Muzeum současného umění v Krakově (MOCAK) využívá pavilony bývalé Schindlerovy továrny. Návrh se snaží balancovat mezi minulostí a budoucností. Samo muzeum otevírá zcela novou kapitolu v kulturním životě města.
Pozemek vybraný pro nové muzeum zahrnuje část bývalých Schindlerových továrních budov. Je jedním z oněch míst, která jsou pevně zakotvena v lidské paměti a v dějinách člověka, jeho zločinů i jeho činů hrdinských.
Nápad přeměnit toto místo, začlenit ho do nových prostorů a proměnit ho v centrum umění, kultury a soudobé společnosti musí přinést důkaz o tom, jak se může pečovat o paměť, aby se stala cestou k budoucnosti. Události, které se staly v těchto zdech už dosvědčily možnost naděje, cesty vpřed, pryč od zla.
Industriální linie střech stávajících budov se staly motivem, vizuálním prvkem celého projektu, který evokuje kontinuitu mezi předcházející a novou konstrukcí.
Zóny výstavních prostor se rozvíjejí kolem stávajících struktur a halí je jakoby do svého objetí. Využit je každý dostupný prostor.
Ve výsledku tak vznikl nepravidelný segmentovaný tvar, jenž nabývá takřka symbilcké síly. Výstavní galerie se roprostírají od hlavního vstupu v ulici Lipowa (vedle původního vchodu do továrny) severním směrem k zahradnímu prostranství vzadu.
Impozantní „Jižní zeď“, na které je umístěno velké logo muzea, vyznačuje začátek nové městské trasy. Protíná muzeum a svou hmotou vyvažuje blízkost sousedního, již dříve existujícího Muzea dějin a paměti.
V pohledu z široké a prostorné Lipowe ulice vypadá nové muzeum se svými šedovými střechami, kterými se od starých konstrukcí na jedné straně odlišuje a na druhé s nimi integruje, jako nový druh architektury zrozené ze soudobé technologie, lehkosti a průzračnosti.
Vnitřní cesta vede návštěvníky z Lipowe ulice skrze celý komplex do vnitřního dvora – plazy. Naproti v jedné ze stávajících šedových budov jsou situovány výstavní lodžie. Na jednu stranu otevírají skleněné dveře prostory uměleckých dílen, apartmentů a knihovny, na protější je vstupní hala s knihkupectvím a restaurací.
Hlavní fasádu na jihu tvoří prosklená stěna, která umožňuje pohledy zvenčí do galerie a zevnitř na chodník a na odřené zdi staré fabriky. Dispozice prostoru je zřejmá již zvenku, zvýrazněná antracitovou stěnou, která zvnitřku plazy láká i přes skleněnou hlavní fasádu návštěvníky do muzea.
Nové pavilony jsou zastřešeny kovovou mřížovou konstrukcí, která podpírá lehké, ale pevné zakrytí z černého titanzinku, který splývá se stávajícími střechami.
Architekt: Claudio Nardi Architetto
Místo: Krakov, Polsko
Investor: Město Krakov
Celková plocha: 5467 m2
Realizace: 2007 – 2010
Foto: Adam Kozak











Tenhle dům se opravdu povedl. Je vidět, že při návrhu nebyla důležitá jen architektura, ale i citlivé zasazení do okolní…
Přesně takové projekty dávají smysl. Je fajn vidět, že se myslí nejen na vzhled, ale také na energetickou úspornost, kvalitní…
V Praze by bylo bytů dost, kdyby se také rekonstruoval a modernizoval starší bytový fond a nebyl využíván v rozporu…
Za mě je dobře, že se konečně začíná řešit nájemní bydlení i z pohledu kvality, a ne jen počtu bytů.…
Takové projekty ukazují, že nájemní bydlení může být moderní, kvalitní a příjemné pro život👍