Fotogalerie ke článku (5)
Celá fotogalerie (5)v letech 1994 až 2007
JAN FROLÍK, Archeologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha
Bývalý tereziánský Ústav šlechtičen byl do roku 1990 nejméně poznaným objektem Pražského hradu. Archeologové sem krátce vkročili v roce 1939, kdy byla ve sklepích 2. suterénu odhalena románská hradba. Další příležitost se naskytla až v roce 1987 při hloubení kolektoru přes východní nádvoří. Před zahájením záchranného archeologického výzkumu v roce 1994 byl znám výsledek stavebně historického průzkumu z roku 1992. Bylo proto možno předpokládat, že archeologický výzkum objeví zejména pozůstatky stavebních předchůdců paláce.
Nejstarší stopy přítomnosti člověka představuje torzo nejstaršího hradního opevnění v podobě valu z přelomu 9. a 10. století. Výrazně se do historie místa zapsalo postavení románské hradby po roce 1135, která dodnes tvoří základ jižního průčelí paláce. Svažitý terén za hradbou byl postupně vyplňován odpadem, až vznikla plocha vhodná k zastavování. K roku 1295 se uvádí u kaple Všech Svatých na západním konci paláce kapitula. Archeologický výzkum skutečně nalezl v těchto místech části rozsáhlejší románské budovy, kterou datujeme do závěru 12. či do počátku 13. století. Je tedy starší než zmíněná kapitula. Fragment další románské stavby, datované do počátku 13. století, byl objeven v jižní části paláce. Jednalo se o dřevěnou stavbu na kamenné podezdívce, vyzděné z kvádříků.
Značně se podařilo prohloubit poznatky o zaniklých stavbách, známých z písemných pramenů. Nejvýchodnější část celého komplexu tvoří původní Rožmberský palác. Rožmberkové v roce 1513 koupili dům Hanuše Pehma, doložený již v roce 1478. Dům vyhořel v roce 1541. Následovala výstavba renesančního paláce v letech 1545 až 1556. Archeologický výzkum doložil počátky stavebních aktivit už ve 13. století. Identifikoval též zdiva dvou místností Pehemovského domu včetně stop zničujícího požáru z roku 1541. V dosud dochovaných interiérech Rožmberského domu byly nalezeny fragmenty původních podlah ze šestibokých keramických dlaždic a několik topenišť. Ověřit se podařilo rožmberské stáří dvou přístavků v severní části nádvoří, které byly původně určeny ke zboření.
Západně od Rožmberského paláce stával dům pánů ze Švamberka. V roce 1573 ho koupili Rožmberkové, východní křídlo propojili se svým palácem a zbytek zbořili. Archeologický výzkum odhalil dvě místnosti jižního křídla. Jedna z nich byla zapuštěna pod úroveň terénu a přístupná byla cihlovým schodištěm. Z cihel byla také podlaha. Stěny byly omítnuty kvalitní omítkou s bílým nátěrem. Ještě západněji se nacházel dům pánů z Rožmitálu, poprvé zmíněný roku 1516. Soudí se, že stál na místě staršího domu sboru mansionářů chrámu sv. Víta, který je poprvé doložen v roce 1350. Dům pánů z Rožmitálu byl zbořen v roce 1573 a na jeho místě Rožmberkové zřídili zahradu. Archeologický výzkum v těchto místech zachytil části dvou dřevěných staveb ze 13. století a kamenného domu ze 14. století. Ucelenější představu o charakteru a půdorysu zástavby si nelze učinit.
Západní třetina areálu ústavu byla zastavěna menšími objekty, kterých bylo podle písemných zmínek deset až patnáct. Za důležitější považujeme „dům kostela Všech Svatých“, „děkanství Všech Svatých“ nebo „školu kapituly sv. Víta“. Odhalené fragmenty zdiv náležejí podle plánu zástavby z roku 1732 „příbytku kaplana“, přizděnému ke kapli Všech Svatých. Odhalena byla též zdiva „domu děkana u Všech Svatých“, dokládající gotický původ budovy a dvě renesanční přestavby. Zdiva nelze propojit se zmíněným plánem z roku 1732.
Postup výstavby Ústavu šlechtičen v letech 1753 až 1755 je dobře dokumentován písemnými prameny. Archeologie přinesla poznatky o přípravě staveniště a postupu stavby. Příprava staveniště byla promyšlená. Pečlivě byly také odděleny etapy, které mohly provádět nekvalifikované síly (např. demolice a planýrky, výkopy pro základová zdiva), od etap, které vyžadovaly kvalifikovanou práci (např. stavba kanalizačních štol). V přízemních místnostech podél severního průčelí byl zjištěn původní tereziánský stav, konzervovaný mladšími násypy, zvyšujícími původní úrovně podlah ze čtvercových dlaždic. V řadě místností byly odhaleny podezdívky pro sokly zaniklých kachlových kamen.
Nové informace se podařilo získat o úpravě nádvoří Ústavu. Na západním byla původně vodní nádrž na cihlové podezdívce. V 19. století byla nádrž přemístěna k východnímu okraji nádvoří a to bylo rozděleno obrubami napodobujícími kořeny stromů na trávníky a plochy dlážděné cihlami. Přestože dochované plány vykreslují park, byla na středním nádvoří objevena tereziánská výdlažba z kočičích hlav. Parku se nádvoří dočkalo až v 19. století. Na záhony a cestičky bylo nádvoří rozčleněno obrubníky, provedenými z betonu pomocí šablon. Záhony byly osázeny keři či stromy, po nichž zůstaly pravidelně rozmístěné jámy.
Archeologický výzkum v bývalém Ústavu šlechtičen přinesl obrovské množství poznatků a nálezů, dosud jen zčásti zpracovaných. Za velký klad považujeme úzkou spolupráci archeologů, projektantů a dodavatelských firem. Bylo možno pružně reagovat na objevované situace a přizpůsobit jim projekt. Příkladem budiž kolektor, zahlubovaný pod podlahy 1. suterénu. Kvůli kolizi s románskými konstrukcemi byla jeho trasa dvakrát upravována. Kolize, které se nebylo možné vyhnout, byla vyřešena redukcí kolektoru na nezbytný počet průvrtů románskou zdí.
Popisky:
Obr. 1. Praha — Hrad, čp. 2¬ — bývalý tereziánský Ústav šlechtičen. Sál v severovýchodním nároží bývalého Rožmberského paláce. Topeniště v jihovýchodním rohu místnosti. 2. pol. 16. století s mladšími úpravami. Před ním rozrušená původní rožmberská podlaha ze šestibokých dlaždic s mladšími vysprávkami. Pohled od severu.
Obr. 2. Praha — Hrad, čp. 2 — bývalý tereziánský Ústav šlechtičen. Sál v severovýchodním nároží bývalého Rožmberského paláce. Kamenná výlevka v podlaze odvádějící nečistoty do kanalizační štoly umístěné v soutce mezi Lobkovickým/Pernštejnským a Rožmberským palácem. 2. pol. 16. století. Pohled od západu.
Obr. 3. Praha — Hrad, čp. 2 — bývalý tereziánský Ústav šlechtičen. Nádvoří bývalého Rožmberského paláce. Zlomek nádoby z čínského porcelánu, pravděpodobně dynastie Ming. Zlomek byl nalezen ve vrstvě překryté spáleništěm požáru z roku 1541. Jedná se tedy o nejstarší nález čínského porcelánu na našem území a doklad mimořádně luxusního prostředí, v němž se pohybovali členové rodiny pánů z Rožmberka.
Obr. 4. Praha — Hrad, čp. 2 — bývalý tereziánský Ústav šlechtičen. Nádvoří bývalého Rožmberského paláce. Kostěná soška ozbrojence, nalezená ve stavebních vrstvách souvisejících s výstavbou paláce po požáru v roce 1541. Soška je starší, ale přesné časové zařazení a její původ jsou nejasné. Názory kolísají v rozmezí doba laténská až renesance.
Obr. 5. Praha — Hrad, zahrada Na Valech. Smetiště pod okny bývalého Rožmberského paláce. Zlatý prsten zdobený niellem s horským křišťálem podloženým růžovou fólií. 16. století. Pravděpodobně příklad nezáměrné ztráty cenného předmětu.
Foto: Jan Frolík
U Hostivaře jsem podobný problém nezaznamenala, spíš u Pankráce, ale opraveno, děkuji za upozornění.
Design by neměl být samoúčelný. Bytový architekt by měl vědět, co od dveří chce, Jestli něco skrýt, nebo jestli ukázat…
Krásný byt, ale nemůžu si pomoct, vnucuje se mi představa fronty před jediným WC, kdyby všech 6 lidí, kteří tam…
Tady nebyl problém jen se základy, tady museli určitě prskat i pokrývači.
Ať si říká Ústav pro jazyk český co chce, ale alibisticky připustit, že Florenc je TEN, je stejně hloupé, jako…