Vinohradský zen

Vinohradský zen

Interiér v pražských Vinohradech představuje netradiční spojení moderního japonského minimalistického designu s prvky parametrického interiérového designu a tradičními českými motivy. Architektonickým záměrem bylo vytvořit prostředí, které bude jednoduché, čisté, elegantní a zároveň útulné.

Inspirace současnou japonskou architekturou
V interiéru jsou použity prvky inspirované současnou japonskou tvorbou, a to v podobě jednoduchých linií, použití přírodních materiálů, střídmosti a barevného sjednocení či využití volných prostorů s centrálně umístěnými prvky pro setkávání a stolování.

Použití parametrického designu
Některé části interiéru (kompozice stolů, modifikovatelná policová stěna či knihovny) byly navrženy za použití tzv. výpočetního či parametrického designu. Tyto prvky přináší do interiéru geometrickou i funkční dynamiku, proměnlivost a adaptabilitu.

Tradiční české prvky
Tradiční české motivy doplňují střídmý a elegantní design. V interiéru jsou zastoupeny v podobě ručně vyráběných dekorativních keramických obkladů, přírodních designových svítidel či tradičního českého nábytku. Tyto prvky dodávají interiéru domácký a příjemný pocit.

Celkově je tento interiér unikátním příkladem toho, jak lze propojit různé designové styly a tradice do harmonického celku. Výsledkem je prostor, který je jedinečný, esteticky působivý a zároveň praktický a účelný. Byt je důkazem toho, že lze skloubit čistotu a střídmost s pocitem útulnosti.

Dispoziční řešení vychází z limitů původní dispozice rekonstruovaného bytu. Lineární orientace je využito pro optimální rozmístění rozdílných funkčních provozů. Na centrální chodbu jsou směrem od vstupu do bytu navěšeny místnosti plnící funkci šatny, toalety, technické místnosti, prádelny a koupelny. Chodba je koncipována zároveň jako úložný prostor, což zajišťují rozsáhlé vestavěné truhlářské skříně na straně jedné a modifikovatelná policová stěna na straně druhé. Charakter celé chodby byl důležitým motivem celého návrhu. Místo, kudy obyvatelé bytu velice často prochází a které používají, se tak stává nevšedním příjemným prostorem.

Centrem interiéru je hlavní obytná místnost o výměře 51 m², která je koncipována jako maximálně otevřený prostor, v němž se prolínají provozy kuchyně, jídelny a obývacího pokoje. Přirozené křivky pohybu uživatelů tohoto prostoru byly inspirací k návrhu zaoblených prvků velkorysého kuchyňského ostrůvku, hlavního jídelního stolu a menšího stolku konferenčního. Triptych těchto elementů v prostoru akcentuje volnost pohybu a využívání této hlavní místnosti. Harmonický pocit v interiéru podtrhují také početné interiérové rostliny, které prakticky prorůstají celým bytem. Od knihoven a polic až po jídelní stůl, uprostřed nějž roste velký fíkovník.

Na hlavní obytnou místnost navazují dva obytné pokoje. Ložnice, kde byla jedna stěna ponechána v původním stavu hrubé oškrábané omítky, která byla restaurátory pečlivě obnovena. A pokoj pracovny, který je od obývací části oddělen velkými dvoukřídlými posuvnými dveřmi. Tento pokoj se tak jednoduše může stát rozšířením hlavního obytného prostoru. Pracovna je připravena na adaptaci na funkci dětského pokoje a v prostoru fasádního arkýře je doplněna o vestavěnou pohovku, která slouží zároveň jako úložný prostor a návštěvnická postel.

Adaptabilita užívání a provozu jednotlivých místností i navržených prvků byla klíčová pro dlouhodobý komfort života v tomto bytě. Byt tak částečně stále reaguje na život v něm a na potřeby jeho obyvatel.