Centrální kruhová stavba kaple v Nesvačilce od autorů Jana Říčného a Filipa Koska (RCNKSK) je vyrobena z ručně tesaných jedlových trámů a lamelové CNC obráběné konstrukce, obložena modřínovým dřevem. Konstrukčně je inspirována středověkými stavebními postupy, které se zde potkávají se současnými technologickými možnostmi díky statikovi Vítu Mlázovskému.

Nově je doplněna ocelová věž, pětimetrová dubová vrata či rozpracovaný svatostánek od sochaře Dominika Fialy. V kapli byla poprvé v ČR provedena broušená dusaná hliněná podlaha od Hanno Burtschera a Matěje Janského. Trámy jsou tesány tradičním způsobem ručně, přímo po skácení stromu ještě v lese pouze sekerami. Tesaři pod vedením tesaře a kameníka Davida Šebesty vyučení mistrem Růžičkou pracovali replikami historických nástrojů. Kamenný sokl je z rosické ruly. V budoucnu bude kolem kaple vysázen jabloňový sad a přibude kamenná křížová cesta. Jsou použity výhradně přírodní materiály: stavba založená na „udusaném hliněném podloží“ a rulových kamenech, ze kterých vychází tesané trámy, které jsou obklopeny lamelovou dřevěnou konstrukcí. Architektura je zcela vázána na Mariánskou ikonografii. Kaple již přes 10 let vzniká z iniciativy duchovních a kulturních potřeb lidí žijících v tomto regionu.

Obec Nesvačilka žije tradicí poutí k původní kapli. Možných symbolických odkazů na Pannu Marii Bolestnou lze využít jako prostorotvorných prvků. Je důležité si přitom uvědomit, kým pro obyvatele Panna Maria je. „I tvou vlastní duší pronikne meč“ (Lk 2,35), proroctví Simeonovo je první bolestí, která zachvátila Mariinu duši a předznamenala další vývoj událostí v Mariině životě, následovalo dalších šest.

Prvky prostoru nejsou jen navrženy s ohledem na symboliku a obsah nemají, nýbrž prostor má obsah a význam. „Pozemskou část“ chrámu tvoří živelně vyskládané kameny lehce převyšující návštěvníka. Jsou pozemské stejně jako my. V tomto soklu, v nás mají původ Mariiny bolesti. Protínají prostor v podobě surových trámů a směřují do jasného kruhového otvoru ve stropě, „k Bohu“. Jedním z trámů je i onen kříž, pod kterým stála Panna Maria. „Vznáší se“ v prostoru na osu kněžiště a orientuje interiér ke svatostánku, který je ním umístěn.

Celý prostor nad kameny je obalen lehce působícím závojem Mariiných slz tvořených jemnými vertikálními okny a dřevěným obkladem. Můžeme tedy rozdělení prostoru chápat jako část pozemskou (kamennou) a nebeskou (dřevěnou). Což platí i v exteriéru, kde dřevěná část je tvořena cedrovým lepeným obkladem, který zesvětlá do stříbřitého odstínu a bude působit velmi lehce a nehmotně. Kruhová podstata interiéru je akcentována uspořádáním lavic. Obemykají kněžiště, přibližují věřící obřadu a vytváří společenství.
Autorská zpráva, upraveno
Statika: Vít Mlázovský, Filip Chmel Krajinářské řešení: Eva Wagnerová Tesařské a kamenické práce, EPDM: David Šebesta Výroba CNC: Karel Hrdlička Zámečnické konstrukce, ocelová věž: Zámečnictví Fiala, Kovopoláček Spodní stavba: Miroslav Klein Návrh a výroba prvků kněžiště: Dominik Fiala Realizace podlahy z dusané hlíny: Hanno Burtscher, Matěj Janský Nábytek: Pavel Abrahámek Dubová vrata: Daniel Golík a Jakub Jarcovják Foto: Ondřej Bouška |
Pěkné . V článku se dá dočíst o všech možných (i těch kteří tam nikdy nebyli ) a ani slovo o tom kdo to tam skoro celé stavěl. Nevíte kdo to byl ?
V autorské zprávě ke studii tato informace nebyla. Doplněno do prvního odstavce a faktografie.