Ateliér re:architekti ve spolupráci s krajinářskými architekty symbio studio proměnil okolí sídla Libereckého kraje v nové nábřeží podél řeky Nisy. Projekt ve dvou etapách přinesl výstavbu parkovacího domu i úpravu veřejných prostranství.
Veřejný prostor v okolí bývalého Výzkumného ústavu textilního, dnešního sídla Libereckého kraje a dalších významných institucí, fungoval dlouhá léta především jako povrchové parkoviště. Potenciál místa – řeka a poloha v blízkosti centra – zůstával nevyužitý. Z architektonické soutěže zorganizované Libereckým krajem v roce 2017 vzešel návrh na komplexní kultivaci území. V první etapě byl postaven nový parkovací dům, který umožnil redukci parkovacích ploch a uvolnil prostor pro veřejné využití. Ve druhé etapě následovala úprava nábřeží, která území propojila s okolním městem.
V centru území vznikla nová piazzetta, na niž navazuje promenáda podél Nisy propojená s hlavní městskou třídou. Prostor je přístupný ze všech stran a umožňuje různé způsoby využití – od každodenního průchodu městem po pořádání veřejných akcí.
„Voda je tématem jednadvacátého století. Je to fenomén, s nímž města, která mají vizi, pracují systematicky a dlouhodobě. Řeší základní otázku urbanismu: jak znovu nastavit vztah mezi rostlou zástavbou, zapomenutou či skrytou krajinou a klimatem. Liberecká náplavka je v tomto smyslu důležitým počinem.“ Řeka jako osa, ne hranice, Petr Volf, více v časopise STAVBA 2/2026
Na piazzettu navazují široké schody k řece, které umožňují přístup k vodě. Stinný park vytváří přechod mezi ruchem města a otevřeným prostranstvím před krajským úřadem. Původní zeleň byla doplněna o nové stromy, travnaté pobytové plochy a záhony. V blízkosti hlavních pěších tras vzniklo dětské hřiště, stánek s občerstvením a vodní prvek, jehož výtvarné řešení odkazuje na historii místního textilního průmyslu. V jižní části území bylo instalováno sousoší Návrat od Magdaleny Jetelové.
„Soutěživost mezi obyvateli Liberce a Jablonce je dlouhodobá. Podobnosti a odlišnosti obou měst ukázala i loňská výstava v Severočeském muzeu. Zpřístupněním nábřeží v centrech se zabývají obě města. Liberec má mírný náskok a již sklízí první plody, které vzešly z architektonických soutěží.“ Co přinesla zdravá soupeřivost měst, Petr Šmídek, více v časopise STAVBA 2/2026
Na jižní straně piazzetty vznikla nová lávka, která rozšířila předprostor krajského úřadu a propojila území s druhým břehem řeky. Součástí úprav bylo také sjednocení původně rozdílných výškových úrovní do jedné roviny. Odstraněny byly rampy, schodiště i menší plochy zbytkové zeleně, čímž vznikl přehledný bezbariérový prostor. Úpravy zároveň umožnily vedení cyklotrasy podél celého nábřeží. Na levém břehu řeky naváže město Liberec úpravou parku Na Rybníčku a výstavbou nové lávky, která propojí rekreační plochy na obou březích.
Podle autorské zprávy
Místo: U Jezu, Liberec
Autoři: re:architekti / Michal Kuzemenský, David Pavlišta, Ondřej Synek, Jan Vlach, Jiří Žid, Kateřina Gloserová, Dušan Sabol, Martin Kunc, Jan Čech
Krajinářská architektura: symbio studio / Marie Gelová, Pavla Drbalová, Klára Stachová, Sandra Chlebovská
Investor: Liberecký kraj
Projekt: soutěž 2017
Realizace: 2023–2025
Rozloha veřejného prostranství: 15 000 m²
Hrubá podlažní plocha parkovacího domu: 8 500 m²
Foto: Ondřej Bouška
nádraží a okolí znám. Z výkresů bez jakéhokoliv kontextu, chybí sever, kde je řeka, nebo nějaká navazující ulice, nic, nic,nic.…
Izos podle mě řeší i tyhle věci docela dobře. Líbí se mi, že se nezaměřují jen na klasické zasklení, ale…
Investor si hlavně hlídá cenu. Dokud to nebude povinné, tak zvolí levnější variantu.
Palec nahoru za zachování a znovupoužití těch trámů.
Jak bych mohl sehnat právě tento díl, prosím? Je elektronická verze?