Základní škola Amos

Základní škola Amos

Pražská 1000, Dolní Jirčany, 252 44 Psáry

(4. 3. 2020) SOA architekti

   
 
 
 
 

Základní škola Amos

Areál nové školy pro Psáry a Dolní Jirčany vytváří v kontextu obce místo s vlastní identitou, které navzdory své velikosti není ve významovém ani prostorovém konfliktu se stávající zástavbou a jejími přirozenými centry. Budova a její vstupní prostranství ukončují urbanistickou osu vedoucí k návsi a dávají jí potenciál živé obecní komunikace s přirozeně fungujícím parterem. Komunitní charakter budovy je podpořen veřejnou knihovnou v exponovaném nároží orientovanou směrem k obci.
Škola je zasazena do mírného svahu a pracuje s rozdílnou podlažností vůči vstupnímu prostranství a směrem do areálu. Budova je rozčleněná na dílčí stavební hmoty, které se měřítkem co nejvíce přibližují stavbám v okolí. Tvář školy vůči obci určují výškově dominantní dvoupodlažní objekty s archetypálním výrazem inspirovaným vesnickými hospodářskými staveními, které obsahují především učebny a administrativu. Mezi sebou svírají nižší kvádrovitý objekt jídelny a tělocvičen. V kontrastu s minimalistickým materiálovým řešením výukových objektů se prezentuje výrazně profilovanou, ale celkově kompaktní fasádou z dřevěných lamel pracující s různými stupni průhlednosti podle potřeb vnitřních prostorů.

Dispoziční a provozní řešení
Interiér školní budovy byl navržen jako volně plynoucí prostor vytvářející přirozeně ohraničené zóny s rozdílnou mírou intimity podle plánovaného využití, tzv. learning landscape. Budova slouží i jako zázemí pro mimoškolní aktivy na principu celodenní školy a v rámci obce plní funkci komunitního centra. Tomu odpovídá členění interiéru s důrazem na kvalitní společné prostory.
Srdcem školy je dvoupodlažní multifunkční prostor jídelny umístěný v centrálním objektu a volně navazující na vstupní foyer. Díky důmyslnému dispozičnímu uspořádání je možné jídelnu přeměnit na auditorium s jevištěm v přilehlé malé tělocvičně, které se do prostoru otevře velkým portálem ve stěně. Místo pro setkávání poskytuje i přilehlá venkovní terasa s pobytovým schodištěm, která zároveň rozšiřuje výukový prostor odborných učeben v přízemí.
Tělocvičny se zázemím umístěné v severozápadní části centrálního objektu společně s venkovními sportovišti představují další prostory umožňující široké mimoškolní využití. Veřejnosti je otevřena i školní knihovna orientovaná velkoformátovým oknem do předprostoru školy.
Výukové prostory jsou umístěné v přilehlých křídlech budovy. Dispoziční uspořádání je založeno na principu klastrů složených ze dvou až tří kmenových učeben seskupených kolem společné centrální haly. Díky vizuálnímu propojení učeben s halou vzniká jasně ohraničený variabilní prostor pro výuku v mnoha formách, se kterým se mohou jeho uživatelé v rámci velké školy snadněji identifikovat a přizpůsobit si ho. Klastry jsou vertikálně propojené pobytovými schodišti, každý má vlastní barevnou identitu a přístup na venkovní terasu.
Pro celkový charakter interiéru byla důležitá práce se dřevem. Je použito jako konstrukční materiál nad vstupním vestibulem a jídelnou, na obkladech stěn a nábytkových vestavbách, parapetech i fasádě a dodává škole hřejivou a domácí atmosféru podpořenou orientačním systémem založeném na principu dětské kresby.

Konstrukce
Nosnou konstrukci budovy tvoří monolitický železobetonový skelet se skrytými průvlaky. Společné prostory centrálního objektu jsou zastropeny lepenými dřevěnými vazníky, zastřešení objektů se sedlovýmmi střechami je řešeno pomocí ocelových rámů. Výplňové konstrukce obvodových stěn a vnitřní akustické příčky jsou realizovány z vápenopískových bloků.

TZB
Budova byla navržena jako energeticky pasivní. Vytápí ji kaskáda tepelných čerpadel, napojených do akumulačních nádrží s vnořenými zásobníky TUV. Dalším zdrojem tepla je soustava kondenzačních plynových kotlů, které vykrývají špičkové potřeby a umožňují tak provozovat tepelná čerpadla v optimálním režimu. Předání tepla do místností je zajištěno převážně systémem teplovodního podlahového vytápění doplněným o radiátory v učebnách.
Výměna vzduchu je zajištěna systémem rovnotlakého řízeného větrání s pasivní rekuperací tepla s účinností 77%. Vzduchotechnické jednotky jsou umístěné decentralizovaně na střechách a v podkrovních prostorech jednotlivých objektů tak, aby byly trasy rozvodů co nejkratší. Výměna vzduchu probíhá s proměnlivou intenzitou na základě hodnot CO2 v učebnách. V přechodovém a letním období je systém využíván k nočnímu předchlazení budovy pomocí intenzivnějšího větrání.
V objektu je instalován systém sběru dešťové vody, která je využívána na splachování toalet.

Autorská zpráva
Foto: BoysPlayNice


 

Klient: Obec Psáry
Autor: SOA architekti, s.r.o. – Ing. arch. Ondřej Píhrt, hlavní architekt projektu, Ing. Štefan Šulek, Ing. arch. Ondřej Laciga; spoluautoři Ing. arch. Irena Vojtová, Ing. arch. Pavel Směták, Ing. arch. Tereza Březovská, Barbora Zachovalová, grafika
Projektant: Projekt Centrum NOVA, s.r.o.
Energetický konzultant: Porsenna, o.p.s.
Projekt gastro: InGastro
Generální dodavatel: PKS stavby, a.s.
Dodavatel interiéru: DVD Jaroměřice nad Rokytnou
Zastavěná plocha 3834 m2
Obestavěný prostor 43 000 m3
Hrubá podlahová plocha 9308 m2
Užitná plocha 8300 m2
Náklady: 420 mil. Kč vč. DPH (včetně interiérového vybavení)

 

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2019

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

20. 3. 2020 15:24:36

Re: Re: Re: Re: Obnova mariánského sloupu v Praze.

Koukám Luščinole, že jsi opravdu vytrvalý, to není až zas tak obdivuhodná vlastnost, spíš svědčí o tvé omezenosti. Tvoje hraní si na světaznalého všeználka je ovšem v zásadě velmi zábavné, zejména v dnešní smutné době. Tvůj poslední výlev je zajímavý mimo jiné tím, že asi se neumíš pořádně vyjadřovat ani v jednom jazyce a se snažíš předstírat znalosti angličtiny, což v tvých vlastních očích má vytvářet pocit jakési morální nadřazenosti. Strašně se pleteš a poučovat mě o významu slov nebo o tom co co znamená je asi stejně pádné, jako tvoje bláboly o tom sloupu. Nějaký ten překlep se mi v mobilu stane, na rozdíl od tebe podobné věci "vyřizuji" třeba v MHD, rozhodné bych jimi neztrácel čas na rozdíl od tebe, který podle všeho brejlíš celý den do monitoru, abys připravil další blábol. Nicméně budu rád, když budeš pokračovat, bavím se dobře. Jediný jistota tak jednou za čtrnáct dní, když navštívím na pár minut tyto stránky, že zrovna pod támhle článkem najdu tvůj další blábol. A jen tak mimochodem, jestli jsi měl na mysli Chruščova, tak se někam podívej, jak se to jeho "otčestvo" v češtině píše. Jinak doufám, že sloup tam vydrží podstatně kratší čas než původně, oni podobní samozvaní umělci umí mlátit hlavně hubou a až to na někoho spadne, bude po legraci. Takže milý nedělnický původe, předveď se...

19. 3. 2020 15:44:03

Re: Analytici: Stavebnictví může být tahounem při oživení ekonom...

Je zajímavé, kolik analytiků hovoří o zcela obligátních záležitostech, jako kdyby měli právo a všechny moudra světa ve svém držení. Přitom co ví ti z bank o reálných problémech na stavbách? Nic, protože mají pouze předávané informace od manažerů stavebních firem, které jsou často poněkud vzdáleny od pravdy. Logicky. Je také podivné, že vůbec někomu sdělují své prognózy a potřebu budoucího dění. Komu? Vládě? Pojišťovnám? Prázdné článečky, které nikdo nepotřebuje, jsou o ničem. Odvětví, která podporují stavební průmysl, ta v určitém utlumeném procesu dále produkují. Stavební firmy část zakázek, těch menších, zpomalí, ale ostatní pojedou dál, např. dálnice a koridory. Tam se termíny nesmí posunovat. Co se zhorší, jsou investice do jiných odvětví, kde začnou chybět zahraniční síly, které odjely pryč. A stavby technologií pro petrochemii a energetiku, na ty budou tyto montážní cizí síly chybět nejvíc. na to jsem zvědav, jak to dodavatelské firmy zařízení pro zásadní změny v energetice vyřeší. Poklesne čerpání tzv. dotací z fondů EU ještě víc? Ovšem a to bude jen dobře. Nevyváženost mezi zdroji peněz a možnostmi stavební výroby se ukáže ještě větší než dosud. Zajímá to vládu, její investiční národní plán se bude měnit? Jak, kdy? Ani ve hvězdách to dnes nestojí.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz