Ulici Komořanská čeká proměna

Ulici Komořanská čeká proměna

(29. 5. 2020) V plánu je nová tramvajová trať a zkvalitnění veřejných prostranství

 
 
 
 

Ulici Komořanská čeká proměna

V Komořanech bude nová tramvajová trať a městská třída s kvalitním veřejným prostranstvím. Pražská Rada 25. května 2020 uložila Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR) zpracovat zadání studie, která plánovanou proměnu ulice Komořanská detailně navrhne a zkoordinuje. Studii, která by měla být hotová na konci příštího roku, vypracuje Dopravní podnik (DPP).

V Komořanské ulici se aktuálně připravuje hned několik velkých projektů, které prolínají zájmy hlavního města a soukromého investora. V prostoru zaniklého průmyslového areálu Cukrovar Modřany připravuje společnost Skanska projekt na novou zástavbu. Tento projekt je úzce spjatý s projektem dopravního propojení městské části Praha 12 s Pražským okruhem, který má na starosti odbor investiční Magistrátu hl. m. Prahy. Dále je také v plánu rekonstrukce ulice Komořanská a výstavba nové tramvajové trati, která vyústí do Modřan.

Vzhledem k četnosti připravovaných projektů v tomto území se v dubnu 2019 konalo setkání všech zainteresovaných, tzn. zástupců hlavního města, MČ Praha 12, Skansky a IPRu. Na tomto setkání vznikla pracovní skupina, která navrhla doporučený postup.

„Inicioval jsem toto setkání, abychom společně prošli jednotlivá možná řešení, zjistili postoje každé ze zúčastněných stran a hledali společné řešení. Jen díky dialogu je totiž možné dosáhnout společné dohody a posunout projekty dál,“ vysvětluje Petr Hlaváček, náměstek primátora pro oblast územního rozvoje.

Hlavní doporučení pracovní skupiny bylo zpracovat podrobnou studii, která upřesní prostorové a technické řešení budoucí tramvajové trati v koridoru Komořanské ulice včetně jejího napojení na stávající tramvajovou trať do Modřan.

„Díky tramvajové trati vznikne v oblasti městská třída a ne rušný dálniční přivaděč, kterého se místní obávali. Zároveň zde kapacitní kolejová doprava dává velký smysl, protože bude v budoucnu ekologicky přepravovat Pražany z nové městské čtvrti v Komořanech a Modřanech,“ popisuje Adam Scheinherr, náměstek primátora pro dopravu.

„Jsem velice rád, že se Rada hlavního města Prahy přihlásila k výstupům pracovní skupiny, jejíž ustanovení jsme iniciovali s náměstkem Hlaváčkem. Doporučení pracovní skupiny k dalšímu postupu přípravy komunikace Nová Komořanská se nyní budou dále rozpracovávat, Dopravní podnik by měl zpracovat studii tramvajové tratě spolu s urbanistickým a krajinářským přesahem. Těším se na výsledek a věřím, že se jedná o významný krok pro proměnu a zkvalitnění celého území,“ říká Vojtěch Kos, 1. místostarosta MČ Praha 12 a předseda pracovní skupiny.

IPR nyní připraví zadání studie, které by mělo být hotové již v polovině letošního roku. Dopravní podnik hl. m. Prahy na základě tohoto zadání zpracuje samotnou studii, která by měla být dokončena na konci roku 2021.

„Těší mě, že se kromě nové tramvajové trati plánuje i komplexní úprava okolních veřejných prostranství. Věřím, že díky tomuto přístupu vznikne další kvalitní místo, kde lidé rádi žijí a tráví čas,“ uzavírá Ondřej Boháč, ředitel IPR.
tisková zpráva IPR
___

Praha nechá připravit studii tramvajové trati podél Komořanské
(ČTK) – Pražský magistrát nechá vypracovat studii, která prověří možnost vedení tramvajové trati a rekonstrukce kolem ulice Komořanská v Praze 12. Schválili to radní. Stavba tramvajové trati souvisí také s plánem magistrátu napojit Modřany na Pražský okruh novou silnicí, tzv. Nové Komořanské. V oblasti chce stavět bytové domy firma Skanska, která navrhuje rekonstrukci Komořanské jako dopravní řešení do doby, než bude postavena nová silnice.

Skanska chce podle schváleného dokumentu stavět na místě zaniklého průmyslového areálu Cukrovar Modřany. Pro stavbu tramvaje je nutná změna územního plánu, jejíž pořízení na popud Prahy 12 schválilo zastupitelstvo loni a město ji nyní připravuje. Trať je obsažena ve strategii dopravního podniku rozvoje tratí do roku 2030.

Rada pověřila Institut plánování a rozvoje (IPR), aby připravil zadání studie, kterou poté zpracuje dopravní podnik. Městská část podle dokumentu požaduje, aby měla Komořanská mezi ulicemi Generála Šišky a U Soutoku charakter městské třídy. Zároveň má řadu dalších požadavků, například prověření lávky přes plánovanou novou silnici a přesun fotbalového hřiště a nahrazení tenisového kurtu. Radnice chce také nahrazení útulku pro psy a klubovnu pro vodáky Spartak Modřany.

Trasu napojení Modřan na silniční okruh odsouhlasilo zastupitelstvo městské části v dubnu 2006, změna územního plánu pro stavbu byla podána v roce 2009 a magistrát má ke stavbě zatím nepravomocné územní rozhodnutí, které napadly místní spolky. Vybraná varianta vede od tramvajového mostu v ulici Československého exilu k ulici U Soutoku.

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Doprava/infrastruktura

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz