Muzeum současného umění v Krakově (MOCAK) využívá pavilony bývalé Schindlerovy továrny. Návrh se snaží balancovat mezi minulostí a budoucností. Samo muzeum otevírá zcela novou kapitolu v kulturním životě města.
Pozemek vybraný pro nové muzeum zahrnuje část bývalých Schindlerových továrních budov. Je jedním z oněch míst, která jsou pevně zakotvena v lidské paměti a v dějinách člověka, jeho zločinů i jeho činů hrdinských.
Nápad přeměnit toto místo, začlenit ho do nových prostorů a proměnit ho v centrum umění, kultury a soudobé společnosti musí přinést důkaz o tom, jak se může pečovat o paměť, aby se stala cestou k budoucnosti. Události, které se staly v těchto zdech už dosvědčily možnost naděje, cesty vpřed, pryč od zla.
Industriální linie střech stávajících budov se staly motivem, vizuálním prvkem celého projektu, který evokuje kontinuitu mezi předcházející a novou konstrukcí.
Zóny výstavních prostor se rozvíjejí kolem stávajících struktur a halí je jakoby do svého objetí. Využit je každý dostupný prostor.
Ve výsledku tak vznikl nepravidelný segmentovaný tvar, jenž nabývá takřka symbilcké síly. Výstavní galerie se roprostírají od hlavního vstupu v ulici Lipowa (vedle původního vchodu do továrny) severním směrem k zahradnímu prostranství vzadu.
Impozantní „Jižní zeď“, na které je umístěno velké logo muzea, vyznačuje začátek nové městské trasy. Protíná muzeum a svou hmotou vyvažuje blízkost sousedního, již dříve existujícího Muzea dějin a paměti.
V pohledu z široké a prostorné Lipowe ulice vypadá nové muzeum se svými šedovými střechami, kterými se od starých konstrukcí na jedné straně odlišuje a na druhé s nimi integruje, jako nový druh architektury zrozené ze soudobé technologie, lehkosti a průzračnosti.
Vnitřní cesta vede návštěvníky z Lipowe ulice skrze celý komplex do vnitřního dvora – plazy. Naproti v jedné ze stávajících šedových budov jsou situovány výstavní lodžie. Na jednu stranu otevírají skleněné dveře prostory uměleckých dílen, apartmentů a knihovny, na protější je vstupní hala s knihkupectvím a restaurací.
Hlavní fasádu na jihu tvoří prosklená stěna, která umožňuje pohledy zvenčí do galerie a zevnitř na chodník a na odřené zdi staré fabriky. Dispozice prostoru je zřejmá již zvenku, zvýrazněná antracitovou stěnou, která zvnitřku plazy láká i přes skleněnou hlavní fasádu návštěvníky do muzea.
Nové pavilony jsou zastřešeny kovovou mřížovou konstrukcí, která podpírá lehké, ale pevné zakrytí z černého titanzinku, který splývá se stávajícími střechami.
Architekt: Claudio Nardi Architetto
Místo: Krakov, Polsko
Investor: Město Krakov
Celková plocha: 5467 m2
Realizace: 2007 – 2010
Foto: Adam Kozak
Autorům, realizaci a investorovi se podařila úžasná stavba. Ta obřadní síň je svojí koncepcí a jednoduchostí nesmírně přitažlivá, gratuluji. Materiálové…
Copak omyl? Ale strategie myšlení tvůrců a autorů záměru běhá někde v jných galaxiích a nevnímá, že jsme v Česku,…
Je to kulturní stánek nebo další cirkus? Už to vidím jak ty rampy v zimě, v létě, budou žít svým…
Těším se. Ale jak může někdo tvrdit, kdy začne stavět? Copak může vědět, jak dlouho bude trvat povolovací proces, výkupy…
Kéž by ty přístřešky byly všude, kde jsou dnes nekryté vstupy, bez ohledu na to, jestli vedou přímo do metra,…