Přesně to má v plánu i v případě budoucího nádraží Saint-Denis Pleyel poblíž Paříže, které má vzniknout v rámci výstavby nové rychlodrážní sítě Grand Paris Express. Cílem tohoto největšího evropského infrastrukturního projektu s rozpočtem 25 miliard eur (653,5 miliard Kč) je vybudovat v rozmezí deseti až 15 let v okolí francouzské metropole nové linky metra.
„Moje práce se uváženě staví proti vývoji měst: s nástupem betonu se města ve 20. století příliš vzdálila přírodě,“ posteskl si Kengo Kuma, který přijel do Paříže představit svůj projekt.
Dvaašedesátiletý architekt učinil z dubů, cedrů a modřínů nedílnou součást svých budov, které najdeme po celém světě: samozřejmě v Japonsku, ale také v americkém Portlandu, kde obnovil japonskou zahradu, pod Velkou čínskou zdí, anebo ve východofrancouzském Besançonu v podobě Centra múzických umění.
Mým cílem je „znovu zavést přírodní materiály a sloučit architekturu s přírodou, chci jít proti architektům, kteří navrhují krabice,“ osvětlil Kuma svůj koncept agentuře AFP.
Tento ekologický a japonské tradici vlastní přístup architekta fascinuje, což se promítlo též do komplexu nízkoenergetických budov ve francouzském Lyonu nazvaného Hikari (japonský výraz pro „světlo“ či „paprsek“).
„Vždycky jsem chtěl dělat architekturu, která by respektovala japonskou kulturní tradici a její principy přizpůsobila tomu, co charakterizuje 21. století: rychlost, provoz, potřeba prostoru,“ zdůrazňuje Kuma.
Při navrhování stanice Saint-Denis Pleyel – francouzského dopravního uzlu, kde se budou křížit čtyři linky metra a denně jím projde 250 000 pasažérů – si Kengo Kuma představoval kopec s mírně se svažujícími terasami a zelení.
Konstrukce se podobá origami, vysvětluje architekt, a jednotlivé záhyby spojují nádraží se zemí.
Počítal také s tím, že přes centrální atrium bude přirozené světlo pronikat až do třetího podzemního poschodí v hloubce více než 25 metrů pod zemí. Fasádu nádraží budou rytmizovat svislé dřevěné trámy.
Chci vytvořit „atmosféru příznivou setkávání, aby se všichni v novém prostoru cítili vítáni“, vysvětluje architekt, jenž ke své profesi přistupuje skromně a raději za sebe nechává promlouvat své realizace.
U svého dosud největšího projektu, nového olympijského stadionu, chce Kuma dosáhnout klidného dojmu, sní o místě, jež „vzbuzuje dětský údiv“, a přesto dokáže pojmout 80.000 diváků. Projekt byl nejprve přidělen ateliéru Zahy Hadidové, hvězdné britské architektce iráckého původu, jež nedávno skonala, a Kuma čelí vysokým očekáváním.
Cena projektu Hadidové dvě miliardy eur (52,3 miliard Kč) způsobila v Japonsku skandál a poté, co byla britská architektka odstavena na vedlejší kolej, obvinila Kumu, že se jejím návrhem silně inspiroval. Ten se obvinění bránil.
V duchu linie své tvorby navrhl „stadion stromů a zeleně“ s visutými zahradami na stěnách stadionu vybudovaného z oceli a dřeva. Přál by si dosáhnout toho, aby místo zůstávalo v souladu s okolním lesem.
Doplněno Stavbaweb:
Kengo Kuma je celosvětově uznávaný japonský architekt, který má pobočky jak v Tokiu a Paříži. Mezi z jeho nejznámějších děl patří např. Muzeum dřevěného mostu Yusuhara, Water/Glass (AIA Benedictus Award), Stage in Forest, Asakusa, Výzkumné centrum v Muzeu Prostho GC, Sunny Hills Japan, lázně Ginzan ‚Shirogane-yu‘, restaurace Sake No Hana, Green Cast nebo Toyoma Center for Performance Arts (Architectural Institute of Japan Annual Award). Mezi současné práce patří Kabukiza, Besancon Arts and Culture Center a FRAC v Marseilles.
隈研吾建築都市設計事務所: Kengo Kuma and Associates
Související články:
Kengo Kuma – Woven 11.1.2017 (Brněnská repríza výstavy)
Kengo Kuma v Praze 4.10.2016
Kengo Kuma / Woven 16.9.2016
Chvályhodný záměr a mnohde se podaří i realizace. Měl by se ale vyhnout Česku, kde narazí na úžasné nepřející stavební úředníky. Přirodní materiál je také kámen, ano, dřevo jistě. A co je beton? To je kompozice z přírodních surovin bez příkras a dnes dokáže napodobit i strukturu kamene. Tak se kombinuje, dřevo, kámen, beton. A kde zůstalo sklo a hliník? To je dnes špičkový materiál, ale pravda, moc neladí s tou pravou Přírodou. Nu tak nechť se používají materiály všech typů podle místa, kam patří. A to se většinou děje, mimo pár excesů. Jen bych chtěl vidět větší kompetence na stavebních úřadech, při hodnocení architektonické kvality zamýšleného díla. Jsou úřady, kde mají i kvalifikované zaměstnance, kupodivu. Podle někoho chytrého ve vedení státu se mají přijímat i středoškoláci z jiných oborů a budou přeškoleni na stavební |techniky|. To se budeme mít, viďte! Ale třeba se zkrátí lhůty, ve kterých nám úřady řeší žádosti, z 90 dní na 40. I to by byl pokrok!