(ČTK) – Kolektivní bydlení jako architektonický
fenomén 20. století se stalo hlavním tématem nové výstavy v Muzeu umění
v Olomouci. Otevřena bude ve čtvrtek. Jádrem expozice jsou takzvané
domy hotelového typu vznikající od 60. do 80. let minulého století,
které dosud nebyly nikdy souhrnně představeny. Tuto sekci doplní
vzpomínky pamětníků. Výstava chronologicky sleduje historické etapy
vývoje kolektivního bydlení, a to z různých pohledů včetně politických
či architektonických, informovali novináře zástupci muzea.
Expozice nese název Bydlet spolu – České kolektivní domy. Nápad uspořádat výstavu se zrodil už v roce 2014. „Tehdy
měl specialista na kolektivní bydlení Hubert Guzik z Fakulty
architektury na ČVUT v Muzeu umění přednášku o kolektivních a hotelových
domech. Snažil se lidem ukázat, že nejde o komunistický konstrukt, ani
o myšlenku zavlečenou k nám ze Sovětského svazu. Naopak, touto
záležitostí se zabývali od konce 19. století sociologové, byznysmeni,
feministky i architekti,“ uvedla kurátorka výstavy Klára Jeništová.
Fenomén
kolektivních domů autoři výstavy prezentují prostřednictvím fotografií,
architektonických návrhů či stavebních plánů neobvyklou technologií
potištěných překližkových desek. Na výstavě se lidé například dozvědí,
že první domy tohoto typu začaly růst v Praze už za první republiky.
Jejich iniciátorkami byly české feministky z okruhu T. G. Masaryka.
„Samotná prehistorie však sahá až do Spojených států amerických konce
19. století, kde právě vrcholil boj za emancipaci žen. Profesionalizace
péče o domácnost a její přesun do veřejné sféry měly ulehčit ženám
natolik, aby se mohly věnovat povolání, aniž by zanedbávaly rodinu,“ uvedla Jeništová.
Olomoučany zaujme především historie místního hotelového domu, který dodnes stojí ve Velkomoravské ulici. „Architekti
Tomáš Černoušek, Karel Dolák a statik Jiří Zrotal na tomto
experimentálním projektu pracovali ve svém volném čase bez nároku na
honorář, ale s vidinou jeho smysluplnosti. Tento dům se stal předobrazem
desítek dalších, které vyrostly po celé republice v následujících
desetiletích. Byl určen svobodným jednotlivcům a bezdětným párům, pro
něž představoval jakýsi přechodný článek v cestě za samostatným rodinným
bydlením,“ uvedla Jeništová.
Expozice je určena pro
širokou i odbornou veřejnost. Její součástí budou komentované prohlídky,
přímo na výstavě si budou moci návštěvníci postavit jednu stěnu
Hotelového domu. „Připravili jsme
dřevěnou kostru bytové zdi, kterou budou moci děti i dospělí vyplétat
pásky z PET lahví. Plastové lahve jim připravíme, ale pásky si už musí
na speciální řezačce vyrobit sami,“ dodala kurátorka výstavy. Expozice bude otevřená do poloviny února příštího roku.
Doplněno Stavbaweb:
Touha
žen po usnadnění prací v domácnosti, teoretický koncept nejmenšího
bytu, plánované hospodářství socialistické země i současné ekologické
uvažování – to vše v sobě spojuje idea Kolektivního domu. Domu, ve
kterém je jeho obyvatelům k dispozici prádelna, knihovna, tělocvična i
restaurace. Tento architektonický fenomén dvacátého století a jeho
podoby v Československu vám představí od 16. listopadu nová výstava
Muzea umění – Bydlet společně. České kolektivní domy a jejich proměny v
čase. Přijďte se podívat na minulost i budoucnost sdíleného bydlení.
VSTUP VOLNÝ
VÝSTAVA: Bydlet spolu “ České kolektivní domy
TRVÁNÍ DO: 18. 2. 2018
MÍSTO: Muzeum moderního umění Olomouc “ Salon, Kabinet
AUTOŘI VÝSTAVY: Hubert Guzik, Lenka Kužvartová
KURÁTORKA VÝSTAVY: Klára Jeništová
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ: Tomáš Lampar
GRAFICKÉ ŘEŠENÍ: Petr Šmalec
REPRÍZY: Oblastní galerie Liberec “ 15. 3. – 10. 6. 2018
Alšova jihočeská galerie v Českých Budějovicích“ 19. 7. – 30. 9. 2018
DOPROVODNÝ PROGRAM NAJDETE ZDE.
www.muo.cz
www.facebook.com/events/296694117481989/
I když tomu říkají mobiliář, tak bych přála nám všem, aby měl výsledek stejné kvality, jako svého času dostavby od…
Připadá mi to, jako ba tahle dispozice nepočítala s dětmi. Všechny ložnice (tedy i dětské pokoje) jsou hned u vchodu,…
Proč by Správu železnic měla zajímat rekreace Pražanů?
Přemístění mostní konstrukce přece nejde srovnávat s destrukcí budov. Ta konstrukce zůstane zachovaná a dokonce bude i dál sloužit svému…
Velmi pěkné ale pro člověka pracujícího rukama nedostupné.