V polovině 19. století pronikl do Rožnova textilní průmysl,
který navázal na domáckou výrobu plátna ve městě a okolí. Od roku 1889 tady
začala působit Brillova mechanická továrna na pletené a stávkové zboží, byla
jedním z největších zaměstnavatelů ve městě a spádovém okolí. Po 2. světové
válce a znárodnění byla do Rožnova přestěhována továrna na výrobu jemných
punčoch Elite Varnsdorf. Pletárenské podniky se potom spojily v národní podnik
Moravskoslezské pletárny Rožnov, který byl při reorganizaci textilního průmyslu
v roce 1967 přejmenován na národní podnik Loana Rožnov. V sousedství centra
města tak postupně vyrostl na rozlehlém území průmyslový areál, kde se vyrábělo
pletené zboží pro tuzemský i zahraniční trh. Po změně režimu areál ještě
nějakou dobu fungoval, měnil vlastníky, až v roce 2013 výroba dospěla k zániku.
Probíhala restrukturalizace a areál se postupně rozpadal na mnoho subjektů.
Původní historická budova z roku 1898, srdce areálu, objekt
založený ještě Leonem Brillem však zůstal delší dobu nevyužíván a chátral
opuštěn. V roce 2013 získal nového vlastníka, se kterým jsme se společně
pustili do postupné revitalizace této čtyřkřídlé budovy. Jedná se o nárožní
objekt vymezený ulicemi Bezručova a Hřbitovní, který téměř obepíná vnitřní
hospodářský dvůr.
V širších vztazích je investiční záměr postaven na
znovuobrození chátrající průmyslové budovy na atraktivním místě, a to nejen v
bezprostřední návaznosti na centrum města, ale také na jedné z nejdůležitějších
komunikačních tras urbánní struktury. Usilujeme o nové aktivní zapojení stavby
do architektury města. Toho chceme dosáhnout mj. pomocí postupné perforace budovy
(průchody, pasáže), jejího otevření okolí, vytvořením nového parteru u ulice
Hřbitovní a následně „zobytněným“ vnitřním dvorem.
Na etapy tak postupně probíhá revitalizace 4500 m2
stávajících podlahových ploch, 22 400 m3 obestavěného prostoru,
severní křídlo bylo nastaveno o 4. a 5. podlaží. V budoucnu je uvažováno o
rozšíření o dalších 600 – 1200 m2 podlahových ploch. Bylo také
vybudováno nové parkoviště pro téměř 100 osobních automobilů.
Vlastní architektonické řešení bylo vedeno snahou o očištění
budovy od přístaveb a vestaveb z éry socialistického rozkvětu, o zachování
„pravdivé“ architektury s původním industriálním výrazem, o architekturu
respektující jednoduchou kompaktní hmotu podtrženou kompozicí striktního
pravidelného okenního rastru. Průmyslový odkaz stavby zvýrazňuje také větraná cortenová
fasáda, která vnáší do podhorského městečka trochu vzruchu.
Přiměřené množství zásahů a nákladů bez jakýchkoliv dotačních titulů tak
přináší objektu nový život a náplň.
Na úrovni parteru jsou umístěny drobné obchůdky a služby:
lékárna, zdravá výživa, kavárnička, řeznictví, kadeřnictví, občerstvení,
papírnictví, zverimex. Další patra jsou potom vymezena zdravotnickým provozům,
péči o tělo a administrativě. V severním křídle se usídlí také kultura:
galerie, víceúčelový sál, částečně krytá pobytová terasa, obojí s nádherným
výhledem na posvátný Radhošť.
V další etapě proběhne realizace nové podoby vnitřního
dvora, který se stane nejen veřejným komunikačním prostorem, ale také místem
pro společenská setkání, relaxaci, trhy, menší produkce, workshopy či letní
filmová představení.