31. 3. – 13. 6. 2021
Galerie Jaroslava Fragnera, Betlémské náměstí 5a, Praha 1
Galerie Jaroslava
Fragnera zve na svou první letošní výstavu doprovázenou rozsáhlou publikací s názvem 1920–2020 Praha–Tokio / vlivy, paralely, tušení společného. Pro
veřejnost je zatím otevřena její exteriérová část ve dvorním traktu Betlémské
kaple, kterou je možné navštívit každý den od 10 do 19 hodin. Výstava představuje
desítky modelů, fotografií a uměleckých děl, mezi nimi mnoho unikátů, a celou
řadu v Čechách dosud nevystavovaných japonských autorů a zároveň českých
autorů, jejichž stavby byly realizovány přímo v Japonsku či jejich tvorbu
japonská architektura významně ovlivnila. V galerii je tak vystavena
například replika modelu slavného pavilonu pro Expo 1970 v Ósace
architektů Viktora Rudiše, Vladimíra Pally a Aleše Jenčka. Výstava připomíná i
tvorbu architekta českého původu Antonína
Raymonda, jenž je považován za jednoho ze zakladatelů moderní
architektury v Japonsku, nebo progresivní utopické vize 60. let, kterými
Japonci inspirovali řadu architektů u nás. Za zmínku stojí také průmyslový
palác Jana Letzela vystavěný na začátku minulého století v Hirošimě, jehož
torzo připomínající události konce druhé světové války je známo jako „Atomový
dóm“.
Pro
výstavu vznikl i čajový pavilon od Jakuba Fišera, jsou zde vystavena i výtvarná
díla Patrika Hábla, Jindřicha Zeithammla, Michala Cihláře, Marka Théra, Veroniky
Richterové či Epose 257. Interiérová část výstavy v Galerii Jaroslava
Fragnera bude zpřístupněna, jakmile to epidemická situace dovolí. Nedílnou
součástí výstavy, která by ve spolupráci s Českým centrem v Tokiu
měla být uvedena také v Japonsku, bude rovněž volně dostupný krátký online
videodokument představující výstavu a konkrétní díla přímo samotnými autory.
Souběžně
se začátkem výstavy vychází obsáhlý česko-anglický katalog, na němž se podílelo
přes dvacet českých i japonských historiků, teoretiků a architektů, kteří se kromě
architektury věnují také vazbám v oblasti volného i užitého umění či
krajinářské tvorby.
Galerie Jaroslava Fragnera sleduje téma
japonské architektury dlouhodobě, naposledy na ní upozornila na výstavě věnované
přednímu japonskému architektovi Kengo Kumovi. Dříve představila osobnosti jako
Furuichi Tetsuo, Antonín Raymond a Atelier Bow-Wow. Projekt byl připraven v rámci
oslav výročí 100 let vztahů mezi Japonskem a Českou republikou a koná se pod
záštitou Tomáše Petříčka, ministra zahraničních věcí České republiky, a pod
čestnou záštitou Velvyslanectví Japonska v ČR. Výstava potrvá do 13.
června 2021. Informace o připravovaném doprovodném programu budou aktualizovány
na www.gjf.cz a www.facebook.com/fragnerka.
Přestože kontakty mezi Japonskem a Čechami začaly již
v předmoderní době a jejich rozkvět významně podpořil mezinárodní fenomén
„okouzlení Japonskem“ čili japonismus, intenzivní zájem o architekturu obou
zemí začíná ve 20. letech 20. století. Dva roky po vzniku samostatné
republiky byly navázány oficiální diplomatické vztahy, jimiž pokračovaly
významné kontakty z 19. století (například chargé d´affaires Heinrich Coudenhove-Kalergi,
jenž s manželkou Mitsuko pobýval na poběžovickém zámku). V té době
zaznamenáváme systematické zkoumání japonské architektury na straně jedné a
mapování české architektonické scény japonskými architekty na straně druhé.
Jako mnoho dalších historických genealogií v naší historii, byly i
česko-japonské vztahy zpřetrhány a znovu obnovovány. Výstava a zejména
publikace přistupuje k tématu kriticky, autoři zachycují vliv jako jev
oboustranný;
v tomto smyslu může mít výstava i jakýsi dekolonizační charakter,
protože exponuje problém stereotypů a dezinformací, a zároveň dává prostor oběma
stranám v co nejvyšší možné rovnováze. Koncept výstavy se vědomě odvrátil od
sledování lineární chronologie událostí. Časové posloupnosti se v koncepci
přidržujeme pouze náznakově. Namísto panoramatu dějin problematizuje několik
významných témat, jako je japonská estetika nebo fenomén skla. Tento rámec
umožnil vybrat a vystavit skupinu avantgardních architektů z minulosti i
současnosti. Celá řada japonských autorů bude vystavena v ČR poprvé. Tento
tematický přístup rovněž umožnil uplatnit škálu nuancí, které můžeme zachytit,
pokud důkladně studujeme historický vztah obou zemí: od přátelství a silného
vzájemného vlivu až po jemné tušení společného.
Publikace na 300
stranách představuje architekturu v průběhu celého století, od japonských
staveb Jana Letzela, Bedřicha Feuersteina a zejména Antonína Raymonda, jenž je
označován za jednoho ze zakladatelů moderní architektury v Japonsku, až po
aktuální tvorbu mladé generace. Čtenáři se seznámí s ohlasy japonské
tvorby u české avantgardy, vlivem vily Katsura v poválečném období,
urbanistickým vývojem japonských velkoměst, utopickými vizemi superstruktur
tyčících se nad městy ze šedesátých let, vztahem k umění nebo postojem
k tradiční architektuře, regionalismu či udržitelnosti. Prostor je věnován
také úspěšnému československému pavilonu na Expo 70 v Ósace, významu
sklářského umění, reflexi japonských zahrad, ale rovněž estetice a architektuře
čajového obřadu, památkové péči nebo specifickému pojetí prostoru ma. Vyjmenované tematické okruhy
doprovází rovněž řada reprodukcí uměleckých děl a fotografií českých a
japonských autorů. Čtenářsky zajímavé může být několik kapitol pojatých formou
rozhovoru s architekty i teoretiky, například exkluzivní interview
s Fujimori Terunobuem a Vladimírem Šlapetou. Autory
dalších tematických kapitol jsou Helena Čapková, Vlasta Čiháková Noshiro, Milan
Hlaveš, Kuma Kengo, Dan Merta, Terezie Nekvindová, Osamu Okamura, Klára
Pučerová, David Vávra, Jan Vranovský, Karel Vranovský, Liana Rosinová, Sakurai
Yoshio, Petr Stolín, Filip Šenk, Petr Šmídek, Adam Štěch, Aleš Trnka a Zdeňka
Němcová Zedníčková. Grafická úprava je dílem Roberta V. Nováka.
tisková zpráva
Myslím, že tvrzení "Počet a rozmístění parkovacích stání bude řešeno s ohledem na místní podmínky a potřeby." je nesplnitelný slib.…
Studie proveditelnosti je nezávazný dokument typu "slibem nezarmoutíš" a už vůbec se v něm nemluví o termínech. Železniční most je…
Tak doufám, že tímto projektem je zachráněn ikonický železniční most pod Vyšehradem - dvakrát za sebou vyhlášená kulturní a technická…
Tak tedy doufám, že tímto projektem je zachráněna (dvakrát za sebou vyhlášená) ikonická kulturní a technická památka - železniční most…
Za zbourání a přesunutí kulturní památky a zničení panoramatu s Vyšehradem chráněným Unescem, by SŽ měla být potrestána.