Instalace sedmi studánek v trojském zámeckém parku vycházela z barokní kompozice přírodních tvarů. Svými klidnými nebo čeřenými vodními hladinami prostředí oživují z bezprostředních i vzdálených pohledů. Potvrzují tak historickou představu o kreativních proměnách za tím účelem koncipovaného krajinného prostředí s úmyslem vytváření nových vztahů mezi člověkem, architekturou a jejím okolím na principu vody a světla.
Práce, které byly v prostorech Trojského zámku a jeho parku realizovány, jsou ukázky toho, čím se autoři v minulosti zabývali a zároveň i pokusem vést s tímto umělecky a esteticky uceleným prostředím dialog současnými prostředky. V prostoru instalace vnímáme vymezenou krajinu s horizontem a její světelné chvění, čeření, zrcadlení, odrazy a jejich mizení. Abstraktní čistota geometrických tvarů a jejich jemná smyslovost jsou příznačné vyjadřovací prostředky, které divákům nabízí poetickou koexistenci přírodních a výtvarných prvků.
Tisková zpráva
