Technopark Pekařská, Praha 5

Technopark Pekařská, Praha 5

 
 
 
 

Technopark Pekařská, Praha 5

Novostavba administrativní budovy v Praze 5 / New administrative building in Prague 5
Klient/ Client: Hochtief Development zastoupená HTP ČR, s. r. o. / P. Vecan, P. Beneš
Vlastník/Owner: Europolis Pekařská, s. r. o.
Autoři/Architects: Luboš Pata & Václav Frydecký
Gen. projektant/ General designer: PATA & FRYDECKÝ ARCHITEKTI s. r. o.
Studie/Study: 2000, 2001 / P & F
Projekt/Project: 2001 / P & F, statika: Němec Polák, s. r. o. / I. Němec
Prováděcí projekt/ Implementing project: 2002 / P & F; F.S.P., s. r. o. / J. Plachetka, Statika : Vin consult, s. r. o. / V. Vančík
Realizace/ Construction: 07/2002-08/2003
Gen. dodavatel/ General contractor: Hochtief VSB, a. s., divize 8 / L. Vondrášek, M. Beneš
Dodavatel fasády/ Facade contractor: BR-Invest, s. r. o.
Hrubá plocha/ Gross area: NP/PP 9350/5250 m2
Obestavěný prostor/ Enclosed area: 48 300 m3
Fotografie/ Photography: Vojtěch Vecan, P & F

TECHNOPARK PEKAŘSKÁ, PRAHA 5
Autorská zpráva
LUBOŠ PATA, VÁCLAV FRYDECKÝ

Objekt Technologického parku Pekařská je v západním sektoru Prahy, na rozhraní Prahy 5 a Prahy 13. Budova je posledním objektem dostavěným do pásu komerčních objektů v prostoru mezi budoucí rychlostní komunikací s navazujícím ochranným valem u ulice Bucharovy a obytnou čtvrtí Vidoule, plánovanou nad ulicí Pekařskou.
Zadáním bylo postavit budovu, která přinese do území vysokou kvalitu v celkovém i v detailním řešení a v použitých materiálech — výjimečný dům, který bude pozitivním bodem v širším kontextu. To vše za přijatelné ekonomické náklady a při neurčitosti provozu pronajímatelných komerčních ploch — kanceláří. Kladem celého projektu byla profesionalita klienta a vzájemná důvěra projektanta a klienta při vývoji a realizaci.
Klient měl poměrně jasnou výchozí představu o technickém vybavení, standardech a základním modulu pro komerční prostory (1,35 m). Původní zadání budovy s nižší střední kvalitou — řeč byla o třídě „VW Golf“ —, bylo vývojem projektu a posuny v technických a materiálových řešeních postupně zlepšováno až ke kvalitě vyšší třídy „Mercedes“.
Řešení dispozice vychází z požadavku na maximální přípustné využití pozemku. Hmotu budovy tvoří základní pevný hranol suterénu jako „podnož - sokl“, na kterém je nasazený čistý objem dvou zalomených transparentních křídel ve tvaru L spojených krčkem, završený střešními nástavbami s organickými křivkami ve tvaru kapek s jemným členěním.
Z hranolu kancelářské budovy jsou jakoby vyříznuty dvě krychle dvorů.
V přízemí budovy je společná kantýna, v podzemních podlažích společné garáže, sklady a technické prostory. Z ulice Pekařské je kolem objektu objezdová komunikace.
Půdorys nadzemních podlaží vytváří jasnou koncepci s třemi komunikačními a sociálními jádry. Kancelářské prostory byly provedeny buď jako čisté plochy rozdělené příčkami na jednotlivé kanceláře s chodbami, nebo jako halové kanceláře.
Technopark má tři vstupy z ulice Pekařské se zádveřím a navazující halou. Vstupy jsou zvýrazněny barevnými akcenty a umocněny prosklenými stříškami nad vchody a vstupními poutači s večerním nasvícením.
Hlavní grafický koncept barevného řešení budovy spočívá v kontrastu bílé linky hliníkových obkladových panelů, vinoucí se kolem celé budovy na šedém neutrálním pozadí. Šedá je v různých odstínech od temně šedých meziokenních pásů, přes středně šedou podnože suterénu a obkladu dvorů, až k světle šedavé pásů na schodišti a stříbřité barvě rámů oken a kovových součástí fasády. Bílošedý koncept je doplněn barevnými akcenty a modrým atikovým pásem „stahujícím“ celý dům.
Barevné obklady — akcenty — zviditelňují na fasádě odlišení a oddělení vstupních hal od kancelářských úseků. Z atiky přechází modrý motiv na vertikální plochu středního nároží vstupní fasády; modrá barva symbolizuje barvu oblohy a čistý technicistní výraz. Žlutý odstín je vybrán jako výrazný odstín ladící s modrou barvou atik a nároží. Objevuje se v doplňující kompozici i na jedné z bočních fasád objektu, označuje místo nájezdu na zadní obslužnou komunikaci, směr k vjezdu do podzemních parkingů a oživuje stíněný prostor mezi objekty.
Fasáda budovy má dvě základní tváře — vnější „veřejný“ obal a vnitřní „intimnější“ dvory. „Tváře“ jsou odlišené materiály parapetů v kontrastu tvrdý a měkký — bílé aluminiové plechy a tmavě šedé přírodně žíhané vláknocementové desky, vše spojené čirými pásy oken s jemným rastrem žaluzií.
Z ploché střechy budovy vystupují tři střešní nástavby jako završení kompozice.

TECHNOPARK PEKAŘSKÁ, PRAGUE 5
Architect’s Report
LUBOŠ PATA, VÁCLAV FRYDECKÝ

The Pekařská Technology Park building is in the western half of Prague, on the boundary between Prague 5 and Prague 13 districts. It is the latest building erected in the belt of commercial buildings situated between the future high-speed road, with its adjoining embankment by Bucharova street, and the Vidoule residential district planned above Pekařská street.
The brief was to construct a building that will bring to this location a high standard of overall and detailed design and materials — an exceptional building that will be a positive point in the broader context. And to do all this at acceptable cost and without knowing how the lettable office space will be used. One positive feature of the entire project was the client’s professionalism and the bilateral trust between the designer and the client during development and implementation.
The client had a relatively clear initial idea about technical facilities, standards and the basic module for commercial spaces (1.35 m). The original brief for a building of lower-medium standard — referred to as “VW Golf“ class — was gradually elevated to “Mercedes“ standard as the project evolved and new technical and material solutions were devised.
The design of the layout is based on the requirement to make maximum use of the land available. The building is formed of a basic fixed prism of the basement as a “pedestal“, on which the net volume of two angled, transparent L-shaped wings connected by a waist and topped by roof superstructures with organic, drop-shaped and subtly articulated curves.
Two courtyard cubes are as if cut out of the prism of the office building.
The ground floor contains a communal canteen. Below ground there are communal garages, storerooms and technical spaces. An access road circling the building leads from Pekařská street.
The floor plan of the above-ground floors forms a clear design concept, with three communication and social cores. The office spaces were designed either as clean spaces divided by partitions into offices with corridors, or as office halls.
The Technopark has three entrances from Pekařská street with foyers and adjoining halls. The entrances are highlighted using colour accents and are enhanced by glass canopies over the doorways and signs that are illuminated at night.
The primary graphic concept of the building’s colour scheme consists in the contrast between the white line of aluminium facade panels winding around the entire building and the neutral grey background. Grey is used in various shades, from dark grey bands between the windows, through the intermediate grey of the basement pedestal and courtyard cladding, to the light grey bands on the staircase and silvery window frames and flashings on the facade. The white-and-grey scheme is complemented by colour accents and a blue band ringing the attic level of entire building. The coloured facework — accents — highlight the differentation and separation of the entrance halls from office areas. From the attic level, the blue motif passes over to the vertical space of the central corner of the entrance facade; the blue symbolises the colour of the sky and pure “technicist“ expression. Yellow was chosen as a strong tone harmonising with the blue of the attics and quoins. It also features in a complementary composition on one of the building’s side facades, designating the access point for the rear service road in the direction of the entrance to the underground garages and this livens up the shaded area between the buildings.
The building’s facade has two basic shapes: the external “public“ envelope and the internal “more intimate“ courtyards. The “faces“ use different, contrasting materials for their parapets — white aluminium sheets and dark grey naturally annealed cement fibre panels, all connected by transparent belts of windows with finely gridded blinds.
Three roof superstructures rise up from the flat roof as the culmination of the composition.

Tak akorát architektury

VLADIMÍR CZUMALO, JIŘÍ JUNEK

Místo
Místo jak řez z točeného salámu pásmového města Nikolaje Alexandroviče Miljutina. Od jihu nejen vizuálně neprostupná hradba paneláků, za níž se kolem Slunečního náměstí stavebně naplňují utopie avantgardy. Před ní pás země nikoho čekající na rozšíření zahloubené stoky frekventované silnice. Za náspem a pásem firemních parkovišť kolem páteřní rýhy silnice pravidelný sled volně stojících budov. Připomínají billboardy kolem dálnice či zboží vyložené v regálu hypermarketu nejen neutrálním monotónním rytmem, ale také tím, jak jsou ve své manifestované rozmanitosti stejné. Za dalším pásem parkovišť a silnicí, která zatím nedokáže být ulicí, čeká povlovný jižní svah hřbetu, táhnoucího se od vrcholku Vidoule, na „pohodové bydlení v harmonii příjemné architektury a kultivované přírody“, jak praví nabídka. Budoucí luxusní rezidenční čtvrť Botanica láká sice hlavně polohou, „nadosah ale také sídlí řada významných mezinárodních firem, které znamenají bohatou nabídku zajímavých pracovních příležitostí“. Do práce kousek napříč, podélně snadno pryč: brzy po D5 na Norimberk či rychle na letiště. Nejen snadno do Evropy, atraktivitu místa v nabídce zakládá paradoxně také fakt, že z něho lze rychle ujet. Miljutinovský Socgorod efektivní komunikace mezi funkcemi práce, bydlení a rekreace kombinovaný s požitky globálního ráje Kapgorodu. Bydlení a práce pod jedním z nevyšších bodů pražského katastru není jen bydlením a prací nad Prahou, ale také za Prahou a bez Prahy. Nepředbíhejme, zatím je to slunná travnatá stráň s pásy keřů a pod ní řídká řádka izolovaných budov. Přírodní místo ve stavu ztráty svých významů a umělé místo ve stavu larvální ošklivosti. Vše už nebo ještě není a snad teprve bude. Co je, z pohledu urbanismu za víc pozornosti nestojí.

Čas
Je čas provizoria. Čas krize architektury, v níž na sebe bez hluku, neboť elasticky narazily stavění pro budoucnost a stavění pro rychlé dnešní peníze, stavění pro ty, kdo nepoznají architekturu, ale vyžadují ji, a stavění pro ty, kdo se obejdou bez architektury. Čas náhražek a kýčů. Dějinná tradice dílem neosvojena, dílem negována jako nebezpečná nebo alespoň zneklidňující. Snad je mezní čas architektury. Snad se to z odstupu bude jevit jinak.

Děj
Neofunkcionalismus vykazuje ve stylovém rozpětí současné české architektury houževnatou stabilitu. Prvotní významy, zůstávající v regionu historismu, už příliš nefungují, stylová poloha odkazuje spíše k sobě samé. Rizika jsou stejná, jaká známe ze 30. let: Krajně zjednodušený jazyk se zdá na jedné straně snazší k osvojení, na straně druhé nabízí méně valérů, schopných měkčit ostré hrany mezi architekturou a nearchitekturou, mezi sémanticky úsporným sdělením a ekonomicky úspornou prázdnotou, mezi zdáním snadné osvojitelnosti jazyka a jeho osvojením skutečným. S vyprázdněním sumárního sdělení přibývá abstrakce a s přibýváním abstrakce ubývá individuality. Nebezpečí zaměnitelnosti volá po individualizaci, s přihlédnutím k publiku téměř signální.
V Pekařské vidíme jedno z možných řešení: Abstraktní forma je doplněna, „vysvětlena“ formou „zobrazující“. Uvozovky tu jsou nezbytné, neboť nejde o skutečné zobrazení ve smyslu ikonického či indexového odkazu ke skutečnosti, ani o konvencionalizovaný, a tedy obecně srozumitelný symbol. Čtyřikrát pravoúhle zalomená esovitá linie jako formální východisko budovy zůstává abstraktní, byť si s jejími možnými výklady můžeme libovolně hrát.
Vzrušující pokušení, zda by architektura nemohla přeci jen být zobrazujícím uměním, provází celé její dějiny i dějiny myšlení o ní. Namátkou: Ryze abstraktní geometrickou skladbu Santiniho barokního kostela Navštívení P. Marie v Obyčtově stačilo přečíst jako ikonickou a uvěřit, že půdorys má tvar želvy. Rázem se otevřelo bezpočtu možných výkladů: Želva vystupuje ve výtvarném umění jako symbol všehomíra, nesmrtelnosti, dlouhověkosti, rozjímání. Pro kostel se nabízí význam stálosti ve víře. U církevních Otců ale také nalezneme želvu jako symbol nízké smyslnosti, protože žije v bahně. Latinské testudo zname­ná želvu i záštitu. Nabízí se i další výklad: Želva přešla z antiky do křesťanství jako symbol dobré manželky. Jako želva nemá jazyk a nikdy ne­opouští svůj krunýř, tak je cudná manželka mlčenlivá a zdržuje se doma.
Příklad samozřejmě extrémní. Na rozdíl od svatyně se anonymní administrativní budova pro symbolický výklad nenabízí a samotný půdorysný vzorec není naplněn významy dejme tomu tak, jako půdorys a tvar renesančního letohrádku Hvězda Ferdinanda Tyrolského. Jistá sugesce významovosti tu ale je. Totiž ta, která pojmenovává koketování s ikoničností: Průčelí volně zobrazuje půdorys. Namátkou zvolený příklad čtení Santiniho kostela upozorňuje na jeden podstatný limit: Kolik laiků odvodí z běžného kontaktu se stavbou půdorys? Kolik laiků vůbec něco takového napadne?
Protisměrně zdvojené „U“ půdorysu má svou logiku, kotvenou ve vnitřní komunikaci, osvětlení, oslunění, ventilaci. Na jedné straně nepostrádá odkazy k funkcionalismu, rezonující se zvoleným tvaroslovím, na druhé straně nelze přehlédnout záměrné i zřejmě nezáměrné konflikty a disonance. Záměrná je, předpokládáme, razance, s níž byl proti funkcionalistickým zásadám postaven apriorní formální princip jak v půdorysném uspořádání, tak na všech čtyřech průčelích. Přesvědčivost ornamentálního „překladu“ funkcionalistických pásových oken se u jednotlivých průčelí liší, meandrování účinně ornamentalizuje a dynamizuje užší plochy, ve větší délce pravé části jižní fasády naopak přestává fungovat. Sledujeme-li průběh meandru, najdeme i místa, kde si bylo třeba vypomoci finesou zdánlivě logického přerušení.
I když seskupení křídel kolem dvou otevřených „dvorů“ rezonuje s funkcionalistickým rozrušováním blokového zastavění, nevylučuje ani asociaci klasických principů čestného dvora. Ta ale skřípe: Cour d´honneur je doménou symetrie. V Pekařské může mít náhodný návštěvník při prvním kontaktu s budovou drobnou potíž s určením hlavního, tedy vstupního průčelí, bez znalosti kontextu může severní „vpředu“ zaměnit za „vzadu“ a očekávat „vpředu“ na protilehlé jižní straně budovy. Rozpozná-li pak „čestný dvůr“, očekává symetrii. Překvapí ho vchod v koutě a naopak absence hlavního vstupu v ose, ani dispoziční logika mu nepomůže vstupy hierarchizovat. Zcela důsledné není ani hierarchizování vstupů doprovodnými markýzami jako jedním z mála prvků, vnášejících do stavby měřítko detailu, a jejich indikace a „výklad“ kladením jednoduchých barevných akcentů. Na jižním průčelí najdeme markýzu jako jediný výtvarný prvek paradoxně přibližně nad vstupem do trafostanice, nikoliv nad vjezdy do garáží. Nejvýraznější žluté akcenty vyznačují nejvýznamnější vchod z významných a nejnevýznamnější z nevýznamných, u hlavního v doprovodu modré, která jinak spolu s šedí podnože váže jako barva nevýrazné korunní římsy celý objem budovy a akcentuje měkčící linii kolejnice vynášené na konzolách a obohacující v podhledech jinak nevýraznou siluetu.
Čím méně prvků, tím více od nich očekáváme, tím pevnější logiku užití a sdělení z nich čteme. Zmíněné markýzy zastupují jiný tvarový svět, nabízejí sdělně industriální prvky v jinak totální abstrakci. Jejich detail pak funguje jako specifická metafora, která přepne pozornost diváka do plnohodnotného vnímání architektury jako uměleckého, tedy sdělovacího jazyka. Členění oplechování vložených vstupů pak může být čteno prizmatem klasické pásové rustiky a i odtud odstartovat čtení „čestného dvora“ jako čestného dvora, které nás vrátí k již konstatovanému komunikačnímu šumu.
S užitím barvy je to podobné. Váhu jednoduchých barevných akcentů jasně odkrývá srovnání jižního průčelí, kde nasazeny nejsou, a průčelí ostatních: Od fádnosti nás dokáže oddělit pár čtverečních decimetrů barevné fólie laminovaného skla. K oběma barvám, žluté a modré, přistupují dvě „nebarvy“, šedá a černá. Šedá se na stavbě objevuje v třech tónech a materiálech, nastěrkované omítce podnože, cementovláknitých deskách fasád do obou „dvorů“ a na foliích skel, která upozorňují na průběh schodišť. Zde ji doprovází černá, která tenkou přerušovanou čarou vymezuje šedé pásy na západní a východní fasádě. V horizontálních obdélnících pak signalizuje dva hlavní vstupy, jednou v kombinaci s modrou a jednou s modrou a žlutou.
Má tedy užití barev logiku? Ano, ale spíše logiku čistě výtvarnou, logiku dekorace, logiku odvracení vizuální fádnosti. Význam, vyvozený z jednoho místa stavby na jiném místě neplatí, například „překladový kód“ mezi exteriérem a interiérem, který nabízí vertikální pás na západním průčelí, na průčelí severním nic podobného „neznamená“. Máme optickou neukončenost budovy směrem vzhůru chápat jako záměrnou, posvěcuje-li ji modrý pruh jakoby zprostředkující mezi stavbou a oblohou, když ji jako významovou popírá do sebe uzavřený nekonečný průběh meandru i zatížení horní hrany trojicí střešních nástavců, které bez opory v logice domu zastupují jiný, cizorodý tvarový svět? V minimální konkurenci dalších výrazných prvků zkrátka hrozí, že barvám i těm ostatním připíšeme významy, které nemají.

Jednota
Podoba místa vyjadřuje podobu času. Provizorium s horizontem budoucnosti a provizorium, jehož horizontem je nejvýše dnešek. Trocha neobtěžující a nenamáhající krásy ve všeprostupující a sekundární estetizací stupňované ošklivosti. Budoucnost i krása s oporou tak obecnou, že vlastně bez opory. Co s architekturou ve světě, který je zároveň ošklivý a zároveň přeplněný záměrnou krásou? Má se architektura aktivně podílet na inflaci účelové krásy? Je nutné stále zmnožovat rozpor mezi stavěním na věčnost jako podstatou architektury a stavěním pro rychlý zisk? Dá se místo, čas a velmi zprostředkovaný účel přebít architekturou? Není třeba také trochu dbát, aby se architektura zbytečně neumazala?
Nenabízí nakonec dům, o němž mluvíme, při troše dobré vůle možnou odpověď? Jednota místa, času a děje si zde žádá nejspíše analogii zboží Ikea. Pro dané místo, čas a účel přesně odvážené množství architektury. Ne moc. Tak akorát.

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Administrativa

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
 
© 2007–2018 Business Media CZ, s. r. o.