Lávka Jana Balabána ve Vítkovicích

Lávka pro pěší a cyklisty od studia AP atelier vede v Ostravě přes řeku Ostravici a železniční koridor. V roce 2025 rozhodli ostravští zastupitelé, že lávka ponese jméno spisovatele Jana Balabána, jehož dílo a život jsou spjaty s moravskoslezskou metropolí.

Soubor čtyř lávek, který v roce 2023 dokončil Josef Pleskot se svým týmem ve spolupráci s Vladimírem Janatou a jeho kolegy, vyšel v časopise Stavba 4/2023. Společnou recenzí s názvem „Lávky jako pokračování cesty a posilování genia loci“ je opatřil Petr Volf a Vladimír Janata je doplnil odborným textem „Pozitivní interakce architekta a statika při koncepčním návrhu lávek“.

Poloha lávky vychází ze základní urbanistické struktury navazujícího území Dolní oblasti Vítkovic, která je založená na čtvercové síti ulic odvozené z Moravské Ostravy a Vítkovic. Budoucí výstavba má definované uliční čáry rovnoběžné s touto urbanistickou strukturou, přemostění v ní bude tvořit významný průhledový prvek. Urbanistické a prostorové řešení propojení Ostravy a Dolní oblasti Vítkovic aktivuje nejen pravý, ale i levý břeh řeky Ostravice. Tohoto urbanistického efektu bylo dosaženo díky příhodnému terénnímu profilu a možnosti vhodně rozdělit konstrukci přemostění na dvě samostatné části. Levý břeh Ostravice může být k trase přemostění připojen pomocí náspu po zrušené železniční vlečce. V místě, kde se na náspu stýkají obě lávky, vzniká jakási křižovatka – možnost volby cesty.

Výškově dramatický příčný profil terénu umožňuje provést diferencované přemostění řeky a soustavy kolejišť. Obě mostovky ve spojitém podélném průběhu vytvářejí plochou sinusoidu, která je pro pěší i cyklisty pohodlná a zároveň poskytne zážitek vnímání okolí. Soustava obou lávek tvoří jeden celek, působící v krajinném kontextu samozřejmě a nepostrádající velkorysost, která postindustriální krajině Ostravy sluší.

Autorská zpráva

Místo stavby: Dolní oblast Vítkovic, Ostrava
Autoři: Josef Pleskot, Vladimír Janata
Spoluautoři: David Ambros, Zdeněk Rudolf, Milan Šraml / AP atelier, Jiří Lahodný, Jakub Janečko / EXCON, Petr Nehasil, Michal Mandík / Mott Macdonald CZ, Petr Žák / Atelier světelné techniky
Rozměry: délka přemostění 158,7 m, délka mostu 162,6 m, délka nosné konstrukce 160,5 m, světlost 66,9 m + 83,2 m, volná šířka lávek 4,0 m, šířka průchozího profilu 4,0 m, šířka lávek 4,85 m
Projekt: 2020–2022
Realizace: 2023
Foto: Tomáš Souček, Tomáš Bayer, Vladimír Janata

Petr Volf: Lávky jako pokračování cesty a posilování genia loci 1/4
V tvorbě Josefa Pleskota se často objevuje motiv cesty, sleduje lidské dráhy, kroky, jízdu, jejich prolínání, mísení. Architekt je pokládá za svého druhu nervová vlákna a nositelky paměti místa, jeho tajemství a aury. Nikoliv náhodou se jeho výstava v Ostravě v roce 2012 jmenovala Na cestě a knihu k ní vydanou uvedla Heideggerova esej Polní cesta, již Pleskot pokládá za iniciační text. Jedna z jeho nejprocítěnějších cest je pak lipová alej vedoucí až na vrcholek mohyly památníku bitvy u Jankova z roku 1995, tedy z doby, kdy se on sám začínal pevně etablovat na předních pozicích české architektonické scény. Dotváří krajinu v blízkosti Velkého Blaníku, nechává ji rozeznít a jemně, v mollové tónině, gradovat. Památník patří nezaslouženě k poněkud opomíjeným Pleskotovým dílům, ale třicet let je dostatečně dlouhá doba, která prověřila kvalitu a nadčasovost zvolené koncepce. K cestám se neoddělitelně vážou Pleskotovy lávky, neboť umožňují jejich plynulé pokračování tam, kde by to jinak kvůli nepřístupnému terénu nebo vodní ploše či dopravnímu koridoru nebylo možné. Lávky patří sice do rodiny mostů, ale na rozdíl od nich po nich zpravidla nejezdí automobily a vlaky, jsou určeny pro pěší nebo cyklisty a v tom spočívá jejich kouzlo vyplývající z intimity, specifického měřítka, stejně jako dynamiky používání. Lávky jsou sestrami cest, podobně jako ony jsou ostatně ženského rodu a tato skutečnost jako by je příznivě předurčovala ve smyslu křehkosti a jisté rozmarnosti, což píšu s vědomím, že můžu být považován – jemně řečeno – za deterministického zpátečníka.

Ostravská lávka je ve své podstatě soustavou dvou samostatných lávek umožňující pěší a cyklistické propojení „pravobřežní“ Ostravy a „levobřežní“ Dolní oblasti Vítkovice, které dosud nebylo možné a přináší rozvojový potenciál, zvláště když si uvědomíme, že v budoucnosti se zde počítá s bytovou výstavbou. Jde o překlenutí dramatického industriálního prostředí s typickou atmosférou obohacenou o průniky přírody. Směrem od Vítkovic překonává lávka kolejiště a má prohnutý nosník směrem vzhůru, druhá vede přes řeku Ostravici a její nosník je lehce prověšený, takže se navzájem doplňují a harmonizují společnou křivkou, jakousi sinusoidou. Obě se „potkávají“ na náspu pozůstalém po zrušené vlečce na takto vzniklé křižovatce, na níž se poutník může rozhodnout, kudy se vydá. Dále je pro konstrukci příznačný a nezbytný pylon ve tvaru širokého „véčka“, zabudovaný v poloze mezi řekou a železniční dráhou, kde pomocí přediva lan fixuje a vytváří symbolickou bránu do Dolní oblasti.

Další části recenze zde 2/4, 3/4 a 4/4, vyšlo v časopise Stavba 4/2023