V budově nádraží Ostrava-Vítkovice bude finanční úřad

V budově nádraží Ostrava-Vítkovice bude finanční úřad

(3. 2. 2020) Rekonstrukce by měla začít příští rok, současně probíhá řízení o vyhlášení budovy kulturní památkou

   
 
 
 
 

V budově nádraží Ostrava-Vítkovice bude finanční úřad

(ČTK) - Ve výpravní budově vlakového nádraží Ostrava-Vítkovice bude působit dislokované pracoviště Generálního finančního ředitelství (GFŘ). Chátrající objekt je ale nejprve potřeba opravit. Rekonstrukce, jejíž náklady se předběžně odhadují na 330 milionů korun, by měla začít příští rok, pracoviště GFŘ by se do budovy mělo nastěhovat na konci roku 2023. ČTK to 30. ledna 2020 řekl mluvčí státní Správy železnic Marek Illiaš.

Nádraží je na takzvané Polanecké spojce, která spojuje ostravská nádraží Svinov a Kunčice. Budova byla postavena v 60. letech minulého století v takzvaném bruselském stylu (podle projektu Josefa Dandy - doplněno Stavbaweb), pro potřeby současné železnice je ale předimenzovaná a léta chátrá. Správa dala zpracovat ideovou studii, která měla za cíl hlavně najít možnosti pro budoucí využití výpravní budovy a také vyhodnotit její kulturní hodnotu. V současné době se koná správní řízení o vyhlášení budovy kulturní památkou.

"Nejlépe hodnocené využití, které bylo i kladně hodnoceno Národním památkovým ústavem, územním pracovištěm v Ostravě, bylo využití pro potřeby administrativy. Z tohoto důvodu byly prostory nabídnuty k využití Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM)," uvedl Illiaš.

Po jednání s ÚZSVM se zúčastněné strany rozhodly, že do prostor výpravní budovy bude od prosince 2023 dislokováno pracoviště (GFŘ). "V současné době probíhají jednání s GFŘ za účelem upřesnění budoucího smluvního vztahu," uvedl Illiaš.

Práce na zpracování záměru projektu rekonstrukce budovy už začaly. Tento záměr bude sloužit komisi ministerstva dopravy k rozhodnutí o financování opravy. Schválení záměru se podle Illiaše očekává v první polovině letošního roku. Po zpracování projektové dokumentace bude podána žádost o vydání stavebního povolení.

"Pokud bude vše probíhat optimálně, přepokládá se zahájení stavebních prací v druhé polovině roku 2021 a jejich ukončení nejpozději do října roku 2023 s ohledem na dislokaci pracoviště GFŘ," uvedl Illiaš.

Kromě kanceláří GFŘ vzniknou ve výpravní budově vítkovického nádraží také prostory například pro gastronomické zařízení, maloobchodní prodejnu a menší prostory pro služby, jako jsou kadeřnictví nebo masáže. Illiaš uvedl, že Správa železnic o tom jedná s radnicí ostravského obvodu Vítkovice.

Doplněno Stavbaweb:
Podrobný popis budovy včetně technických zajímavostí najdete v článku Petra Přendíka Nádraží Vítkovice – nádraží pro Jižní město.
Další informace najdete na stránkách ŽelPage v článku Nádraží Ostrava-Vítkovice. Nechcete si ho koupit?
NPÚ vydal v únoru 2018 publikaci Nádraží Ostrava-Vítkovice (s podtitulem Historie / architektura / památkový potenciál). Autorem je Martin Strakoš. Více ZDE.
Více informací o zadané studii posuzující využití nádraží Vítkovice najdete na stránkách msstavby.cz.

 
 
 
 
49.8015594
18.2619839
V budově nádraží Ostrava-Vítkovice bude finanční úřad

V budově nádraží Ostrava-Vítkovice bude finanční úřad

Komentáře ke článku

 
 
 
 
 
 
 
 

11. 2. 2020 23:51:53. Re: V budově nádraží Ostrava-Vítkovice bude finanční úřad. Jiří Kalvach

  To je velmi dobrá zpráva!
Snad se dílo podaří.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz