Pěší a cyklistická lávka od studia AP atelier překlenuje rýhu dálnice D10 tak, aby byly oba břehy spojeny v ose přetnuté Husovy aleje. Z pohledu chodců i cyklistů evokuje abstraktní podobu úvozové cesty.

Cílem bylo co nejpřirozeněji propojit původní výškové úrovně obou břehů a aby žádné konstrukční prvky lávky neovlivnily stanovený průjezdný profil dálnice. Dalším sledovaným návrhovým kritériem byla co nejméně náročná proveditelnost s ohledem na minimalizaci omezení provozu dopravní cesty. Lávku tvoří ocelová konstrukce, na místě smontovaná z mnoha lehkých prvků pomocí jednoduchých systémových spojů. Jejími hlavními charakteristickými elementy jsou dva asymetrické, od sebe půdorysně i výškově odkloněné oblouky. Z pohledu cestujících po dálnici upoutává svojí subtilností a minimem diagonálních prvků.
Autorská zpráva
Místo stavby: Mnichovo Hradiště
Autoři: Josef Pleskot, Vladimír Janata
Spoluautoři: David Ambros, Zdeněk Rudolf / AP atelier, Dalibor Gregor a Petr kubiš / EXCEN, Milan Petřík a Michal Drahorád / Mott Macdonald CZ
Rozměry: délka přemostění 41,65 m, délka mostu 59,05 m, délka nosné konstrukce 52,30 m, rozpětí polí 0 5,0 m + 43,6 m + 3,5 m, šikmost mostu 90,0°, volná šířka mostu 3,0 m, šířka mostu 3,63–6,80 m, výška mostu nad terénem 5,50 m (nad levým pásem dálnice D10), 6,60 m (max. nad pravým pásem), stavební výška 0,350 m, plocha nosné konstrukce 190,30 m2
Projekt: 2021
Realizace: 2023
Foto: Tomáš Souček
Soubor čtyř lávek, který v roce 2023 dokončil Josef Pleskot se svým týmem ve spolupráci s Vladimírem Janatou a jeho kolegy, vyšel v časopise Stavba 4/2023. Společnou recenzí s názvem „Lávky jako pokračování cesty a posilování genia loci“ je opatřil Petr Volf a Vladimír Janata je doplnil odborným textem „Pozitivní interakce architekta a statika při koncepčním návrhu lávek“.

Petr Volf: Lávky jako pokračování cesty a posilování genia loci 4/4
Lávka u Mnichova Hradiště, která byla nad dálnicí D10 usazena na konci září 2023, je se svými téměř šedesáti metry sice nejkratší, ale ze všech děl Josefa Pleskota a Vladimíra Janaty ze své podstaty nejvíce sledovaná, spíš však periferně, nikoliv detailně: denně pod ní vysokou rychlostí projedou tisícovky aut a budou ji vnímat spíše při opakovaných návratech. Navrací to, co bylo před čtyřmi desetiletími kvůli budování rychlostní komunikace surově přerušeno, totiž přirozený kontakt obyvatelů Mnichova Hradiště a přilehlých obcí – ať už pěšky, nebo na kole – s prvními výběžky Českého ráje. Propojuje Husovu alej, vysazenou těsně před první světovou válkou z lip, s kopcem Horka na protější straně. Ocelovou lávku architekt pojal tak, aby při jejím překonávání navozovala dojem úvozové cesty a změkčila přechod z přirozeného prostředí na technicistní konstrukci.

Nic z toho, co se vyznačuje vysokou kvalitou, nepřišlo na svět „jen tak“, ale je plodem dlouhodobé kooperace na řadě rozdílných projektů. Spolupráce architekta Josefa Pleskota se statikem Vladimírem Janatou započala na budově ČSOB v pražských Radlicích (2007), pokračovala v Dolních Vítkovicích na konverzích určujících objektů celého areálu (poznávací trasa a nástavba vysoké pece č. 1 nebo multifunkční aula Gong), ale projevila se i v tak diametrálně odlišném počinu, jakým bylo kyvadlo zavěšené v hlavní lodi akademického kostela Nejsvětějšího Salvátora v roce 2020. Mezi společnými výtvory jsou monumentální díla i relativně drobné práce vysloveně uměleckého (duchovního) zaměření. Podobně úzká, soustředěná dlouhodobá součinnost architekta a konstruktéra je spíše výjimečná, ale přináší pozoruhodné, ba unikátní výsledky, stačí si připomenout partnerství Karla Hubáčka a Zdeňka Patrmana na Ještědu a jejich dalších věžových stavbách. Hubáček vždy uznával zásadní Patrmanův podíl při zhmotňování svých vizí. Pleskot a Janata jsou sehranou dvojicí, která se navzájem inspiruje a která nepřešlapuje na místě ani nedělá úkroky: směřuje vytrvale dopředu. Lávky jsou toho dokladem. A mimochodem, kdybychom délku všech letos dokonaných přemostění sečetli, dojdeme k více než čtyřem stovkám metrů, a pakliže bychom k nim připočetli i lávku píseckou, celková délka přesáhne výrazně půl kilometru.
Další části recenze zde 1/4, 2/4 a 3/4, vyšlo v časopise Stavba 4/2023
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Tohle je vymazlený dům v šíleném terénu. A to, že má kolem sebe bujnou až divokou zahradu, mu hodně sluší.
Škoda, že u fotografií nejsou popisky na co a odkud se dívám a kdy to bylo foceno,
Nějak tomu nerozumím. V článku se píše o fasádním stínícím prvku, ale fotky a část textu je o vnitřní stěně.…
co na to říci - na Mercerově stupnici kvality měst se na prvých třech místech obvykle střídají Vídeň, Curich a…