Adresa: Sokolské koupaliště — Brněnská přehrada
Investor: Sokol Brno 1
Architekt: Transat architekti — Robert Václavík, Petr Všetečka
Projektant: Robert Václavík, Petr Všetečka
Spolupráce: Zdeněk Václavík
Původní projekt areálu Sokolského koupaliště: Boh. Babánek, 40. léta 20. stol. (nedoloženo stavebními výkresy)
Profese:
Sportovní supervizor: Zdeněk Václavík
Inventarizace dřevin: Marie Krouparová — Nebojsová, Robert Václavík
Biologické hodnocení, znalecký posudek a spolupráce
na koncepci úpravy biotopu: Mojmír Vlašín
Statika: Jan Mattuš
Technický dozor investora: Robert Václavík
Vodní režim bazénu: Pavel Kučera
Dodavatel: 1999 — UNOX spol. s r. o., Brno 2001-2002 — SAJ spol. s r. o., Brno
Projekt pro ÚR (SP): 1998, 2000
Realizace: 1999-2002
Celková plocha hřišť: 2 000 m2
STAVEBNÍ NÁKLADY
Stavba objektu1998-2000: 480 000 Kč
2001-2002: 2 000 000 Kč
Nepřímé náklady: 1998-2002 — cca 3 400 brigádnických hodin
Celkové náklady (vč. DPH): 2 480 000 Kč
ZADÁNÍ
Historie Sokolského koupaliště začala v roce 1939, krátce po výstavbě Brněnské přehrady. Do rozpuštění Sokola komunisty v 50. letech nebyl areál úplně dokončen, nicméně krátce po válce byl už bohatě sportovně využíván. Fungovala loděnice, závodní plavecký bazén, skokanská věž, hřiště na nohejbal a volejbal, na louce před ubytovnou cvičili gymnasté. Po zrušení Sokola areál sice ještě nějaký čas setrvačností fungoval, nicméně postupně začal duchovně i fyzicky odumírat. V restituci v 90. letech byl Sokolu vrácen zanedbaný areál se zarostlým hřištěm, rozpadlým bazénem, skokanská věž byla z bezpečnostních důvodů stržena, do objektů zatékalo…
Chátrání areálu přesto přineslo z dnešního pohledu jednu kvalitu. Zanedbaný bazén, stále „napouštěný“ prosakující spodní vodou, byl přirozeně osídlován přírodou bývalé říční nivy a postupně se stal biotopem s množstvím dnes vzácných a ohrožených druhů obojživelníků a plazů (čolků, rosniček, skokanů, ropuch, užovek atd.).
V 90. letech stál Sokol před otázkou, jak sportovního ducha areálu oživit. Stavební aktivity na volných plochách byli vyloučeny ochranným pásmem přehrady, opravu bazénů limitovaly požadavky ochrany přírody a finanční náročnost. V roce 1998 se Sokol Brno 1 rozhodl areál maximálně otevřít veřejnosti a sportovní aktivity postavit na rychle se rozvíjejícím sportu — plážovém volejbalu. První dvě hřiště byla postavena v roce 1999 a od té doby se tu pořádaly vrcholné turnaje (mistrovství republiky, Český pohár), trénují zde profesionálové i veřejnost. Výstavbou dalších tří treningových hřišť na místě bývalého bazénu v loňské sezóně vznikl reprezentativní areál plážového volejbalu v ČR s parametry pro pořádání oficiálních mezinárodních turnajů. Na velkém hřišti lze hrát plážovou házenou a plážový fotbal. Prostor amfiteátru v přírodním prostředí navíc může sloužit (po dostavbě tribun) k pořádání kulturních a společenských akcí, koncertů apod. KOMPOZICE
Původní koncept architekta Babánka organicky vychází z přírodního reliéfu místa. Areál byl komponován z jihu od přehrady, respektive z protilehlé vyhlídky (místa s dalekými výhledy na přehradu). Odtud vychází hlavní osa areálu, podle níž je „symetrický“. Zahloubená a vyvýšená místa vznikla jakoby vyříznutím hmoty na jedné straně osy a otočením podle ní. Horní čtvercové louce tak odpovídá zátoka s loděnicí, hlavnímu objektu restaurace — ubytovny vyhloubené hřiště, rokli bývalých bazénů vyvýšený hájek na opačném konci areálu apod. Na této kompoziční ose je též umístěno těžiště Sokolského koupaliště. Je vyjádřeno výrazným zdrobněním měřítka soustavy schodišť, zídek a klubovny. Z tohoto místa se areál rozbíhá do všech směrů. Dynamický hlavní objekt, evokující plavidlo a prostorově komponován ve zlatém řezu, z těžiště jakoby vyplouvá ( původně spočívalo na těžkém kamenném podstavci zídek vyrůstajících ze skalního podloží dřevěné 1. patro — v 70. letech vyzděno). Kompozici vhodně doplňují stromy. Jemnou prostorovou hru podtrhuje topolová alej v zadním plánu.
NÁVRH
Horní hřiště:
Návrh úprav dal vyniknout původní Babánkově kompozici, ctí princip přirozeného formování terénu. Téma hlavní osy jsme potvrdili centrálním hřištěm s montovanými ocelodřevěnými a přírodními travnatými tribunami. Do těžiště kompozice byl z místa dnešního centrálního hřiště přemístěn stožár se sokolskou vlajkou.
Maximálně jsme využili přírodních materiálů: travnaté přírodní tribuny, pískové cesty, dřevo.
Spodní hřiště — biotop:
Část původního závodního bazénu byla ponechána funkci biotopu.Ten byl rozšířen o bývalé brouzdaliště, byl zpřírodněn jeho severní břeh a vytvořen stálý nátok vody z Rozdrojovického potoka. Do bazénu bude ještě vysazen leknín.
Větší část bazénu byla zasypána štěrkohlínou a překryta pískovými hřišti (s možností instalace tří, dvou nebo jednoho kurtu). Obě části jsou odděleny betonovou hrází a prkennou stěnou.
Na přilehlém svahu jsou plánovány montované tribuny (přírodní nejsou kvůli velkému sklonu možné).
Spodní hřiště je s ostatním areálem spojeno schodištěm v terénním zářezu, na prodloužení podélné provozní osy. Sestupuje se tak s pohledem na leknínový bazén. V sestupu je vytvořeno (opět zmenšením měřítka) další, vedlejší těžiště — místo se schůdky k bazénu, lávkou a lavičkou s pohledem na biotop.
Materiál je opět prostý: betonové zídky — stejně jako původní bazén, lávka nad biotopem a přilehlá dřevěná dělící stěna z nenatíraného boru, kovové prvky z natírané oceli, písek.
