Bytový dům Novovysočanská, P. 9

Investor: Pražská správa nemovitostí, s. r. o.
Architekti: Petr Drexler, Ladislav Vrbata
Projekt: Drexler-Vrbata architekti, C.H.S. Praha, spol. s r. o.
Kapacity: 9 nadzemních podlaží 8 store house 71 bytů o velikosti 1+KK až 4+KK 71 flats of different size zastavěná plocha 729 m2 bulit-up area 729 m2 obestavěný prostor 16 670 m3 building volume 16 670 m3
Náklady (odhad) estimated building costs: 75 mil. Kč
Foto: Ladislav Vrbata

Za určitým prahem ztrácí cesta svou tradiční místotvornost, přestane být šňůrou, na niž se navlékají korálky míst, a stane se oddělující hranicí. Nápadné je to zvláště na městských cestách – ulicích. Za oním prahem mizejí všechny sociální funkce ulice a zbývá jediná – komunikační. I ta se ale rychle specializuje a spektrum komunikací se redukuje na automobilový provoz. Poznamenává to i komunikační funkci ve smyslu funkce sdělovací: Architektura pro vnímání chodcem a architektura pro vnímání od volantu automobilu při rychlosti 50 km/hod. je nutně jiná. Stejně tak vnímání stejné architektury chodcem a řidičem. Skutečně městská ulice zdržuje, vyzývá k setrvání. Městská ulice přizpůsobená automobilovému provozu naopak pohání, vypuzuje: Rychle projeď, odjeď odtud.
Novovysočanská ulice už zmíněný práh překročila. Velkorysost její dimenze působí po sto letech spíše jako dopravní nutnost. Také schopnost nároží Novovysočanské a Skloněné evokovat některé rysy náměstí se vytratila. Prostor dílem nedořečený, dílem přehlušený. Spíše jen směsice fragmentů vzpomínky na místo ztracené a možností místa budoucího, než místo skutečné. Jeden svět tu končí a druhý nezačíná: Kompaktní uliční zastavění ulice, táhnoucí se od Vysočanského náměstí, tu končí, dál se prostor rozvolňuje. Obecně dvě možnosti, jak nepravidelnou parcelu zastavět: převážit neurčitý prostor směrem k ulici obestavěním uliční čáry či k náměstí vytvořením jeho kompaktní stěny, nebo danou situaci respektovat a postavit autonomní dům. Svoboda rozhodování tu velká nebyla: bytový dům, na jihu a jihovýchodě rušná komunikace, svah se zahrádkami nad Libní naopak na sever. S rozhodnutím pro druhou variantu lze samozřejmě polemizovat, pojmenovat rezignaci na ulici i na náměstí jako promarněnou příležitost, ptát se, zda nebyla urbanistická kvalita obětována výtěžnosti parcely, kritizovat parter zapuštěný pod úroveň terénu, který se nejen absencí veřejných funkcí, ale i opticky vyjádřeného vstupu straní okolí. Je tu ale jeden pádný protiargument, který musíme vzít v potaz, je-li architektura uměním: Ten dům je krásný. A krása je v umění jiné jméno pravdy.
Nový dům ze styku Novovysočanské a Skloněné místo nevytvořil. Není prvním, kdo sem vnesl autonomii. Autonomně se chová především ulice, proměněná v průjezdní komunikaci. A jeho autonomnost není povýšenecká či ignorantská, nesnižuje okolí, ani ho okázale neignoruje. Její autonomii překračuje krása a elegance, jimiž své okolí ozařuje. Tím na cestě k místu došel daleko. Jen na projíždění rychlostí 50 km/hod je to krása příliš křehká a nenápadná. Místo tu ještě není.


Publikováno ve Stavbě č. 4/2006