Vybíráte vodovodní baterii?

Vybíráte vodovodní baterii?

(24. 6. 2020) Vezměte v potaz i úsporu vody!

   
 
 
 
 

Vybíráte vodovodní baterii?

Jak asi víte ze své zkušenosti nebo vyprávění vašich rodičů, před revolucí se lidé u těchto koupelnových prvků spoléhali hlavně na funkčnost. Jak se však začaly otevírat hranice a spolu s nimi i trh, našly si k nám cestu také designové baterie ze zahraničí, díky čemuž dnes v koupelnách plní nejen praktickou funkci, ale také tu estetickou.

Nicméně doba se mění a spolu s ní i nároky na život. Proto u spousty zařízení do domácnosti už nejde pouze o vzhled a funkčnost, ale také jejich ekologickou stopu. V souvislosti s bateriemi mluvíme hlavně o plýtvání vody, které patří mezi významné problémy dnešního světa, a tak se právem stává stále diskutovanějším tématem.

Kdo si tedy v dnešní době pořizuje baterie do koupelny, měl by vzít v úvahu také to, jakou úsporu vody mu přinese – přece jen kohoutkem otočíte několikrát denně, což se při správně voleném produktu na vodoměru výrazně projeví. Jak tedy vybrat úspornou baterii? Poradíme vám, jak by měla vypadat.

Správné ovládání tvoří polovinu úspěchu
Aby baterie byla skutečně úsporná, musí být schopná spolehlivě zajistit rychlé nastavení požadované teploty vody. To z výběru automaticky vyřazuje kohoutkové baterie, které sice mohou vypadat stylově, ale než se vám podaří dosáhnout ideální teploty, proteče vám do odpadu třeba i několik litrů vody.

Pákové baterie jsou mezi zákazníky nejoblíbenější
O něco lépe jsou na tom pákové baterie, které jsou mezi zákazníky nejpopulárnější. Obvykle bývají vybaveny takzvanou kartuší, která má na starosti otevírání a zavírání přívodu teplé a studené vody, a tak teplotu regulují za vás. Díky tomu se vám podaří najít správnou teplotu relativně rychle, nicméně stále se z hlediska hospodárnosti jedná spíše o průměrné řešení.

Jestliže o pákové baterii uvažujete, určitě byste na ní neměli příliš šetřit. Levné modely totiž bývají často vybavené plastovou kartuší, která má velmi krátkou životnost. Její opotřebení by vedlo k prokapávání vody, což by bylo dost kontraproduktivní. U pákových baterií se proto spokojte jedině s kartuší keramickou, které se opotřebují opravdu pouze výjimečně.

Dvoupolohová varianta ušetří polovinu vody
Kdo je zvyklý na pákovou baterii, ale chtěl by ještě větší úsporu, může si tento typ zakoupit v dvoupolohové variantě. Ovládání tu probíhá úplně stejně až na to, že regulace proudu vody není plynulá, ale rozdělená do dvou poloh – první slabší a druhé dvojnásobně silné. Používáním první polohy lze ušetřit až polovinu vody.

S termostatickou ušetříte nejvíce
V poslední době si získávají stále větší oblibu termostatické baterie, a to hlavně díky tomu, že jsou z hlediska úspory nejvýhodnější. Jedním regulátorem si nastavíte teplotu vody s tím, že samotná baterie namíchá studenou a teplou vodu tak, aby vašemu nastavení odpovídala. Druhým regulátorem upravujete sílu proudu tak, aby splňoval vaše požadavky.

Jelikož nemusíte čekat, až voda odteče, ani štelovat kohoutek, neproteče vám tolik vody jen tak na prázdno do odpadu. Baterie navíc dokáže udržet prakticky stejnou teplotu vody po celou dobu sprchování. Vyhnete se tedy těm momentům, kdy by vás kvůli spláchnutí záchodu nepříjemně překvapil proud horké či ledové vody.

Úspora s chytrými doplňky

Nyní už víte, jak vybrat baterii do koupelny, abyste ušetřili vodou. Mimo baterie však můžete použít i různé doplňky, které vám pomohou dosáhnout ještě větší úspory. Velmi populární volbou je takzvaný perlátor, který do proudu vody vypouští vzduch, čímž zabraňuje cákání a zároveň snižuje množství proteklé vody.

Druhou variantou je pak omezovač průtoku vody, které se připevní buď k výtoku baterie, nebo pod umyvadlo do konstrukce přívodu studené a teplé vody. Jak naznačuje název, tato součástka snižuje množství vody, která baterií proteče, což vede až k 50 % úspoře.
KOMERČNÍ SDĚLENÍ

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz