A Town Landmark

A Town Landmark

(29. 10. 2008)

 
 
 
 

A Town Landmark

TRANSLOCATION
Petra Oplatková vítězkou soutěže Central Glass International Architectural Design 2005

Petra Oplatková, studentka VŠUP v Praze (ateliér Evy Jiřičné), zvítězila v soutěži Central Glass International Architectural Design 2005. Architektonická soutěž subvencovaná společností Central Glass Co., Ltd., a Shinkenchiku-sha Co., Ltd., se koná každoročně již 40 let. Pro loňský rok bylo vyhlášeno téma „Town Landmark“. Porota ve složení: Toyo Ito, Masaru Okamoto, Riken Yamamoto, Kiyoshi Sakurai, Taro Ashihara, Kengo Kuma a Yutaka Suzurikawa rozhodla o téměř osmi stech soutěžních návrzích a udělila jednu první cenu projektu Translocation Petry Oplatkové a dále tři druhé ceny (dvěma japonským a jednomu hongkongskému týmu) a sedm čestných uznání (soutěžícím z Japonska, Norska, Rakouska a Kanady).

Petra Oplatková zaujala porotu konceptem, který nic nestaví. „Ačkoliv jsou tyto různé díry do vodního břehu neformální, obsahují silnou myšlenku,“ napsal o projektu Toyo Ito. Kengo Kuma poznamenal, že všichni dnes máme neurčitý pocit, že památníky už nejsou zapotřebí. Sdílení tohoto pocitu bylo prý z předložených soutěžních prací jasně čitelné. Promítnout tento pocit „nepotřebnosti“ do návrhu konkrétního památníku vyžaduje velmi přizpůsobivé a poddajné techniky, říká Kuma. Oplatková podle něj inovuje téma tím, že „nepřidává žádný materiál“. Akt přidávání je podle Kumy vždy provázen otázkami o tom, zda „toto je nutné“ a zda „není něco zničeno“. Když je namísto toho přemístěno něco (hlína), co tam vždy bylo, nemusíme se takových otázek obávat, hodnotí Kuma vítěznou práci.

Ze zadání soutěže: Pamětihodnost, případně význačný bod (landmark), jak anglický výraz napovídá, přitahuje pozornost a stává se identifikačním znakem pro návštěvníky města. Landmark musí být místem, o kterém se vyprávějí příběhy, místem s kulturní a uměleckou hodnotou a místem, kterým se obyvatelé města chlubí. Pro tuto soutěž pak je další podmínkou, že návrh musí oslovovat námětem. Co je dnes vhodné stavět jako památník? Vztah mezi výrazným městským bodem nebo pamětihodností a symbolem je jemný, a to jak v tom, co mají společného, tak v tom, čím se liší. Podstatné je pečlivě zkoumat otázku, co je symbol, a reflektovat to ve svém návrhu. Navrhovaný památník může být umístěn do metropole, do hlavního města regionu nebo může být v malém městě nebo být částí jediné ulice. Návrh musí ctít specifiku městského prostředí a vytvořit významný bod vhodný právě pro dané město. Musí to být památník 21. století a musí být vyjádřen specifickou formou.


TRANSLOCATION

PETRA OPLATKOVÁ

LANDMARK
původně hraniční kámen, orientační bod v krajině, mezník (i přeneseně), později se připojuje význam slova landmark jako památky — pamětihodnosti, orientačního/referenčního bodu v čase — historii... Ve své soutěžní práci pojímám landmark jako vizualizaci mezních událostí v životě židovského osídlení středočeského městečka Sedlec- Prčice.

HISTORIE — BODY ZLOMU
13. 5. 1727 TRANSLOKAČNÍ RESKRIPT a MAPA ŽIDOVSKÝCH OBYDLÍ
... jeden z vrcholů úředního antisemitismu, nařízení přikazující Židům přestěhovat se do zvláštních ulic a částí města, ležících dále od katolických hřbitovů, kostelů a tras náboženských průvodů.
Reskript se týkal 50 000 židů žijících v 168 městech a 672 vesnicích. Na základě tohoto nařízení byly vyhotoveny mapy židovských obydlí pro 103 lokalit v Čechách, mezi nimi i pro Prčici. Tři židovské domy jsou zde umístěny na ostrůvek v bezprostřední blízkosti mostku přes potok (viz situace).
Právní postavení Židů se pak pomalu a postupně zrovnoprávňuje, PROSINCOVÁ ÚSTAVA (1867) deklaruje absolutní rovnoprávnost židovských občanů v Rakousku — Uhersku. Židé mohou pracovat a žít za stejných podmínek jako křesťané následujících 70 let...

1935 NORIMBERSKÉ ZÁKONY
...nacistický režim v Německu vyhlašuje rasové zákony, na jejichž podkladě byly pronásledovány, zbaveny majetku a života miliony Židů v Evropě.

4.9. 1942 ...deportace všech prčických Židů do Terezína a pak dál na východ. Bod zmizení — nikdo z 31 deportovaných peklo holocaustu nepřežil, téměř 300 let kontinuální existence židovského osidlení v Prčici skončilo...

NÁVRH
Východiska: seznam se jmény, daty narození, deportace a smrti; místo bylo vybráno už před 300 lety (ostrůvek určený Translokačním reskriptem)
Jak: zdůraznit dnes neviditelnou židovskou dimenzi v historii Prčice; integrovat fyzicky i spirituálně význam antisemitismu/holocaustu do vědomí a paměti města; vyjadřit násilné prázdno/vymazání holocaustu?

Princip: chybějící hmota válce /prázdno/ neexistence, 1m2 povrchu kruhu reprezentuje 1 člověka (součet členů rodiny), hloubka prožitý čas (1 cm — 1 rok), stěny válce fixující okolní hmotu jsou transparentní, skleněné, neviditelné
Tento landmark snad dává zaznít
— prostoru násilně vzniklé prázdnoty
— zhmotění absence
— oněm konkrétním vytrženým, odvlečeným, zavražděným, chybějícím...


Soutěž byla publikována v časopise: The Japan Architect číslo 60 — JA60 YEARBOOK 2005, http://www.cgco.co.jp/english/town_landmark_result.html

Publikováno ve stavbě č. 2/2006

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Projekty

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz