Zahradní altán v areálu ČZU

Zahradní altán v areálu ČZU

Kamýcká 129, Praha - Suchdol

(6. 11. 2019) IO Studio

   
 
 
 
 

Zahradní altán v areálu ČZU

Areál České zemědělské univerzity v Praze Suchdole byl zbudován v 60. letech 20. století a představuje výjimečnou ukázku architektonicko urbanistické a krajinářské tvorby. Ucelený komplex budov je postaven ve stylu, odkazujícího se na Baťovský funkcionalismus. Vyznačuje se přiznaným železobetonovým skeletem a jednotným formátem oken. Budovy fakult jsou od sebe rozlišeny různobarevným mozaikovým obkladem okenních parapetních stěn.
Na tento silný architektonický odkaz jsme chtěli navázat u všech našich realizací, které jsme měli příležitost pro Provozně ekonomickou fakultu ČZU vytvořit – rekonstrukce vstupního přístřešku a vstupních prostor hlavní budovy, rekonstrukce interiérů přednáškového pavilonu, dostavba spojovacího a společenského objektu atria, kterým studenti získali přístup do severní části pozemku. Tento prostor jsme přizpůsobili pro účely pobytu studentů pomocí zahradních úprav a do středu zahrady jsme umístili zahradní altán.

Pozemek jsme proměnili na prostor, který slouží studentům jako oddychová oáza, kde mohou trávit čas mezi přednáškovými bloky, rovněž slouží k reprezentativním příležitostem.  Zahrada je vymezena do čtyř funkčních zón. Zóna dekorativního nižšího porostu vytváří optický a hlukový předěl mezi zahradou a okolními objekty, upravený stávající vzrostlý stromový porost má edukativní zaměření, volné travnaté plochy slouží pro univerzální využití a zpevněné terasy pro umístění venkovního mobiliáře.
Součástí projektu byl rovněž návrh altánu, který urbanisticky a hmotově prostor zahrady vymezuje. Byl pro nás v celkové koncepci velmi důležitý, neboť výtvarně posouvá celkové architektonické pojetí areálu do současné polohy. Tvarové a materiálové řešení podesty altánu z monolitického pohledového železobetonu navazuje na architekturu námi navrženého atria, tedy na architekturu šedesátých let minulého století. Organicky tvarovaný plášť realizovaný z proutěného výpletu se již odkazuje na aktuální architektonické proudy. Altán stojí na místě původní strojovny VZT, sloužící k chlazení přednáškového pavilonu. Z důvodu její příliš velké hlučnosti jsme přišli s nápadem opláštění strojovny zvukovým filtrem, který jsme z důvodu velkého rozměru tlumiče a vizuálního vzhledu VZT jednotek umístili do středové nohy altánu.

Zahradní altán jsme navrhli jako architektonicky výrazný soliterní objekt s vnitřní ocelovou svařovanou nosnou konstrukcí o půdorysném rozměru 7,5 m x 12,5 m a o výšce 3,95 m. Uložený je na podestě o půdorysném rozměru 7,5 m x 14,3 m. Altán je na všech stěnách a podhledech opatřen vrbovým proutím, které je proplétané horizontálně z proutků průměru zhruba 9 mm. Podlahová deska je z drátkobetonu v tloušťce 200 mm. Součástí podlahové konstrukce jsou prefabrikované železobetonové prvky, které jsou provedeny v nejvyšší kvalitativní třídě pohledového betonu. Střešní plášť altánu je řešen jako lepená PVC měkčená fólie šedé barvy, uložené v minimálním spádu na nosnou rámovou ocelovou konstrukci.
Druhotným čistě funkčním účelem výstavby altánu je vytvoření akustické bariéry pro vnější chladicí jednotky příslušející k budově poslucháren PEF. Z toho důvodu byla navržena dvojice obvodových stěn zajištující rozdělení přísunu chladného a odvodu teplého vzduchu. Princip řešení spočívá v tom, že uvnitř vnitřní obálky jsou umístěny tři chladicí jednotky, které si odebírají chladný vzduch z meziprostoru mezi oběma obálkami a ohřátý vzduch vyfukují do vnitřního prostoru, odkud stoupá vzhůru skrze akustické kulisy. Přívod chladného a odvod ohřátého vzduchu je opatřen akustickými tlumiči, které zamezují šíření hluku z provozu jednotek. Altán tak lze využívat i v době provozu těchto jednotek bez jakéhokoliv omezení.

Autorská zpráva
Foto: Martin Kocich, Stanislav Bříza

Autor: IO Studio – Luka Križek, Radek Bláha
Zastavěná plocha altánu: 130,8 m2
Plocha zahrady: 2000 m2

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2015

Komentáře ke článku

 
 
 
 

7. 11. 2019 07:23:44. Re: Zahradní altán v areálu ČZU. info@kp-projekt.cz

 
 
 
 

7. 11. 2019 07:23:44. Re: Zahradní altán v areálu ČZU. info@kp-projekt.cz

  Luka Křížek je žena?

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz