Carl-Viggo Hølmebakk: Stanice trajektu v Jektviku

Projekt servisní budovy trajektu se stal příležitostí ke konstrukčnímu experimentu.

Architekti: Carl-Viggo Hølmebakk
Místo: Jektvik, Rødøy, Norsko
Hlavní architekt: Carl-Viggo Hølmebakk, Manthey Kula (architekt v přípravné fázi projektu)
Spolupráce: Rickard Riesenfeld, Beate Hølmebakk, Per Thamsen
Realizace: 2010
Konzultanti: Finn-Erik Nilsen (stavební inženýr), Kristoffer Apeland AS (RIB – statické výpočty), Aalerud Hamar (vzduchotechnika), IBR elprosjekt (inženýring)
Dodavatel: Midt North Project AS
Foto: archiv architekta

Program malé provozní budovy v přístavišti trajektu v Jektviku poskytl příležitost k dosti experimentálnímu projektu. Kromě několika pragmatických funkcí (čekárna, toalety) je projekt především o transparentnosti a konstrukci a z nich vyplývajících architektonických konsekvencích. Strategie pro účely této studie je takováto: nosná prefabrikovaná modulární aluminiová konstrukce má překroucené zasklení. To znamená, že fasádní systém strukturálního zasklení je namontován z vnější strany dovnitř. Tuto konstrukci mají stěny i strop, takže místnosti uvnitř mají velmi rovné skleněné plochy.





Jednotlivé skleněné části, které jsou složeny z různých kombinací matného a barevného skla, jsou různou měrou průhledné a průsvitné směrem do vedlejších místností a do okolí. Na vnější podpůrnou aluminiovou konstrukci jsou namontovány borovicové latě 48x48x(přibližně)250 mm.



Toto laťoví je základem pro bezešvý vnější plášť z vyztuženého polyesteru. Sklolaminátový plášť není litý (kvůli hladkosti povrchu jako například u lodí), ale zavěšen na krovy jako mokrý hadr před tím, než ztvrdne. Sklolaminát byl stejně jako hlavní konstrukce vyroben v uzavřené výrobní hale v Hamaru, před dům byl přivezen v šesti částech autem do Helgelandu na severu Norska. Hlavní subdodavatelé stavby byli výrobce skla a loďařská společnost. Všechny technické instalace a osvětlení jsou umístěny jen zpola viditelně v zóně mezi sklem a sklolaminátem.



Nad plochým skleněným stropem je zóna, která funguje jako studená půda, kde je větrací zařízení, technické vedení a osvětlení. Pracovní název projektu byl „kreveta“, protože konstrukce domu a jeho vnitřní orgány jsou částečně viditelné skrze transparentní vrstvy skla a laminátu. Speciální konstrukční metoda poskytuje stavbě řadu náročných detailů. Dům je přístupný pro vozíčky zvláštním vchodem z úrovně okolního terénu. Kolem celého domu je ocelový rošt, tak aby stěny mohly být transparentní až k zemi. Prostor pod roštem je také vstupní komorou pro větrání místností i dvojité stěnové konstrukce. Osvětlení zajišťují lineární LED svítidla, které jsou namontována na stropní vazníky.



Použité barvy a vizuální kontrasty jsou upravené pro zrakově postižené. Půdorys a objem dodávají projektu uvolněný architektonický vzhled. Díky podivné „větrné“ formě vzniká za stávajícím kioskem izolovaná venkovní plocha, kterou definuje také rekonstruovaná telefonní budka zapůjčená sem Norským telekomunikačním muzeem.  Kiosek prošel generální renovací. Plánuje se rozšíření kiosku jižním směrem, v přístavbě by měl být umístěn snack bar a lepší informační služba.