Žižkov City

Žižkov City

(24. 2. 2020) Signatáři slavnostně podepsali Memorandum o vzájemné spolupráci s cílem konverze Nákladového nádraží Praha – Žižkov

   
 
 
 
 

Žižkov City

V Praze bylo v pátek 21. února 2020 slavnostně podepsáno Memorandum o vzájemné spolupráci s cílem konverze Nákladového nádraží Praha – Žižkov. Svým podpisem jej stvrdili ministr kultury PhDr. Lubomír Zaorálek, primátor hl. m. Prahy MUDr. Zdeněk Hřib, starosta Městské části Praha 3 Jiří Ptáček, generální ředitel Národního filmového archivu PhDr. Michal Bregant, za Sekyra Group, a.s. předseda představenstva JUDr. Luděk Sekyra a místopředseda představenstva Ing. Leoš Anderle, za České dráhy, a.s. předseda představenstva Bc. Václav Nebeský a člen představenstva JUDr. Petr Pavelec, LL.M. a za Žižkov Station Development, a.s. předseda představenstva Ing. Leoš Anderle a místopředseda představenstva Ing. Petr Král. Cílem je koordinovat plány pro budoucí revitalizaci celého prostoru včetně vytvoření rezidenční zástavby, školy či nového sídla Národního filmového archivu. 

Podpisem memoranda jednotliví zástupci institucí a dalších společností deklarují svůj zájem na revitalizaci budovy Nákladového nádraží Praha - Žižkov, která je kulturní památkou. Zároveň mají zájem o vznik a rozvoj nového celoměstsky významného veřejného prostoru ve vnitrobloku budovy a na výstavbě městské, převážně rezidenční, zástavby v okolí budovy.

„Těší nás, že revitalizace památkově chráněné budovy nákladového nádraží povede ke vzniku zřejmě největšího uzavřeného veřejného prostoru s přiléhajícím náměstím a parkem v Praze. Výsledkem naší spolupráce s hl. městem Prahou, Ministerstvem kultury ČR, s Českými drahami, jakož i dalšími partnery bude vytvoření kulturně-společenských prostor celoměstského významu. Stavby a prostranství s veřejnou funkcí jsou důležitou součástí všech našich projektů nejen na Žižkově, ale i na Smíchově a na Rohanském ostrově. Veřejné prostory jsou to nejcennější, co můžeme občanům naší metropole nabídnout, a proto jejich integrace do našich nových městských čtvrtí je a bude naší prioritou, řekl Luděk Sekyra, předseda představenstva Sekyra Group.

„Jsem rád, že Praha dělá vše pro to, aby došlo k znovuoživení budovy Nákladového nádraží Žižkov a okolního prostoru. Nádraží je kulturní památkou a jako takové by mělo sloužit lidem. O to víc, že se do budoucna stane centrem nově vznikající čtvrti,“ řekl primátor hl. m. Prahy Zdeněk Hřib.

Po komplexní revitalizaci budovy nákladového nádraží by měl objekt sloužit jako jedinečný multifunkční veřejný prostor, který přispěje nejen ke zvýšení kvality života obyvatel okolní zástavby, ale také obyvatel celé Prahy. V okolí se plánuje rezidenční zástavba a vznik nových rozsáhlých parků, jejichž propojení se stávající zelení zajistí nové pěší trasy.

„Doufám, že se nám podaří dotáhnout tuto náročnou majetkoprávní operaci do zdárného konce. V rámci přeměny lokality tak bude moci v budoucnu sloužit tento objekt nejen jako nové centrum, ale věřím, že se stane kultovním místem i v rámci celopražského vnímání,“ dodal radní hl. m. Prahy pro oblast majetku Jan Chabr.

K přeměně prostor budovy bývalého nádraží na nové moderní centrum Prahy 3 se připravuje také vybudování nového školského zařízení. Čelní budovu je plánováno využít pro Národní filmový archiv, který do nového sídla přesune i odborná pracoviště, knihovnu a Kino Ponrepo. Dopravní spojení tohoto nového kulturně-vzdělávacího a společenského centra Žižkova v budoucnu obslouží nová tramvajová trať.
tisková zpráva

Doplněno Stavbaweb:

Stránky developera Žižkov City, Vizualizace
Podle studie má být centrem areálu funkcionalistický objekt nádraží, od roku 2013 památkově chráněný. Obklopen má být rezidenční výstavbou o výšce čtyř až šesti nadzemních podlaží. Středem areálu má vést nová tramvajová trať z Jana Želivského, opustí ho u ulice K Červenému dvoru. Návrh počítá i s dvouproudou silnicí, která by měla areál nádraží propojit s Českobrodskou ulicí u předpokládané budoucí křižovatky s novým úsekem městského okruhu pod Jarovem.
Více ZDE.


Související články:
Žižkovský panel  5.4.2019
Praha bude hledat novou dohodu o Nákladovém nádraží Žižkov  15.3.2019
Parková čtvrť  22.3.2018
Studie nákladového nádraží má zahrnout i okolní území 24.2.2017
Central Group chce v Parkové čtvrti na Žižkově postavit až 2600 bytů  21.10.2016
Central Group získal severní část nákladového nádraží Žižkov  7.6.2016
Podobu nové čtvrti na Nákladovém nádraží Žižkov určí urbanistická soutěž 18.2.2016
Nádraží Žižkov čeká na své využití, Praha 3 vypíše soutěž 17.2.2016
Ministerstvo kultury bude znovu řešit stavbu na nádraží Žižkov 7.12.2015
Další související články najdete ZDE.

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz