Architektka Eva Jiřičná dnes oslavuje 75. narozeniny

(ČTK) – Před 75 lety, 3. března 1939, se narodila přední česká architektka Eva Jiřičná. Ve světě se proslavila zejména návrhy interiérů londýnských a newyorských módních obchodů a butiků. V Česku patří mezi její nejznámější realizace oranžerie v zahradách Pražského hradu, kongresové centrum ve Zlíně či pražský Hotel Josef.

Zlínská rodačka Eva Jiřičná vystudovala architekturu na pražské technice a dále u Jaroslava Fragnera na AVU. Po studiu jí byla nabídnuta stáž v Anglii, kam také počátkem srpna 1968 odjela. Domů už se ale z rozhodnutí československých úřadů vrátit nesměla.

Prvních deset let strávených v Británii pracovala Jiřičná v ateliéru, který připravoval projekt přístaviště v Brightonu. V roce 1984 si pak v Londýně založila vlastní ateliér – Eva Jiricna Architects (EJA). To už se věnovala zajímavějším projektům jako byly návrhy luxusních obchodů, bytů či kanceláří. Díky nim získala četná mezinárodní ocenění a její práce jsou pravidelně publikovány v časopisech a knihách.

Rukopis Evy Jiřičné bývá na první pohled dobře čitelný. Její specialitou jsou zejména křehká schodiště ze skla a oceli, zavěšená na tenkých lanech. Svět přístavů a lodí, k němuž kdysi přičichla, ji zase inspiruje k častému využívání kulatých oken či zvlněných střech, připomínajících lodní plachty.

Loni na jaře převzala Eva Jiřičná Cenu Jane Drewové za mimořádný přínos postavení žen v architektuře. Již dříve dostala titul Královský průmyslový designér a je nositelkou Řádu Britského impéria za přínos interiérovému designu.

Proslulá architektka Eva Jiřičná tvoří interiéry plné světla
(ČTK) – Jednoduché linie, ocel, sklo a střízlivá modernost. A točitá schodiště, jakoby plující v prostoru. Projekty architektky Evy Jiřičné mají punc originality a její prosvětlené interiéry vyplňují luxusní obchody, byty i kanceláře po celém světě.

Sklo a ocel, na první pohled chladné materiály, Jiřičná ve svých interiérech ladí do dokonalé harmonie. K jejímu rukopisu patří i napínací lana pro proslulá skleněná schodiště, která v průběhu let vytříbila k dokonalosti slavnostního šperku: "Uvnitř objektů mě fascinuje světlo a práce s ním. Hledám cesty, jak jej dostat do prostoru. Světlost, průhlednost a materiály ve své ryzí podobě," říká k tomu.

Její designérské prodejny proměnily tvář prestižních ulic Londýna či New Yorku. Hugo Boss, Kenzo, Joseph, Vidal Sasoon, mnoho významných kaváren a restaurací. Navrhuje luxusní hotely, soukromé byty i mosty. Jejími klienty jsou šlechtici, byznysmeni, společnosti zvučných značek. Mimo jiné i v San Francisku, Los Angeles či Florencii.

V rodné zemi lidé její práci vůbec neznali. Moravanka s britským pasem se totiž v roce 1968 stala proti své vůli emigrantkou a do Československa poté poprvé přijela až v roce 1990.

Její tvorba v ČR zahrnuje moderní Oranžerii (skleník s ocelovým skeletem) u Jeleního příkopu v areálu Pražského hradu, interiéry Tančícího domu na Rašínově nábřeží, kavárnu Černá labuť nad obchodním domem Bílá labuť nebo lávku pro pěší v Brně. Též pražské hotely Josef a Maxmilian. Nyní navrhuje dům v proluce na konci pražské Revoluční ulice.

Do světa architektury vešla s kvalitním vzděláním. Narodila se 3. března 1939 ve Zlíně, její otec byl architekt a pracoval pro Tomáše Baťu. Tento obor vystudovala i sama na pražské technice a dále u Jaroslava Fragnera na pražské AVU.

Po studiu jí nabídli stáž v Anglii, odjela tam 1. srpna 1968. A pak přišel dopis z velvyslanectví s textem: "Vaše doložka je zrušena a návrat do vlasti z důvodu veřejného zájmu nežádoucí."

V ateliéru Louise de Soisson, který projektoval nový přístav v Brightonu, se učila používat materiály průmyslového designu, později spolupracovala s architektem Richardem Rogersem, a pak dostala zakázku na několik obchodů v centru Londýna a ve Spojených státech.

Tak se postavila na vlastní nohy a v roce 1976 si založila atelier. Pracovala pro pojišťovnu Lloyd, lorda Rothschilda a další. Navrhla autobusové nádraží Canada Water v Londýně nebo rozšíření knihovny v Leicesteru. Britská královna udělila této dámě architektury Řád britského impéria.

Pověstnou laskavost a vstřícnost Evy Jiřičné vyvažuje její méně zjevná tvrdohlavost a houževnatost. Její nejoblíbenější knihou je Malý princ Antoina de Saint-Exupéryho. A muži jejího života byli vždy architekti, včetně Jana Kaplického.

Stále elegantní Jiřičná má dnes architektonické studio v Praze (AI Design Praha) i v Londýně (Eva Jiricna Architects), tucet polistopadových let učila i na VŠUP v Praze. Nedávno vyšlé knižní rozhovory Karla Hvížďaly s ní pod názvem Prostory a dialogy Evy Jiřičné ji představují jako filozofku prostoru a tvůrkyni, která klade důraz na dialog s klientem.

Kromě Řádu britského impéria má několik světových ocenění, je členkou Královské akademie umění a Amerického institutu architektů, má čestné doktoráty několika univerzit. Mluví anglicky, rusky, francouzsky a italsky.

Renomovaná architektka sama sobě tvrdí, že nemá příliš smyslu pro obchod a silnější se cítí v tvorbě: "Tvorba je neustálé hledání, množství práce a moře potu. Málokdy se stane, že člověk dojde až do cíle. Ale nevadí, že se tam nedostane. Smyslem je právě ten proces a ta cesta."

Doplněno Stavbaweb:
Eva Jiricna Architects:
Londýn – ejal.com
Praha – AI.DESIGN: aidesign.cz