Ulice Minská se během 20. století dostala z pozice předměstí
do centrální části Brna, které se rozrostlo o několik sídlišť desítky kilometrů
západním směrem. K proměně ulice adekvátní její situaci přispívá i tato stavba.
Její arkýř kromě plasticity a tektonického tématu vnáší řád a městský charakter
do dosud neuspořádaného prostředí. Je však zejména motivem reagujícím na zprava
sousedící průčelí a současně artikulujícím výškovou návaznost staré a nové
zástavby.
Dům svým materiálovým i dispozičním standardem navazuje na luxusní
prvorepublikové malé nájemné domy s jedním rozlehlým bytem na každém podlaží. Tento
dobový i místní brněnský kontext podtrhuje travertinem obložená vstupní hala s
žulovou podlahou, černou keramikou obložený parter či průběžným luxferovým
pásem prosvětlené schodiště. V přízemí je umístěna krytá garáž, na jejíž střeše
je zahrada bytu v prvním patře, který má jako jediný obytnou část směrovanou do
dvora.
Čelo do ulice a záď do dvora jsou formálně tradičně rozlišeny na
reprezentativní a intimní stranu domu. Ke slunci a městskému životu se obracejí
obytné pokoje, ložnice ke stínu a klidu zahrad.
Autorská zpráva
Foto: Filip Šlapal
Autoři: Petr Eliáš, Viktor Kvita, Petr Pelčák, Petr Uhrín
Investor: Strotera, s.r.o.
Děkuji za skvělý článek o perfektní technologii a materiálu. Jenom malá poznámka: Egypt není Dálný východ.
Vím, že článek je o něčem jiném, ale tato fasáda je ukázkou absolutního nedostatku vkusu. Dát do štítu větší okna…
Jak daleko od sebe na té VRT vlastně budou zastávky? Stihne se vlak vůbec rozject? Podle výpočtu cestujících to vypadá,…
Asi u profíků, aby si dobráci neublížili.
Jo, taky se mi to líbí, fakt to má něco do sebe!