Are we architects? — Yanze Wang

Are we architects? — Yanze Wang

(5. 12. 2019) Přednáška v Brně 10. prosince 2019

 
 
 
 

Are we architects? — Yanze Wang

KDY: 10. prosince 2019, 18:00 hod
KDE: FA VUT, Poříčí 273/5, Brno

Fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně zve na přednášku architektky Yanze Wang „Evoluce a revoluce v architektonickém vzdělávání v Číně (1920–1990)“, která je součástí přednáškové série „Jsme architekti? O vzdělávání, architektonické profesi a institucionální kritice“. Akce se uskuteční v úterý 10. prosince v 18:00 v přednáškové místnosti A118 na Fakultě architektury, Poříčí 5, Brno. Přednáška bude v angličtině.

YANZE WANG: EVOLUCE A REVOLUCE V ARCHITEKTONICKÉM VZDĚLÁVÁNÍ V ČÍNĚ (1920–1990)
Historie architektonického vzdělávání v Číně je podstatnou součástí modernizace architektonické disciplíny v zemi. Schéma vývoje, které vychází z pravdy a logiky historie, bude důležitým odkazem na výzvy současného architektonického vzdělávání.
Architektonické vzdělávání v Číně vychází z akademismu, klasického vzdělávacího modelu pařížské Školy výtvarných umění [École des Beaux-Arts]. Model byl zkombinovan s vysokoškolským vzdělávacím systémem a zformován systematickým a efektivním paradigmatem k výchově architektů ve Spojených státech a později v Číně. Nicméně pod vlivem sociální reformy byl tento model architektonického vzdělávání považován za synonymum konzervatismu a byl postupně nahrazen modernismem. Mělo se za to, že tento model bránil modernizaci architektonického vzdělávání. Cílem výzkumu bylo obnovit důvěru v historická fakta bez předsudků a ukázat pozitivní přínos akademismu v architektonickém vzdělávání v Číně. Zabývá se také proměnami institucionálního systému a vědomostního rámce a čínských školách architektury s rostoucím významem konceptu Čínské architektury.

Yanze Wang je architektka a výzkumnice, dokončila doktorské studium na Škole architektury na Jihovýchodní univerzitě v Nankingu v Číně. Zaměřuje se na architektonické vzdělávání a pedagogiku., především na vývoj architektonického vzdělávání v Číně. Získala stipendium na GSAPP na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a Škole designu na Pensylvánské univerzitě ve Filadelfii. Byla výzkumnou asistentkou na Škole architektury na Čínské zniverzitě v Hongkongu. Mezi její články a publikace např. patří Pure Design: A Transitional Case of American Architectural Education in the Early 20th Century (2019), Beaux-Arts Composition and Its Evolution in China's Architectural Education (2018), Essence of the Beaux-Arts: A Critical Interpretation of Its Modernity (2018), Study on the Revival of Beaux-Arts Research in the 1970s of the United States (2017) a mnoho dalších. Byla asistentkou kurátora výstavy Vzestup modernity: první generace čínských architektů na Pensylvánské univerzitě v Muzeu Ťiang-su (2017) a Power Station of Art v Šanghaji (2018). Podílela se na mnoha architektonických projektech a v roce 2017 spoluzaložila studio Trim Architecture Group (TAG), které v Číně realizovalo několik projektů.

JSME ARCHITEKTI? O VZDĚLÁVÁNÍ, ARCHITEKTONICKÉ PROFESI A INSTITUCIONÁLNÍ KRITICE

V posledních patnácti letech je vzdělávání architektů vystaveno dvojímu tlaku. Jeden směr pramení z rekalibrace institucionálního rámce vysokého školství a je spojen s tím, co je někdy označováno jako „výzkumný obrat“. Na zvyšující se požadavky a výkon ve výzkumu školy architektury a designu reagovaly mlhavě artikulovaným přístupem nazývaným „research by design“ (výzkum skrze navrhování). Tento „úskok“ zřetelně ukazuje na epistemologický předěl mezi architekturou a metodologicky ukotvenějšími vědeckými obory, které provádějí výzkum bez přívlastků. Ve své podstatě stejný problém, který ale tentokrát přichází z vnějšku, je obvykle formulován jako problém teorie a praxe. Tento směr kritiky často poukazuje na odtažitost architektonického vzdělávání od reálných problémů a aplikovatelnost architektonického výzkumu do reálného života. Otázka relevance je přesně tím akupunkturním bodem, který spojuje pochybnosti o vztahu akademie a architektonické praxe, potažmo pochybnosti o relevanci architektonické profese pro současnou „Společnost“. Tímto postupem se z epistemologické otázky o podstatě architektonické výuky a výzkumu stává otázka ontologická: Jak se jako architekti vztahujeme k okolnímu světu a jakou roli v něm chceme hrát?

Přednášková série „Jsme architekti? O vzdělávání, architektonické profesi a institucionální kritice“ se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, statutárního města Brna a Nadace české architektury.

podle podkladů pořadatele


Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

19. 1. 2020 11:37:05

Re: Re: Praha bude chránit panorama města, střech a podpoří stav...

Praha patří mezi nejkrásnější města světa díky jedinečnému urbanismu - celkovému uspořádání historického jádra i fantastické architektuře - málo kde najdeme tak bohatou směs stylů od románského po slohy 19.století. Za Karla IV. to byla jedna z největších metropolí Evropy a v době baroka již tehdy uznávaná svou jedinečnou krásou. Proč bychom jako Češi neměli být hrdí na tak úžasnou hodnotu? Praha zůstala jedinečná jen proto, že jsme v minulosti neměli dost peněz ji přestavět a tedy zničit, jak se to stalo v jiných evropských metropolích. Teď víceméně bez naší zásluhy vlastníme velkou devízu. Tohle vše ale neznamená, že v Praze musí být šmelina a kriminalita, To s tím nijak nesouvisí, spíše bych řekl, že zatímco krásná Praha možná ani není tak přímo vizitka českých schopností, to, co se děje dnes, česká vizitka je. Také se v Praze můžou stavět mrakodrapy, jen ne do historického panoramatu, to přece není nic hrozného. Proč bychom neměli jedinečnou starou Prahu a vedle rostly moderní čtvrtě. Jen to dělejme rozumně, ne tak, jako v mnoha zničených městech a vesnicích za komunistů, ale bohužel i za dnešní doby. Management je první vlaštovkou rozumného přístupu k rozvoji Prahy a pokud bude trend pokračovat, můžeme se dočkat i dalších rozumných opatření, jako vytěsnění šmeliny a grázlovství. Ale to je běh na dlouhou trať a nezapomínejme, že všechno, co se v Praze děje, je víceméně výsledek českých poměrů. Tak se snažme, abychom nemusely pořád jen koukat na ty Němce, Francouze nebo Švýcary.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o.