Je jím třeba Omega na náměstí Svobody v Brně, říká historik architektury Rostislav Švácha. Dům od studia Kuba Pilař architekti stojí v historickém prostředí už skoro deset let. Skleněná fasáda, na níž se střídají tmavé prvky s šedozelenými plochami, které v noci září, Brňany zprvu provokovala, ale dnes už ji klidně míjejí.
Podle architekta Petra Leška ze studia Projektil mohou i dnes být obchodní domy kvalitní architekturou. „Musí ale k tomu být osvícený investor nebo alespoň osvícená samospráva. Příkladem prvního je rakouský řetězec M-Preis, jehož obchodní domy navrhovali špičkoví mezinárodní architekti,“ říká. Ale i obchodní řetězce, které „sekají krabici za krabicí“, mohou zvolit kvalitní přístup, dodává.
„Příkladem je Baumax v Záhřebu od architektů Njiric-Njiric nebo Billa v Litomyšli od architektů Rusín a Wahla,“ uvádí Leška. V případě Litomyšle, která dbá na veřejný prostor a soulad své historické podoby s novými stavbami, si město stanovilo podmínku kvalitního architekta. „Čekali sedm let, ale vyplatilo se jim to. Problémem je tedy zejména to, že obchodní řetězce u nás neoslovují špičkové architekty. Jediný, kdo je k tomu může donutit, jsou samosprávy,“ připomíná Lešek, který jako člen České komory architektů apeluje na častější zadávání architektonických soutěží.
Obchodní domy dříve vznikaly výhradně v centrech měst, bylo tomu tak ještě v 80. letech. „Změna u nás nastala v 90. letech, kdy tato centra opustila kontext města a začala se stavět na volných prostranstvích. Tam už není nutné přemýšlet o tom, jaká forma je pro město vhodná, nároky na ni slábnou skoro automaticky,“ říká Švácha. Dnešní nákupní střediska jsou podle něj spíše unifikované kontejnery než architektonická díla s rozeznatelným autorstvím.
Pokud ale zůstane takto velké obchodní centrum ve městě, například Velký Špalíček v Brně nebo pražské Palladium, počíná si tam jako „vetřelec ze suburbie“ a jeho přítomnost městu škodí ve všech možných ohledech. „Zvlášť zoufalý se mi z tohoto hlediska zdá být dnes Liberec, do jehož jádra proniklo několik obchodních center najednou,“ míní historik, který se výrazně angažoval pro to, aby se pražský Máj stal kulturní památkou – to byla podle iniciátorů návrhu jediná cesta k tomu, aby si stavba zachovala svou podobu.
Obchodní řetězce rychle pochopily, že je nikdo ke kvalitě nenutí a že ušetří unifikací projektů, říká Lešek. Jako problém vidí to, že se i historické kvalitní obchodní domy bourají a nahrazují unifikovanými „krabicemi“. Příkladem je právě Liberec, kde na místě obchodního domu Ještěd reprezentujícího brutalistní architekturu 70. let a zbouraného přes protesty odborníků vyrostla banální novostavba.
Firmy vlastnící obchodní centra samy o kvalitní architekturu usilovat nebudou, nemají k tomu důvod, shodují se odborníci. „Naopak velké prostředky vydávají na analýzy psychologie nakupování. Mají pocit, že speciální světla, uspořádání zboží a výběr hudby jim zajistí daleko lepší poměr investice a zisku než kvalitní architektura,“ říká Petr Lešek. Vadí mu, že aktuální stav se vnímá jako norma a nikomu nepřijde divné, že budovy nákupních center nevytvářejí kvalitní městské prostředí. „Než nám to dojde, vznikne ještě řada ‚krabic‘, které tu s námi nějaký čas vydrží. Příklady ze zahraničí mne ale naplňují optimismem,“ uzavírá architekt.
Obchodní dům Máj – významný zástupce architektury 70. let
(ČTK) – Návštěva obchodních domů Máj, Kotva a Bílá labuť patřila před rokem 1989 k oblíbeným rituálům Pražanů i turistů. Několikapatrové budovy s jezdícími schody byly v dobách socialistického Československa lákadlem. Budova Máje, ve své době technicky i architektonicky nadčasová stavba, je od roku 2006 památkou. První zákazníci do někdejšího Máje (nyní fungujícího pod názvem My) poprvé zavítali před 40 lety, 21. dubna 1975.
Výrazná budova na rohu ulic Spálená a Národní vznikla na místě novogotického Šlikova paláce podle návrhu architektů Miroslava Masáka, Johna Eislera a Martina Rajniše z libereckého ateliéru SIAL, který v roce 1968 založil autor ještědské televizní věže Karel Hubáček. Realizovaly ji dvě švédské firmy – SIAB a ABV Stockholm. Na fasádách Máje se uplatnil kontrast plně prosklené eskalátorové haly s nečleněnou věží nákladních výtahů z pohledového betonu
Podle historika architektury Rostislava Šváchy stavba pohotově reaguje na výzvu, kterou v roce 1972 vyslal do světa projekt pařížského muzea Centre Georges Pompidou od průkopníků stylu high-tech Renza Piana a Richarda Rogerse. V tomto smyslu měl Máj ohlas i v zahraničních architektonických časopisech – takové publicity se dočkala jen málokterá česká stavba 20. století. V březnu 2006 podal Švácha návrh na prohlášení Máje za kulturní památku
Důvodem byla mimo jiné i reakce na to, že vlastník budovy (od roku 1996 Tesco Stores ČR) plánoval nejprve její demolici, poté rozsáhlou přestavbu. Ministerstvo kultury prohlásilo Máj za kulturní památku v říjnu 2006; je podle něj významným dokladem architektury 70. let 20. století, a to také v evropském kontextu, když navazuje na meziválečný funkcionalismus a předznamenává v interiéru pojetí stylu high-tech. Definitivní verdikt o památce padl v lednu 200
Spor o památkovou ochranu Máje (postaveného v letech 1972 až 1975) rozvířil tehdy mezi širokou veřejností diskusi, zda si ochranu zaslouží nejen historické, ale i významné moderní stavby, které lidé ještě jako památky nevnímají; obzvláště pocházejí-li z doby minulého režimu. Rozhodnutí ministerstva v této věci se tak stalo významným precedentem. Máj vždy budil emoce, některým kritikům například vadí jeho určitá agresivita vůči okolní zástavby.
Během své čtyřicetileté existence obchodní dům pětkrát změnil jméno. Z původního Prioru 02 se krátce na to stal Máj. V roce 1992 přešlo centrum pod značku amerického řetězce K-Mart. Od roku 1996 je pak majitelem společnost Tesco. Původně byl obchodní dům provozován pod touto značkou, v roce 2009 se ale přejmenoval na My. Ve stejné době také prošel rozsáhlou rekonstrukcí interiérů.
Obchodní dům nabízí zákazníkům zboží v šesti patrech na ploše větší než 12.000 metrů čtverečních. Zaměstnává přes 350 lidí.
(ČTK) – Návštěva obchodních domů Máj, Kotva a Bílá labuť patřila před rokem 1989 k oblíbeným rituálům Pražanů i turistů. Několikapatrové budovy s jezdícími schody byly v dobách socialistického Československa lákadlem. Budova Máje, ve své době technicky i architektonicky nadčasová stavba, je od roku 2006 památkou. První zákazníci do někdejšího Máje (nyní fungujícího pod názvem My) poprvé zavítali před 40 lety, 21. dubna 1975.
Výrazná budova na rohu ulic Spálená a Národní vznikla na místě novogotického Šlikova paláce podle návrhu architektů Miroslava Masáka, Johna Eislera a Martina Rajniše z libereckého ateliéru SIAL, který v roce 1968 založil autor ještědské televizní věže Karel Hubáček. Realizovaly ji dvě švédské firmy – SIAB a ABV Stockholm. Na fasádách Máje se uplatnil kontrast plně prosklené eskalátorové haly s nečleněnou věží nákladních výtahů z pohledového betonu
Podle historika architektury Rostislava Šváchy stavba pohotově reaguje na výzvu, kterou v roce 1972 vyslal do světa projekt pařížského muzea Centre Georges Pompidou od průkopníků stylu high-tech Renza Piana a Richarda Rogerse. V tomto smyslu měl Máj ohlas i v zahraničních architektonických časopisech – takové publicity se dočkala jen málokterá česká stavba 20. století. V březnu 2006 podal Švácha návrh na prohlášení Máje za kulturní památku
Důvodem byla mimo jiné i reakce na to, že vlastník budovy (od roku 1996 Tesco Stores ČR) plánoval nejprve její demolici, poté rozsáhlou přestavbu. Ministerstvo kultury prohlásilo Máj za kulturní památku v říjnu 2006; je podle něj významným dokladem architektury 70. let 20. století, a to také v evropském kontextu, když navazuje na meziválečný funkcionalismus a předznamenává v interiéru pojetí stylu high-tech. Definitivní verdikt o památce padl v lednu 200
Spor o památkovou ochranu Máje (postaveného v letech 1972 až 1975) rozvířil tehdy mezi širokou veřejností diskusi, zda si ochranu zaslouží nejen historické, ale i významné moderní stavby, které lidé ještě jako památky nevnímají; obzvláště pocházejí-li z doby minulého režimu. Rozhodnutí ministerstva v této věci se tak stalo významným precedentem. Máj vždy budil emoce, některým kritikům například vadí jeho určitá agresivita vůči okolní zástavby.
Během své čtyřicetileté existence obchodní dům pětkrát změnil jméno. Z původního Prioru 02 se krátce na to stal Máj. V roce 1992 přešlo centrum pod značku amerického řetězce K-Mart. Od roku 1996 je pak majitelem společnost Tesco. Původně byl obchodní dům provozován pod touto značkou, v roce 2009 se ale přejmenoval na My. Ve stejné době také prošel rozsáhlou rekonstrukcí interiérů.
Obchodní dům nabízí zákazníkům zboží v šesti patrech na ploše větší než 12.000 metrů čtverečních. Zaměstnává přes 350 lidí.
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Tohle je vymazlený dům v šíleném terénu. A to, že má kolem sebe bujnou až divokou zahradu, mu hodně sluší.
Škoda, že u fotografií nejsou popisky na co a odkud se dívám a kdy to bylo foceno,
Nějak tomu nerozumím. V článku se píše o fasádním stínícím prvku, ale fotky a část textu je o vnitřní stěně.…
co na to říci - na Mercerově stupnici kvality měst se na prvých třech místech obvykle střídají Vídeň, Curich a…