V Česku se podle posledního Sčítání domů a bytů (SLDB 2021) nachází celkem 860 tisíc neobydlených bytů. Tento počet se za posledních 30 let zdvojnásobil. Zhruba 70 % z těchto bytů se nachází v rodinných domech. Podle expertního odhadu MMR je skutečně dlouhodobě neobydlených bytů asi 577 tisíc, z toho 200 tisíc v bytových domech. Především na poslední zmíněnou kategorii se zaměřuje analýza resortu.
„Počet dlouhodobě neobydlených bytů v bytových domech se v podstatě vyrovnal nové výstavbě za posledních deset let. Výrazně to prohlubuje krizi bydlení, protože těch 200 tisíc bytových jednotek pak na trhu prostě chybí. Pro mě je to další důkaz, že jen výstavba samotná dostupnost bydlení nezvýší, v reformě Bydlení pro život proto podpoříme například taky rekonstrukce a pokusíme se snížit riziko spojené s pronajímáním bytů,“ uvedl místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš.
Jako častý důvod neobydlenosti se běžně uvádí nevyhovující technický stav nemovitosti a s ním spojené vysoké náklady na bydlení. Analýza MMR toto částečně potvrdila. „Více než čtvrtina dlouhodobě neobydlených bytů v bytových domech neprošla od konce druhé světové války rekonstrukcí. Pro příští roky jsme proto z Národního plánu obnovy zajistili přes 8 miliard korun nejen na výstavbu, ale taky na opravy a snížení energetické náročnosti budov. To pomůže dostat zpátky na trh více bytů pro střední třídu,“ vysvětlil Bartoš.
Na druhou stranu 21 % dlouhodobě neobývaných bytů se nachází v bytových domech, které vznikly nebo prošly rekonstrukcí po roce 2001. Podle analýzy se zčásti může jednat o takzvané investiční byty používané pro jiné účely než bydlení, například zůstávají dlouhodobě prázdné nebo se mohou nabízet pro krátkodobé ubytování. Lepší přehled v tomto přinese novela zákona č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Ubytovatelé přes digitální platformy budou mít podle ní od roku 2026 povinnost online registrovat své ubytovací jednotky i hosty.
„Jsme v situaci, kdy se investorům zjevně vyplatí část bytů vůbec nenabízet k nájmu. V návrhu zákona o podpoře v bydlení proto máme i systém garancí a asistence pro ohrožené domácnosti. Když se do něj majitelé dobrovolně zapojí, výrazně se jim sníží riziko spojené s pronajímáním. Je to pro-tržní recept, který například na Ostravsku, v Plzni nebo Brně už dobře funguje. Rádi bychom takto na trh dostali každý rok až 2 tisíce soukromých bytů,“ dodal Bartoš.
Obce mají ve svém vlastnictví téměř 13 tisíc dlouhodobě neobydlených bytů v bytových domech. Asi 9 500 z nich neprošlo od roku 1990 rekonstrukcí, a to hlavně ve velkých městech. Ty menší jsou na tom výrazně lépe – téměř polovina bytů postavených nebo opravených po roce 1990 se nachází obcích s méně než 5 tisíci obyvateli.
Studie přináší také doporučení pro budoucí sběr dat o bytovém
fondu a přehled nástrojů, které se pro aktivaci dlouhodobě neobydlených bytů
používají v zahraničí. „Věřím, že na datech založená politika je správnou
cestou, jak navrhovat konkrétní a cílená opatření, která přinášejí skutečná
řešení. Postupně v tomto ohledu doháníme dluh předchozích vlád, například s
Českým statistickým úřadem aktivně pracujeme na vzniku registru bytového
fondu,“ uvedl Bartoš.
Celou studii je možné najít na odkazu ZDE
Tisková zpráva
Celkově je v ČR těžká vymahatelnost práva především ve stavebnictví, takže to i s využíváním bytů bude podobné. Ale snaha se cení. Ministr Ivan Bartoš sice stále ukazuje svoji vzdálenost od hodnocení situace ve stavební správě v praxi, ale snad zde bude úspěšnější než se stavebním zákonem. Ono vystřízlivění z radosti nad novým stavebním zákonem je zatím odloženo na srpen 2024. Až potom se budou někteří optimisté divit, že to nejde jak by mohlo. Ono to nikdy nepůjde jak se očekává. Tedy očekávají jen skalní naivkové, co v praxi byli pouze na návštěvě. V praxi povolovacíh procesů staveb. Je to jasné?