Stavba 4/2019

Stavba 4/2019

(21. 11. 2019) Ve čtvrtek 21. listopadu 2019 vychází letošní poslední číslo časopisu Stavba

   
 
 
 
 

Stavba 4/2019

Obsah Stavba 4/2019

ROZHOVOR
4–7 Rozhovor s Petrem Hlaváčkem
EVA ČERVINKOVÁ

PŘEKLAD
8 Arata Isozaki a architektura neustálých změn a růstu
IRENA LEHKOŽIVOVÁ
9–11 Teorie navrhování se zřetelem k procesům – 1. část
ARATA ISOZAKI

TEORIE, RECENZE
12–15 Zhuštění prostoru
PAVLA MELKOVÁ
16–18 Projekt pro pražský Žižkov
OLDŘICH ŠEVČÍK
20–21 K čemu jsou architekti – recenze
ROSTISLAV ŠVÁCHA
22–23 Rizika kreativity
MARTINA MERTOVÁ
24 LAFARGE HOLCIM
26 Zeleň vnáší do města život
MARCELA FIALKOVÁ

ARCHITEKTURA
28–31 Novostavba II. Interní kliniky a geriatrie
ADAM RUJBR ARCHITECTS
32–33 Nemocnice, kde slovo pasivní má zcela jiný význam – KNAUF
34–37 Klinika Dr. Pírka
HUŤ ARCHITEKTURY MARTIN RAJNIŠ
38 Dvě kliniky, dva přístupy – MARTIN KLODA
39–41 Zdravotnické stavby dnes – MARKÉTA ŽÁČKOVÁ
42–45 Protetické centrum
RUSINA FREI ARCHITEKTI
46–49 Zubaři Nad Mlýnem
STUDIO RAKETOPLÁN
50–51 Odběrové centrum Aeskulab
OV–A
52–55 Tenisová hala
TAK ARCHITECTS
56–57 Vesnická tělocvična
CHCI-DŮM
56–60 Loděnice v Bratislavě
OFFICE110 ARCHITEKTI
61 Domy pro zručné nohy – PETR ŠMÍDEK
62–64 Startovací rampa, závodiště BMX
ARCHITEKT ONDŘEJ TUČEK
65–67 Zázemí fotbalistů
KAMIL MRVA ARCHITECTS
68–71 Klubovna oddílu běžeckého lyžování
ROSA – ARCHITEKT
72–74 Atletická hala Vítkovice
MARTIN CHVÁLEK, TOMÁŠ JANČA, JAN ZAVADIL

REFERENCE
75 CEMBRIT Solid
76–77 Dřevěné podlahy Kährs – KPP
78–79 Skleněný skywalk na Stezce Valašska – AGC
80–81 Rekonstrukce Pálffyovského paláce – HELUZ
82–83 LIGHTWAY světlovody v Siko koupelny
84–85 Kov je vhodným materiálem pro krásnou a funkční architekturu – SATJAM
86–87 Nástavba Vesper Homes v Praze – FERMACELL
88–89 Doba přeje minimalismu – NĚMEC
90 Úspora místa díky optimalizované hydraulice splaškových vod – GEBERIT
91 Nové lodžie? – KASTEN
92 Skryté zárubně – JAP FUTURE
93 Novinka VELUX: Černé střešní okno v prémiové kvalitě
94–95 Archicad 23 – BIM v okamžiku – CEGRA
96 Hrebienok Resort – VIEGA


Na titulní straně: Startovací rampa, závodiště BMX
Foto: Viktor Tuček


 ______________________________
Zakoupit výtisk můžete zde: stavbaweb@bmone.cz.

PŘEDPLATNÉ ČASOPISU

Předplatné si můžete objednat na našem webu: https://bmone.cz/index.php/objednavka-stavba/

VYDÁVÁ
Business Media One s.r.o.
Nádražní 762/32
150 00 Praha 5-Smíchov
tel.: +420 778 545 376

info@bmone.cz
www.bmone.cz    www.casopisstavba.cz   www.stavbaweb.cz

GENERÁLNÍ ŘEDITEL
Hynek Paťorek

REDAKCE
Lidmila Burianová (šéfredaktorka)
lidmila.burianova@bmone.cz
Mariana Pančíková
mariana.pancikova@bmone.cz

PŘEKLADY
Milena Sršňová

ART DIRECTOR
Matěj Kotrba
matej.kotrba@bmczech.cz

INZERCE
Jiří Ladman, tel.: +420 602 372 312 
jiri.ladman@bmone.cz

Alena Vališová, tel: 602 329 862
e-mail: alena.valisova@bmone.cz

MARKETING
Kateřina Svoradová, tel.: +420 770 191 425
katerina.svoradova@bmone.cz

VÝROBA A DISTRIBUCE
Monika Rudolfová, tel. +420 778 545 376
monika.rudolfova@bmone.cz

ZLOM A REPRODUKCE
DTP studio, Business Media CZ,
dtp@bmone.cz
 
TISK
Triangl, a. s.  

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz