Atelier 38: Výrobně správní objekt Ausys

Genius Loci: Místo bývalé dělnické kolonie, sociální periferie uprostřed města. „…značky s nápisy „Pozor důlní vlivy!“ připomínají, že pokles tohoto kraje ještě neskončil.“ (Jan Balabán, Zeptej se táty, nakladatelství HOST, 2010)
Sousedství Vítkovických železáren. Nekonečné plochy fasád výrobních hal, navzájem propojených ocelovými příhradovými mosty s životodárnými médii. A právě na tomto sémantickém znaku místa je založený koncept budovy.

Koncept: Kancelářská budova firmy zabývající se systémovou podporou a stavbou sítí LAN je umístěna v levitující příhradové konstrukci. Je nositelem médií – myšlenek, plynoucích do jednoduché hmoty haly.
Forma: Kancelářská budova má z exteriéru přiznanou ocelovou nosnou konstrukci, mostovku levitující na betonových patkách. Ocelová konstrukce je opatřena antracitovou barvou, vystupuje před bílým obvodovým pláštěm z PUR sendvičových panelů. Budovu sjednocuje pozinkovaný rošt, který zabraňuje proniknutí nenechavých osob do objektu. Hala má naopak ocelovou nosnou konstrukci uvnitř a kontrastuje s kancelářskou budovou svou jednoduchou bílou hmotou.
Interiér: Při pomyšlení na firmu, zabývající se informační technologií, je představa o naorganizování prostoru řízena myšlenkou součástky, která sama může být konstrukčním celkem jiných součástek. Jde o předmět vyrobený podle požadavků na účel a funkci zařízení. Inspirací pro uspořádání prostoru byla základová
deska počítače. Podobně jako jsou jednotlivé komponenty osazeny do základové desky počítače (např. paměťové sloty), tak jsou jednotlivé prvky interiéru (police, dělicí příčky) zasazeny v prostoru a jasně ho vymezují pro daný účel. Plochy (strop a podlaha), mezi které jsou komponenty vsazeny, jsou materiálově jednolité skrze celý prostor, čímž je podpořena plynulost prostoru. Z důvodu otevřenosti prostoru je v podhledu použita akustická děrovaná sádrokartonová deska. Rozvržení komponentů (nábytku) je situováno na osu objektu, čímž vznikají dvě komunikační linie podél celého objektu. Toto uspořádání jasně vymezuje prostory obslužné a obsluhující.
Dispozičně je objekt rozčleněn na několik sekcí. Vstupní prostor, sloužící k přijímání klientů, je vymezen dvěma nábytkovými stěnami (policemi), které jsou doplněny o posuvné a otvíravé dveře. Tato část rozděluje prostor na kancelář telefonistů a kancelář techniků. Kanceláře jsou vybaveny kovovými perforovanými stěnami, umožňujícími zasazení dalších komponentů pro skladování kancelářského a dílenského náčiní. Nábytek je navržen z kancelářské řady Hobis, v základní barevné kombinaci bříza/stříbro.
Konstrukce: Ocelová nosná konstrukce je v modulu 3×6 m. V kancelářské budově je tvořena prostorovou příhradovou konstrukcí, v hale sloupy a vazníky. Podlaha v kancelářské budově je filigránová, strop ocelovodřevěný. Střecha v kancelářské budově je dvouplášťová s větranou mezerou, v hale jednoplášťová nevětraná, ze sendvičových panelů. Obvodový plášť je z bílých PUR panelů. Tepelná izolace podlahy v kancelářské budově je z PUR desek, tepelná izolace střechy z minerální vlny. Okenní otvory a vstupní dveře jsou dřevěné, v hale plastové. Vytápění: Vytápění a chlazení je zajištěno pomocí klima jednotek s tepelným čerpadlem vzduch – vzduch.
Tomáš Bindr

Místo: Erbenova 95/2986, Ostrava – Vítkovice Investor : Ausys informační technologie, s. r. o. Projekt: 2009–10 Realizace: 2010–11 Architekt: Tomáš Bindr, Jan Zelinka / Atelier 38, s. r. o. Autoři interiéru: Pavlína Janošová, Tomáš Bindr / Atelier 38, s. r. o. Stavební část: Michal Výtisk / Atelier 38 / s. r. o. Statické řešení: Pavel Hladík Elektro: Kamil Krátký Zdravotechnika: Renáta Fuková, Pavel Týma Vytápění, vzduchotechnika: Marian Krischke Opláštění: René Vojtal Požárně bezpečnostní řešení: Václav Galas Generální dodavatel: Merko, a. s. Dodavatel interiéru: Hon, a. s. Zastavěná pl. kancl.: 129,8 m2 Zastavěná plocha hala: 97,25 m2 Obestavěný prostor kancl.: 584,1 m3 Obestavěný prostor hala: 486,25 m3 Užitná plocha kanceláře: 112,80 m2 Užitná plocha hala: 94,71 m2 Zpevněné plochy: 187,11 m2 Foto: Roman Polášek

Projekt byl publikován v časopise Stavba č. 1 /2012