Rodinný dům v Liticích

Rodinný dům v Liticích

Litice

(24. 9. 2019) Progres atelier

   
 
 
 
 

Rodinný dům v Liticích

Na přání mladé rodiny jsme navrhli otevřený, prosluněný a vzdušný dům. Svou formou a dispozičním řešením využívá maximum z potenciálu místa, reaguje na morfologii terénu a orientaci ke světovým stranám. I přes nepříznivou orientaci pozemku splňuje přísná kritéria pasivního standardu.
Stavba je vzhledem k regulativům v území situována přibližně ve střední části pozemku a člení ho tak přirozeně na dva subprostory. Do ulice otevřené jižní předpolí domu s terasou – pozorovatelnou na ploše ze zatravněného pororoštu a intimnější část zahrady se stinnou dřevěnou terasou na severu. Z hlavního objemu přízemí vystupuje v jihozápadní části hmota „slunečního trychtýře“, který přes velkoformátové jižní okno umožňuje proslunit vnitřní dispozici až na sever do hloubi interiéru. Převýšený obytný prostor se maximálně otevírá na jih i sever – nechává domem plynout světlo, vzduch, krajinu a maže tak rozdíl mezi exteriérem a interiérem.
Nad východní polovinou vyrůstá hmota 2. NP jednoduchého obdélného tvaru se sklonem pultové střechy kopírujícím původní svah na pozemku. Dynamická střešní krajina v kontrastu s lapidárním půdorysem utváří silný výraz a svou členitostí dodává domu lidské měřítko.

Přízemí domu je koncipováno jako velkorysý volně plynoucí obytný prostor. Jeho vnímání napomáhá velkoformátové prosklení i nosná konstrukce z dřevěných panelů bez potřeby podpor uvnitř půdorysu. Technické zázemí je komprimované na minimum a situováno při východní straně. Volně plovoucí objekt schodiště s knihovnou a posezením poskytuje další prostorový zážitek. Ze schodišťové haly ve 2. NP se pak vstupuje do dětských pokojů, koupelny a ložnice s vlastní malou koupelnou.

Autorská zpráva
Foto: Martin Zeman, Vojtěch Kaas        

Autoři: Ing. arch. Vojtěch Kaas, Ing. arch. Jan Kalivoda

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2015

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz