Zemřel Ivan Dejmal

Ve středu 6. února 2008 zemřel po krátké nemoci ve věku 61 let Ivan Dejmal. Byl považován za jednu z nejvýznamnějších osobností české politiky ochrany životního prostředí a za ekologického odborníka.

Ze studia na Vysoké škole zemědělské byl v roce 1970 vyloučen po zatčení za činnost ve studentském hnutí. Vězněn byl pak v období normalizace několikrát. Studium dokončil až po rehabilitování v roce 1990. Vedl ekologickou komisi Charty 77 a vydával Ekologický bulletin. Spoluzakládal i další důležité organizace, jako např. Hnutí za občanskou svobodu, Ekologickou společnost (která iniciovala vznik asociace ekologických organizací Zelený kruh) nebo Konfederaci politických vězňů. V letech 1991-1992 působil jako ministr životního prostředí a snažil se prosadit především zákon o ochraně přírody. Vedl Český ústav ochrany přírody, Společnost pro krajinu, byl členem Strany zelených, spoluzakladatelem a předsedou Ligy ekologických alternativ, v prosinci 2007 se stal místopředsedou rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Ivan Dejmal úzce spolupracoval s architekty i urbanisty. Jako člen vlády podporoval vznik zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů, inženýrů a techniků. Stal se členem představenstva České komory architektů. Usiloval o formování jasných názorů na politiku, přírodu, krajinu i památkovou péči. „Byl to člověk nesmírně poctivý, čestný, statečný a hlavně schopný sebereflexe a poznání. Přistupoval k věcem s porozuměním a svoje názory a postoje dokázal změnit, ale nebylo to tak, že by je měnil ze dne na den, šlo o přirozený vývoj v poznávání. Byl úžasná osobnost,“ řekl sekretář ČKA Jiří Plos. Ve spolupráci s architektonickou komorou a všemi významnými odborníky zabývajícími se krajinným rázem založil Společnost pro krajinu. Do širšího povědomí vstoupil také jako iniciátor a pořadatel konference Tvář naší země — krajina domova (www.prokrajinu.cz). Účastnil se na zpracování celé řady územních plánů. Sestavoval dokumenty týkající se zeleně a tvorby krajiny.   Vzpomínka kolegy Ivana Plicky Je nemožné v několika větách zachytit, co všechno pro mě Ivan znamenal. Je podivné psát o něm v minulém čase. Byl to jeden z nejmoudřejších a nejslušnějších lidí, co jsem kdy potkal. Nezměnila ho ani moc a svět politiky, zůstal sám sebou, férový a noblesní. Měl schopnost pojmenovat podstatné a houževnatě se pak za to brát. Nezneužíval při tom podružnosti k přízemním sporům. Ustavičně tak rehabilitoval pojem ekolog. Děkuji za obdarování, že jsem s ním mohl strávit společný čas. Neumím si představit, že už neuvidím jeho pobavený úsměv a jiskřící, přimhouřený, trochu poťouchlý pohled. Jdeme ohledávat prázdná místa, která tu po něm zůstala. Bude nám to trvat dlouho. Zdroj: Česká komora architektů, Markéta Pražanová