Zahradní altán v areálu ČZU

Zahradní altán v areálu ČZU

Kamýcká 129, Praha - Suchdol

(6. 11. 2019) IO Studio

   
 
 
 
 

Zahradní altán v areálu ČZU

Areál České zemědělské univerzity v Praze Suchdole byl zbudován v 60. letech 20. století a představuje výjimečnou ukázku architektonicko urbanistické a krajinářské tvorby. Ucelený komplex budov je postaven ve stylu, odkazujícího se na Baťovský funkcionalismus. Vyznačuje se přiznaným železobetonovým skeletem a jednotným formátem oken. Budovy fakult jsou od sebe rozlišeny různobarevným mozaikovým obkladem okenních parapetních stěn.
Na tento silný architektonický odkaz jsme chtěli navázat u všech našich realizací, které jsme měli příležitost pro Provozně ekonomickou fakultu ČZU vytvořit – rekonstrukce vstupního přístřešku a vstupních prostor hlavní budovy, rekonstrukce interiérů přednáškového pavilonu, dostavba spojovacího a společenského objektu atria, kterým studenti získali přístup do severní části pozemku. Tento prostor jsme přizpůsobili pro účely pobytu studentů pomocí zahradních úprav a do středu zahrady jsme umístili zahradní altán.

Pozemek jsme proměnili na prostor, který slouží studentům jako oddychová oáza, kde mohou trávit čas mezi přednáškovými bloky, rovněž slouží k reprezentativním příležitostem.  Zahrada je vymezena do čtyř funkčních zón. Zóna dekorativního nižšího porostu vytváří optický a hlukový předěl mezi zahradou a okolními objekty, upravený stávající vzrostlý stromový porost má edukativní zaměření, volné travnaté plochy slouží pro univerzální využití a zpevněné terasy pro umístění venkovního mobiliáře.
Součástí projektu byl rovněž návrh altánu, který urbanisticky a hmotově prostor zahrady vymezuje. Byl pro nás v celkové koncepci velmi důležitý, neboť výtvarně posouvá celkové architektonické pojetí areálu do současné polohy. Tvarové a materiálové řešení podesty altánu z monolitického pohledového železobetonu navazuje na architekturu námi navrženého atria, tedy na architekturu šedesátých let minulého století. Organicky tvarovaný plášť realizovaný z proutěného výpletu se již odkazuje na aktuální architektonické proudy. Altán stojí na místě původní strojovny VZT, sloužící k chlazení přednáškového pavilonu. Z důvodu její příliš velké hlučnosti jsme přišli s nápadem opláštění strojovny zvukovým filtrem, který jsme z důvodu velkého rozměru tlumiče a vizuálního vzhledu VZT jednotek umístili do středové nohy altánu.

Zahradní altán jsme navrhli jako architektonicky výrazný soliterní objekt s vnitřní ocelovou svařovanou nosnou konstrukcí o půdorysném rozměru 7,5 m x 12,5 m a o výšce 3,95 m. Uložený je na podestě o půdorysném rozměru 7,5 m x 14,3 m. Altán je na všech stěnách a podhledech opatřen vrbovým proutím, které je proplétané horizontálně z proutků průměru zhruba 9 mm. Podlahová deska je z drátkobetonu v tloušťce 200 mm. Součástí podlahové konstrukce jsou prefabrikované železobetonové prvky, které jsou provedeny v nejvyšší kvalitativní třídě pohledového betonu. Střešní plášť altánu je řešen jako lepená PVC měkčená fólie šedé barvy, uložené v minimálním spádu na nosnou rámovou ocelovou konstrukci.
Druhotným čistě funkčním účelem výstavby altánu je vytvoření akustické bariéry pro vnější chladicí jednotky příslušející k budově poslucháren PEF. Z toho důvodu byla navržena dvojice obvodových stěn zajištující rozdělení přísunu chladného a odvodu teplého vzduchu. Princip řešení spočívá v tom, že uvnitř vnitřní obálky jsou umístěny tři chladicí jednotky, které si odebírají chladný vzduch z meziprostoru mezi oběma obálkami a ohřátý vzduch vyfukují do vnitřního prostoru, odkud stoupá vzhůru skrze akustické kulisy. Přívod chladného a odvod ohřátého vzduchu je opatřen akustickými tlumiči, které zamezují šíření hluku z provozu jednotek. Altán tak lze využívat i v době provozu těchto jednotek bez jakéhokoliv omezení.

Autorská zpráva
Foto: Martin Kocich, Stanislav Bříza

Autor: IO Studio – Luka Križek, Radek Bláha
Zastavěná plocha altánu: 130,8 m2
Plocha zahrady: 2000 m2

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2015

Komentáře ke článku

 
 
 
 

7. 11. 2019 07:23:44. Re: Zahradní altán v areálu ČZU. info@kp-projekt.cz

 
 
 
 

7. 11. 2019 07:23:44. Re: Zahradní altán v areálu ČZU. info@kp-projekt.cz

  Luka Křížek je žena?

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz