Leckomu připomíná stavba polotovar – prostě jenom beton.
V roce 2004 vyhrála kancelář Mateo Arquitectura s tímto návrhem architektonickou soutěž. Byl postaven kinopalác pro Institut Català de les Indústries Culturals, krátce ICIC. Stojí uprostřed staroměstské čtvrti El Raval na náměstí Salvadora Segúi. Tak jak je nehotový, představuje pro architekty současnou interpretaci ruin římského fora. Novostavbu určují hmota a objem, je to jen proříznutá kostka, vystavěná konstrukce bez obložení. Betonová fasáda se "rozpadá" stejně jako omítka starých sousedních domů.
Novostavba o ploše 7500 m2, která se jako městská figura do staré čtvrti dobře hodí, ukrývá hmotu kinosálů pod zemí – je to jako sestup do tmy. V přízemí se filmové divadlo otevírá a vtahuje uliční prostor do sebe. Po filmovém představení se návštěvníci dostanou zase na světlo po elegantních eskalátorech.
Budovu strukturují dva vnitřní dvory, které také komplex kina osvětlují. Ve vyšších podlažích jsou muzeum filmu, archiv, knihovna a kanceláře.
Fotografie: Adrià Goula
Všechno pěkně promyšlené, vypadá to perfektně😊
Článek ukazuje, že i průmyslový objekt může mít kultivovanou architekturu a jasný koncept. Rekonstrukce a dostavba působí promyšleně, materiálově vyváženě…
Říká se, že Alžběta II. měla smysl pro humor, té by se to nejspíš líbilo. Ale co její rodina, ptal…
Jasně, o tom to bylo.
I kdyby se nakonec jmenoval po Anežce České, stejně se mu bude říkat Dvorecký. Tak jako Kulaťák je pořád Kulaťák…