Základní škola Járy Cimrmana

Budova Obecné školy v Lysolajích byla dokončena v roce 1934 podle návrhu V. Vondráška a J. Kubína. Za dobu své existence prošla několika stavebními úpravami různé technické i architektonické úrovně. Během posledních let bylo zpracováno několik studií, které měly řešit nedostatek volných míst pro nové žáky a zároveň provozní kolize a špatný technický stav některých částí budovy. Všechny návrhy počítaly s dostavbou nového objektu směrem do školní zahrady. Po důkladné analýze jsme navrhli odlišný přístup. Věnovali jsme se problematickým místům, která vznikla nešetrnými stavebními zásahy a novými provozními nároky. Nenavazovali jsme tedy na nekvalitně řešené části, nedolepovali další apendix, ale pracovali jsme v dialogu s původní historickou budovou. Zvenku samozřejmé doplnění nechává uvnitř vzniknout moderním, zajímavým a prosvětleným prostorům.

Nová nástavba vznikla nad půdorysem tělocvičny a jejího zázemí. Velkorozponové ocelové nosné rámy, dávají vzniknout převýšeným podkrovním prostorům pro výuku výtvarné výchovy, chemie, fyziky a aktivity školní družiny. Specializované učebny jsou velkoryse otevřené do hřebene krovu ve výšce sedmi a půl metru. O příjemné studijní prostředí se stará oboustranné nasvětlení denním světlem a akustický obklad z dřevovláknitých desek. Do méně kvalitních prostor v historické budově jsme umístili hlavní šatny pro 300 žáků. Jejich dominantou je tunu vážící dubový kmen, který musel své místo v šatnách najít bez pomoci mechanizace.
Největší učebna školní družiny o rozloze 75 m2 se nachází v přízemí, napojena je na zpevněnou plochu vnitřního atria s přírodním amfiteátrem. Může sloužit jako multifunkční prostor pro školní i mimoškolní akce (semináře, workshopy, setkání, zasedání).  Všechny učebny jsou doplněny autorskými grafikami s motivy divadelních her Járy Cimrmana. Chráněné atrium se solitérním stromem volně parafrázuje rajský dvůr kláštera. Jeho náladu spoluurčuje použití přírodních materiálů – žulové dlažby malého formátu (tzv. pražské mozaiky) a masivních dubových trámů pro posezení v hranách schodů. Po instalaci projekčního zařízení je obcí rovněž využíváno jako letní kino.
Nezávislý provoz družiny zajišťuje přístavba schodiště a zázemí. Nerezová pavučina natažená zrcadlem schodiště přes všechna patra slouží jako zábradlí i galerie výtvarných prací žáků.
Provozně jsou nové části napojeny na stávající komunikační systém školy i na nový bezbariérový vstup v severní části, který umožňuje oddělit provoz školy a družiny. Spojovací krček mezi starou a novou částí školy je potažen polotransparentní mlhou z bílého tahokovu.

Díky konceptu stavění nad již zastavěným půdorysem jsme minimalizovali zásahy do školní zahrady. Vznikl tak prostor pro adekvátní předpolí nového vstupu. Parter tvoří kombinace žulových, betonových, dubových a rostlinných povrchů. Školní zahradu chrání plot z ocelové pozinkové pásoviny, který díky rozestupu lamel otevírá při chůzi po chodníku rozmanité průhledy kolemjdoucím.

Poděkování patří investorovi (městská část Praha Lysolaje), který nám po celou dobu projektu důvěřoval a podpořil naše myšlenky v kritických bodech při realizaci.

Autorská zpráva
Foto: Alexandra Timpau               


Autoři. Progres atelier – Ing. arch. Jan Kalivoda; Ing. arch. Vojtěch Kaas; spolupráce Ing. arch. Petr Sova, Ing. arch. Milada Vorzová
Zastavěná plocha: 1124 m2

Komentáře

  1. Čtenář Stavbawebu says:

    To je hodně smutná záležitost. Ne ta realizace, ta je úžasná, ale skutečnost, že to jde i takhle, ale většinou to tak nevypadá.

  2. Čtenář Stavbawebu says:

    Skvělé!! Lysolajskejm bohapustě závidim! 🙂 chválim zejména ušetření zahrady. Sjednocení barvy fasády na bílou je taky moc fajn – obvyklé žluto-oranžové kombinace venkovských ZŠ, doplněné o další barvy, které byly zřejmě zrovna v akci, jsou opravdová hrůza. Přitom kde jinde jít „obyčejným lidem“ vzorem, než právě stavbami občanské vybavenosti (které mívají obvykle poměrně vysoký rozpočet)?

Zadejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*