Architektury přírody
Se sílícími otázkami okolo klimatických změn a působení člověka v přírodě jsme se rozhodli zaměřit přednáškový cyklus v roce 2020 na související témata. Koncepci a výběr přednášejících připravil pro galerii VI PER filosof Lukáš Likavčan. V rámci cyklu s názvem Architektury přírody se uskuteční tři večery s příspěvky současných teoretiků architektury, pro něž Likavčan vybral jednotné téma: Jak do konstruování přírody promlouvá architektura. Půda. Voda. Les.
První večer má společné téma: Půda.
Příspěvky Michaely Büsse a Susanne M. Winterling proběhnou on-line v úterý 23. 6. od 19 hodin.
Michaela Büsse: Granular Grounds (Sypké půdy)
Zatímco přeměna písku je geologický proces vázaný na určité místo, technologická mašinérie těžby, přepravy a deformace písek komodifikuje na zdroj pohánějící globální procesy urbanizace. Jeho denaturalizace často souvisí s přemisťováním; písek vytěžený z koryta řeky nebo pobřeží v jedné zemi může skončit na pláži nebo v podobě „nové“ pevniny jiné země. Tento geologický rozpor je doprovázen územními konflikty, narušením životního prostředí a ztrátou obživy a identity navázané na pobřežní oblasti. Dekontextualizace a dehistorizace písku násilně přeuspořádává organický i neorganický život, aby byl vměstnán do generických forem globální logistiky či panoramat utvářených betonem – umělá půda je od Rotterdamu po Singapur strategickým územím, jež hostí kontejnerová přístaviště, petrochemické továrny i dílčí obchodní jednotky. Interaktivní autorské čtení se propojí s terénními poznámkami a filmovými ukázkami pořízenými na mých výzkumných cestách a poskytne letmý pohled na to, co nazývám globálním úhrnem písku.
Michaela Büsse je badatelkou v oblasti designu. Její metody práce jsou interdisciplinární: píše, točí filmy a je i kurátorkou. V současné době působí jako doktorandka v laboratoři Critical Media Label v Basileji, kde zkoumá, jak design vstupuje do řízení sociálních, materiálních, politických a ekonomických vztahů, přičemž se zaměřuje na vysledování procesů, během kterých se písek stává pevnou zemí. Michaela také byla editorkou časopisu Migrant Journal, který zkoumal pohyb lidí, zboží, informací a dokonce i fauny a flóry kolem světa.
Susanne M. Winterling: Planetary Sensing – In Desert Times (Vnímání planety – Za časů pouští)
Přednáška se na základě dvou ukázkových transdisciplinárních projektů zaměří na provázanost dezertifikace a pobřežní eroze, které ohrožují mnohé komunity. Nerozdělitelnost mezidruhovosti a mimo-lidských materiálů je možným zdrojem ekologické solidarity; „bytí v nesnázích“ může napomoci transformaci jak na planetární, tak i molekulární úrovni. Uznávání rozdílů při současné propojenosti v rovině technologické i z hlediska tragédie obecní pastviny působí jako spouštěč. V uměleckém výzkumu lze využít dějiny i dekoloniální strategie a představivost se pak zaměří na technologie želv a epifytů, vyznačujících mizérii této planety. Zmocňování lidí pro vědu jako technologie spravedlnosti zespodu: řasy a formace písku se spojují, aby interpretovaly různé kartografie a infrastruktury tvořené stopami v písku a vedené vodními proudy. Ohrožené ekosystémy ukazují, jak je hranice aridity instrumentalizována represivními systémy.
Susanne M. Winterling je profesorkou výtvarných umění na NTNU v Trondheimu. Ve své práci překračuje hranice celé řady médií, aby mohla zkoumat vnímající ekonomiku, digitální kultury a společenský život různých materiálů v životním prostředí. Formy a materiály vyprávějí o druzích a prvcích v dnešním náročném geopolitickém kontextu. Její práce sleduje provázanost politiky a estetiky či mocenské struktury existující mezi člověkem, zvířaty a hmotou. Od roku 2018 se výzkumným uměleckým projektem Planetary sensing: navigations below the surface, který pracuje s bioluminiscencí a řeší témata, jako jsou ochrana životního prostředí, sociální sochařství, environmentální násilí i vyvažování, biosenzory či amatérská věda. S důrazem na posílení našeho vnímavého a kritického vědomí provádí Winterling výzkum založený na pocitech i materiálech, který zdůrazňuje naši subjektivní interakci mezi producenty, diváky, materiály a druhy v našem životním prostředí. Jakožto členka The Kalpana vkládá do nových spekulací o poušti, vznikající v důsledku migrace podnebí, svou vlastní představivost. Hraje si s míčkem umění konverzace na online platformě Pandora‘s Box. Mezi její současné výstavy patří: In Desert Times, Kunstverein Freiburg, Německo; a The Sea Around Us, The Model, Sligo, Irsko. http://www.susannewinterling.com
Lukáš Likavčan se věnuje filosofii technologií, politické ekologii a teorii médií. Je studentem doktorského programu na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Absolvoval několik zahraničních stipendií, mj. na Strelka Institutu v Moskvě a na Polytechnic University v Honkongu. Pravidelně publikuje v ČR i v zahraničí, jako editor se podílel na přípravě knihy Mysl v terénu: Filosofický realismus v 21. století (AVU, Praha 2018). Jako kurátor připravil několik výstav, naposledy Civilizace na rozcestí: Strůjci vědecko-technické revoluce (Display a Futura, 2018–2019, spolukurátor Pavel Sterec).
vipergallery.org
podle podkladů pořadatele
Jo díky, vyzkouším to.
Pokud chcete znát přesnou cenu za digitálně potištěnou podsvícenou stěnu ze skla, nejprve si změřte rozměry. Pak si vyžádejte cenové…
Máš nějaké info o ceně? Jak taková věc vychází?
A co madlo ?? Platná technická norma a bezpečnostní předpis stanovují jasné požadavky a parametry pro schodistě, rodinné domy v…
Určitě souhlasím! Sklo obecně působí velmi elegantně a když se k tomu přidá podsvícení a digitální potisk, vzniká z toho…