostmi investiční, stavební a provozní ekonomie, efektivity, návratnosti, se znalostmi realitního světa – účelnosti, flexibility, nabídky, poptávky atd. Nejde o to, aby se atributy udržitelnostistaly součástí památkové péče, ale aby se památková péče stala součástí udržitelnosti!

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz