Voda 2020 – stavba a voda

Voda 2020 – stavba a voda

(30. 6. 2020) Pozvánka na konferenci, kterou 19. a 20. října 2020 pořádá Český svaz stavebních inženýrů

 
 
 
 

Voda 2020 – stavba a voda

KDY: 19. a 20. října 2020
KDE: Konferenční centrum Hotelu Olšanka, Táboritská 23/100, Praha 3

Český svaz stavebních inženýrů k 30. výročí obnovení své činnosti a ke 155. výročí založení Spolku inženýrů a architektů v Království českém

• Voda je nezbytnou součástí našeho každodenního života. Podmiňuje naše přežití a pomáhá nám, ale zároveň se musíme vyrovnávat s jejími ničivými či škodlivými účinky.
• Konference VODA 2020 má potvrdit zásadní význam vody a hospodaření s tímto elementem pro společnost a životní prostředí.
• Akce bude komplexně sledovat cestu vody v krajině a sídlech, setkání vody s člověkem a okolní živou i neživou přírodou a vliv vody na stavební díla.
• Cílem konference je upozornit na vzájemně provázané široké spektrum činností stavebních inženýrů při zacházení a hospodaření s vodou.
• Akce představí i aktuální trendy a přínosy vzniku vodohospodářských opatření ve volné i urbanizované krajině včetně realizace velkých vodních staveb.
• Své zkušenosti budou sdílet přední čeští odborníci nejen z řad Českého svazu stavebních inženýrů.

Konference VODA 2020 je určena pro zástupce státní správy, samosprávy, projektanty, zhotovitele staveb, vodohospodáře a studenty stavebních a architektonických oborů.

Konference je pořádána ve spolupráci s Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků.

PROGRAM KONFERENCE VODA 2020
Pondělí 19.10.2020

13:00 – 17:00 Úvodní diskusní odpoledne: Cesta vody v krajině a její setkání se stavebním dílem.

Úterý 20.10.2020
9:00 – 16:00 Jednání v odborných sekcích:

Sekce A Hospodaření s vodou v krajině a nakládání s pitnou vodou
garanti: Ing. Adam Vokurka, Ph.D., Ing. Jiří Zima
Téma 1 – Hospodaření s vodou, opatření na zvýšení retence vody
Téma 2 – Komplexní vodohospodářské řešení nových nádrží
Téma 3 – Hydrické rekultivace
Téma 4 – Plán společných zařízení v rámci komplexních pozemkových úprav
Téma 5 – Vodní cesty a stavby s nimi spojené

Sekce B Hospodaření s vodou v sídlech
garanti: Ing. Miloslava Melounová, Ing. Miloslav Šír, CSc.
Téma 1 – Srážková voda v intravilánu
Téma 2 – Zajištění vody pro všechny
Téma 3 – Čištění odpadních vod
Téma 4 – Obnova vodohospodářské infrastruktury

Sekce C Urbanismus, architektura a voda
garanti: Ing. arch. akad. arch. Jan Vrana
Téma 1 – Urbanismus a voda
Téma 2 – Voda v krajině – krajinná architektura
Téma 3 – Městský park a vodní hrad
Téma 4 – Angkor – hydraulické město
Téma 5 – Fontány, kašny
Téma 6 – Aquaparky – financování, projekt, stavba a provoz
Téma 7 – Stavby a voda

Sekce D Městské inženýrství, pozemní stavitelství a voda
garant: Doc. Ing. et Ing. František Kuda, CSc.
Téma 1 – Městské inženýrství, facility management a BIM
Téma 2 – Významné vodohospodářské stavby, vodní cesty

Sekce E Vliv vody a vlhkosti na stavby
garanti: Ing. Michael Balík, CSc., Ing. Luboš Káně, Ph.D.
Téma 1 – Vliv vody a vlhkosti na stavby
Téma 2 – Ochrana stavby před nežádoucími účinky vody
Téma 3 – Střechy a fasády
Téma 4 – Zadržování vody na pozemku versus ochrana spodní stavby před vodou

Sekce F Geotechnika a zakládání staveb
garant: Prof. Ing. Ivan Vaníček, DrSc.
Téma 1 – Zakládání staveb – interakce základových konstrukcí s povrchovou a podzemní vodou
Téma 2 – Zemní konstrukce vodních staveb
Téma 3 – Podzemní stavby – interakce s podzemní vodou
Téma 4 – Úloha geotechniky při sanaci starých ekologických zátěží

Doprovodný program
Exkurze alternativně:  
Ústřední čistírna odpadních vod na Císařském ostrově v Praze Stará bubenečská čistírna odpadních vod Podolská vodárna Výstava – konferenci doprovodí putovní výstava Stavba a voda

Prezentace konference
Elektronický sborník přednášek umístěný na www.voda2020.cz
Tištěný katalog výstavy Stavba a voda

Podrobnosti a registrace výhradně přes www.voda2020.cz.
podle podkladů pořadatele



Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz