Rodinný dům v Hrabyni II.

Rodinný dům v Hrabyni II.

(29. 10. 2019) Tomáš Bindr, Pavlína Harazimová / Atelier38

   
  • 1. NP

  • 1. PP

  • Řez

 
 
 
 

Rodinný dům v Hrabyni II.

Na palubě, v podpalubí.
Severní svah s výhledem na vesnici s věží kostela.  Původně podlouhlý pozemek se záhumenní cestou na jižní straně, hranice mezi kulturou a naturou.  
Namísto výměnku pro rodiče, vznikla v zadní části u záhumenní cesty novostavba rodinného domu pro děti. Dům má dva vstupy. V patře ze záhumenní cesty a v přízemí ze zahrady od rodičů. Je navlečeným korálkem na niti pradávného pohybu mezi životem v obci a práci na poli.  
Samostatně stojící dvojgaráž spolu s domem člení pozemek na část poloveřejnou - terasa s jižním výhledem do krajiny a na část soukromou -  zahrada přimykající se k identitě  vesnice.
Morfologie terénu, světové strany a výhledy daly vzniknout konceptu paluby -  společenského patra s bazénem, levitujícího na podnoži ložnicové části podpalubí.
Uspořádání paluby umožňuje volný pohyb, prolínání interiéru s exteriérem a výhledy všemi směry.  Volně plynoucí prostor, který se dá členit posuvnými stěnami.
Kajuty pod hladinou ponoru, doslovně i v přeneseném slova smyslu intimity, jsou přes anglický dvorek orientovány do soukromé části zahrady.
Svislé nosné konstrukce jsou z keramických tvarovek. Stropy jsou železobetonové monolitické. Dům je vytápěný tepelným čerpadlem vzduch – voda.  Kromě možnosti přirozeného větrání zajišťuje výměnu vzduchu rekuperace.
AUTORSKÁ ZPRÁVA


RD Hrabyně II.
Lokace:  Hrabyně, Moravskoslezský kraj
Investor:  Soukromá osoba
Autor:  Tomáš Bindr, Pavlína Harazimová / Atelier38 s. r. o.
HIP: Michal Výtisk, Atelier38 s.r.o.
Projekt: 2009 -2010
Realizace: 2012 – doposud
Fotografie: Roman Polášek

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rodinné domy

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz