Smíchov City

Smíchov City

(29. 9. 2016) Projekt by se mohl začít stavět v roce 2018

   
 
 
 
 

Smíchov City

(ČTK) - První fáze projektu Smíchov City na místě bývalého nákladového nádraží v Praze na Smíchově by se mohla začít stavět začátkem roku 2018. Na ploše 25 000 metrů čtverečních by mělo vyrůst 400 bytů a kancelářská budova o velikosti 10.500 metrů čtverečních. Na setkání s novináři to uvedl Leoš Anderle, výkonný ředitel developerské firmy Sekyra Group, která pozemky vlastní.

"Projekt k územnímu řízení chceme odevzdat v říjnu, počítáme s tím, že v polovině příštího roku bychom měli mít územní rozhodnutí. V ideálním případě, pokud by se nikdo neodvolával, bychom v prvním čtvrtletí roku 2018 mohli mít stavební povolení," řekl Anderle.

První fáze zahrnuje tři samostatné domy v blízkosti autobusového nádraží Na Knížecí. Budovy budou mít maximálně šest podlaží, v přízemí se počítá s prostorami například pro restaurace, kavárny, ordinace nebo menší kanceláře. "Pokud by šlo všechno hladce, první fáze by mohla být dokončena na konci roku 2020," doplnil Anderle. První fázi projektu navrhla firma Kuba & Pilař architekti ve spolupráci s Haascookzemmrich Studio 2050, Chalupa Architekti + A.L.T. Architekti, Lábus - AA - Architektonický ateliér, D3A a Projektil architekti.

Celkově projekt zahrnuje 216.099 metrů čtverečních pozemků. Podle Anderleho by měl mít pět až šest fází a dokončen by mohl být zhruba za 12 až 15 let. "Za důležité považujeme, že město chce do diskuse o podobě území zahrnout i veřejnost. Jsme si vědomi, že připravujeme projekty, které mění ráz města a zasáhnou různým způsobem do životů velkého počtu obyvatel," uvedl dále Anderle. Projekt obsahuje mimo jiné dva parky o celkové rozloze 22.000 metrů čtverečních, které by měl protínat 28 metrů široký bulvár. To je zhruba polovina šířky Václavského náměstí. Osa bulváru by na severní straně protínala nejvyšší bod katedrály svatého Víta na Pražském hradě.

Celkem by ve Smíchov City mohlo bydlet až 3300 lidí, dále je v plánu zhruba 190.000 metrů čtverečních ploch pro služby, nakupování a kanceláře. Součástí projektu jsou rovněž základní a mateřská škola a kulturní centra. Výstavba by měla postupovat směrem od autobusové zastávky Na Knížecí. V prostorách nádraží Praha Smíchov projekt počítá s vícepatrovým parkovištěm P+R. "Počítáme s tím, že by se do těchto prostor přesunula i část současného autobusového nádraží. A Na Knížecí by vyrostlo nové náměstí zhruba o velikosti Staroměstského," dodal Anderle.

Doplněno Stavbaweb:
Lokalita: Praha 5, Smíchovské nádraží
Developer: Sekyra Group
Určení projektu:  Smíšená rezidenční a komerční zóna
Rozloha: 216 099 m2
Rezidenční kapacita: 3 300 obyvatel
Rozloha zeleně: 22 000 m2,
2 parky – Školní a Horní
Veřejné prostory:
Náměstí Na Knížecí, přednádražní prostor, rozšíření ulic,
hlavní bulvár o šířce 28 m
Plánované zahájení výstavby: 2017
Aktuální stav projektu: Projektová příprava
Tvůrci návrhu I. fáze: Kuba & Pilař architekti a spolupracující architekti Haascookzemmrich STUDIO 2050, Chalupa architekti + A.L.T. Architekti, Lábus – AA – Architektonický ateliér, D3A a Projektil architekti. 

Více informací o celém projektu najdete na stránkách Sekyra Group:
Developerský projekt Praha 5 – Smíchov City



IPR: Smíchov City
Oblast smíchovského nádraží se radikálně změní. Mrtvá zóna s prázdnými budovami a nefunkčním kolejištěm ustoupí v horizontu několika let moderní městské čtvrti. Výsledky vyzvané architektonické soutěže, kterou připravil investor Smíchov Station Development, a.s., ve spolupráci s Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy, přinášejí lepší představu o podobě první etapy výstavby.
Více ZDE.

Související články:

Revitalizace smíchovského nádraží - Smíchov City 9.2.2015
Výstavba nové čtvrti na Smíchovském nádraží může po letech začít 2.6.2014
Smíchov City - výbor posvětil změnu týkající se výstavby kolem Smíchova 19.4.2013
Hudeček: Nová městská čtvrť vznikne na Smíchově do dvaceti let 31.1.2013

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz