Po loňském cyklu tří výstav věnovaném práci zahraničních architektů v českých zemích navazujeme druhou sérií, která přirozeně doplní rozpracované téma prolínání domácí a mezinárodní architektonické tvorby napříč rozmanitými obdobími, styly i osobnostmi. Rok 2022 tak bude ve výstavních prostorách Winternitzovy vily věnován práci původem českých architektů, kterým se podařilo uspět na mezinárodním poli a vytvořit originální a velmi specifické dílo v různých zemích světa.
Antonin Raymond, Benjamin Jelinek, Carlos Navrátil, Heinrich Kulka či Karl Kohn. Všichni tito architekti sice pocházejí z českých zemí, ale přesto větším či menším způsobem participovali na vývoji moderní architektury na zcela odlišných místech světa jako byla Argentina, Ekvádor, Japonsko, USA nebo Austrálie a Nový Zéland.
Příběh vily Kohn není jen příběhem jednoho špičkového architekta a jeho rodiny, ale vyprávěním o zcela zásadních historických fenoménech a událostech, kterými světová společnost procházela během třicátých až padesátých let minulého století. Do značné míry tyto události ovlivnily také vývoj uměleckých směrů, architektury i designu. Bylo to především vypuknutí druhé světové války, které zapříčinilo dosud nevídaný odliv mozků z Evropy. Před sílícím nebezpečím nacismu do nových světů prchali i výtvarní umělci, architekti a designéři.
„Původem pražský německy mluvící architekt Karl Kohn se vydal do Ekvádoru, kde navrhl desítky privátních rezidencí. Spojoval v nich pražské funkcionalistické zkušenosti se specifickými prvky, reagujícími na nové kulturní a klimatické prostředí Latinské Ameriky. Bezesporu nejvýznamnějším projektem se však stal jeho vlastní dům nazvaný Casa Kohn, který architekt slavnostně představil roku 1951 za účasti tehdejšího prezidenta Ekvádoru Galy Plazy. Nové sídlo bylo označeno za nejmodernější stavbu země a získalo řadu prestižních ocenění,“ přibližuje téma výstavy kurátor Adam Štěch, který Quito navštívil loni v listopadu. V domě Karla Kohna strávil pět dní a pečlivě zaznamenal jeho aktuální stav, který se příliš neliší od doby, kdy byl dům postaven. Výstava pak přibližuje příběh tohoto domu nejen prostřednictvím textů, ale především vůbec poprvé na veřejnosti vystavených fotografií.
Tisková zpráva
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Tohle je vymazlený dům v šíleném terénu. A to, že má kolem sebe bujnou až divokou zahradu, mu hodně sluší.
Škoda, že u fotografií nejsou popisky na co a odkud se dívám a kdy to bylo foceno,
Nějak tomu nerozumím. V článku se píše o fasádním stínícím prvku, ale fotky a část textu je o vnitřní stěně.…
co na to říci - na Mercerově stupnici kvality měst se na prvých třech místech obvykle střídají Vídeň, Curich a…