Garsonka v přízemí renesančního měšťanského domu na Valdštejnském náměstí v Praze prošla rekonstrukcí podle studia Tunicate. Interiér navázal na komplexní obnovu památkově chráněného pavlačového domu a na ploše pouhých 20,8 m² propojil historický charakter s nároky současného bydlení.
Z původně skromné jednotku se stal „byt v pokoji“, plnohodnotný investiční byt určený ke krátkodobému pronájmu. Výsledkem proměny je prostor, který respektuje původní architekturu včetně klenutých stropů, zároveň však nabízí promyšlené dispoziční řešení, vysokou funkčnost a kultivovanou estetiku. Architekti pracovali s omezeným rozpočtem i minimální podlahovou plochou, přesto dokázali vytvořit komplexní obytné prostředí zahrnující kuchyň, jídelní část, ložnici, úložné prostory i koupelnu.
Klíčovým principem návrhu se stalo sdružování funkcí, precizní práce s objemem vestavěného nábytku a citlivé využití každého centimetru prostoru. Interiér kombinuje dubové parkety, travertinové obklady a cenově dostupnější materiály s metalickými efekty, které navazují na ušlechtilejší prvky společných prostor domu. Byt tak ukazuje, že i malometrážní jednotka může nabídnout velkorysé, vyspělé a architektonicky promyšlené bydlení.
Podle autorské zprávy
Lokalita: Valdštejnské náměstí 522/7, Praha 1 – Malá Strana
Autoři: Tunicate / Jan Roučka, Anna Linhartová, Katarína Varsová
Projekt: 2025
Realizace: 2025
Foto: BoysPlayNice
Na 20,8 m² a ještě v památkově chráněném domě je to velmi disciplinovaná práce — hlavně to, že se do dispozice vešla plnohodnotná ložnicová část a ne jen rozkládací pohovka v obýváku.
U bytů určených ke krátkodobému pronájmu je právě tohle rozhodnutí ekonomicky zajímavější, než se zdá. V hodnoceních hostů se kvalita spaní objevuje mnohem častěji než vybavení kuchyně, a rozkládací lůžko bývá nejčastější výtkou i u jinak výborně řešených bytů. Plnohodnotné lůžko s pevným roštem se navíc v provozu chová lépe: rozkládací mechanismy jsou u střídajících se hostů první, co se rozbije.
Druhá věc, kterou u takhle malých pronájmů vidíme často podceněnou, je úložný prostor pod lůžkem. V garsonce bývá objem pod postelí největší souvislá úložná plocha v bytě a hodí se právě pro provozní věci krátkodobého pronájmu — náhradní lůžkoviny, ručníky, úklidové potřeby — které nemají být vidět.
Zajímalo by mě, jestli architekti u takových investičních bytů řeší i životnost vybavení v provozu, nebo se návrh soustředí hlavně na dispozici a výraz.