STAVBA ROKU 2019 představuje přihlášené stavby a otevírá hlasování veřejnosti

STAVBA ROKU 2019 představuje přihlášené stavby a otevírá hlasování veřejnosti

(15. 8. 2019) www.stavbaroku.cz prezentuje 59 přihlášených staveb a stavebních děl

   
 
 
 
 

STAVBA ROKU 2019 představuje přihlášené stavby a otevírá hlasování veřejnosti

Již od ukončení přihlášek se na www.stavbaroku.cz prezentuje 59 přihlášených staveb a stavebních děl, z toho 53 přihlášených do Stavby roku 2019 a 6 staveb přihlášených do Zahraniční stavby roku 2019. Soutěží stavby různých velikostí, z celého typologického spektra a stavebních odvětví. Odborná pětičlená porota a následně Sbor expertů pracují na hodnocení přihlášených staveb. Výsledkem budou nominace na titul Stavba roku, následné udělení titulů Stavba roku 2019 a udělení dalších cen. Nominace budou vyhlášeny 9. září 2019 v Dopravní hale Národního technického muzea v Praze. Slavnostní udílení titulů a Zvláštních cen proběhne 21. října 2019 tradičně v Betlémské kapli v Praze.

„Těší nás opětovný zvýšený zájem všech přihlašovatelů. Jak vyplývá z komunikace se stavebními společnostmi, investory ze soukromého i veřejného sektoru, projektanty a autory, většinou po svém vlastním interním „předkole“ vybírají a hlásí do této tradiční celorepublikové přehlídky to, co považují ze své stavební činnosti za nejzdařilejší. V soutěži má tak nejen odborná, ale i široká veřejnost, možnost seznámit se opravdu se špičkou stavitelského umění a architektury v České republice i v zahraničí,“ hodnotí průběh aktuálního ročníku Ing. arch. Jan Fibiger, CSc., viceprezident SIA ČR – Rady výstavby a předseda správní rady Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství a rady programu Stavba roku a dodává: „Ve Stavbě roku nejde pouze o kvantitu, ale hlavně o kvalitu a vysokou úroveň přihlášených. To je i jedním z důvodů proč letos padlo rozhodnutí, že porota navštíví všech 53 přihlášených staveb.“

Které regiony se utkají o prestižní celorepublikový titul Stavba roku?
Přihlášené stavby představují špičku stavitelského umění, kterým se přestavují jednotlivé regiony. Nejsilněji je zastoupena Praha (13 staveb), i když tomu tak vždy nebylo, následují shodně Královéhradecký kraj (7), Středočeský kraj (7), po 5 stavbách jsou zastoupeny kraje Jihočeský a Moravskoslezský, kraj Plzeňský je zastoupen 4 a kraj Liberecký 3 stavbami, po 2 přihláškách přišlo z kraje Pardubického, Jihomoravského a Zlínského. Po jednom kandidátovi na titul Stavba roku 2019 mají kraje Ústecký, Karlovarský a Vysočina. Jediný nezastoupený kraj stavbou je kraj Olomoucký.

Přihlášená stavební díla přináší typologickou pestrost
Mezi soutěžícími stavbami mají převahu novostavby nad rekonstrukcemi.
Typologicky se přihlásili rekonstrukce historických objektů, zámků, komerční a kancelářské budovy, obchodní prostory, průmyslové a výrobní stavby, bytové a rezidenční domy, rodinné domy, kulturní, vzdělávací a sportovní zařízení, dopravní stavby, úpravy veřejného prostoru, vodní díla i stavby infrastruktury. Mezi přihlášenými například najdeme i objekty projektované v BIM, objekty navazující na koncept Smart Cities i stavby energeticky soběstačné.
Soutěžní přehlídka je výjimečná právě širokým záběrem a typologickým rozsahem přihlašovaných staveb. Představuje současnou architekturu i výborné stavitelství, a nechybí ani stavby inženýrské i dopravní. Je otázkou, která díla natolik zaujmou a osloví hodnotitele a odnesou si z letošního soutěžního klání nominaci a následně titul nebo některou z dalších cen.

Kolik úhlů hodnocení má kvalita?
Stavby budou posuzovány z různých úhlů pohledu kvality díla – dle investičního záměru, účelnosti, začlenění do okolí, architektury, efektivnosti, inovativnosti, kvality stavebních prací a materiálů, trvalé udržitelnosti, energetické náročnosti, bezbariérovosti, provedení detailů, spokojenosti stavebníka a uživatele, součinnost projektantů, stavebních firem a investora v průběhu stavby, a dalšími kritérii souvisejícími s jejich realizací.

Spuštění hlasování veřejnosti
Již tradičně můžete také na www.stavbaroku.cz dát svůj hlas Vaší favorizované stavbě v hlasování veřejnosti od 15. 8. 2019 od 10:00 do neděle 20. 10. 2019 do 12:00, kdy bude hlasování ukončeno a výsledky hlasování budou vyhlášeny na slavnostním galavečeru v pondělí 21. 10. 2019 v Betlémské kapli. Hlasovat veřejnost může ze všech přihlášených staveb. Cenu veřejnosti podpořilo Rádio Impuls, které se v letošním roce stalo hlavním rozhlasovým mediálním partnerem soutěžní přehlídky.

Porota Stavby roku 2019
Porota složená ze zástupců vypisovatelů z řad architektů a inženýrů pracovala ve složení doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, Csc., předsedkyně poroty, Ing. arch. Akad. arch. Jan Vrana (Nadace ABF), Ing. Renata Zdařilová Ph.D. (ČKAIT), doc. Ing. Jan Pašek Ph.D. (SPS ČR) a Ing. Ladislav Vaněk (MPO ČR). Porota navštívila v rámci hodnocení během července a začátku srpna všech 53 přihlášených staveb a najela rekordních 2 690 km. Na cestě s porotou všechny stavby dokumentoval i filmový štáb.

Zveřejnění nominací Stavby roku 2019 – 9. 9. 2019
Vyhlášení nominací proběhne v pondělí 9. září 2019 od 19:00 v Dopravní hale Národního technického muzea v Praze. Slavnostní vyhlášení výsledků následně proběhne v pondělí 21. října 2019 v Betlémské kapli v Praze v rámci Dnů stavitelství a architektury organizovaných SIA ČR – Radou výstavby, a kromě ocenění Stavba roku 2019 se bude udělovat tradičně i ocenění v soutěžích Zahraniční stavba roku 2019 a Urbanistický projekt roku 2019.
Přihlášená, nominovaná i oceněná díla Stavby roku 2019 budou k vidění na výstavách, veletrzích a při dalších příležitostech v průběhu celého roku v České republice i na Slovensku.

Vypisovateli 27. ročníku tradiční prestižní soutěžní přehlídky jsou Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, která je ji organizátorem celé soutěže, Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a Svaz podnikatelů ve stavebnictví ČR.

Soutěž tradičně získala řadu záštit významných institucí, mimo jiné i záštitu prezidenta České republiky, předsedy Senátu Parlamentu ČR, Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva dopravy, Ministerstva kultury, Ministerstva životního prostředí, primátora hlavního města Prahy, starosty Městské části Prahy 1, rektora ČVUT v Praze, Asociace krajů ČR a Svazu měst a obcí ČR, a také podporu nejrůznějších dalších odborných institucí.

tisková zpráva


Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz