Kateřina Šedá je jednou z nejzajímavějších současných umělkyň. Její projekty zasahují do veřejného prostoru a především přímo ovlivňují veřejný život. Smyslem architektury je poskytovat prostorový rámec pro nejrůznější projevy života. Smyslem veřejného prostoru pak analogicky umožnit nejrůznější projevy veřejného života. Slovy jednoho z členů poroty Josefa Pleskota: To, co dělá Kateřina Šedá, to není architektura. Kateřina se zabývá vztahy mezi lidmi a to je to, z čeho architektura vyrůstá. Je to nesmírně důležitá činnost a architektky a architekti by ji měli znát. Porota se rozhodla využít svobody, kterou jí udělují velkorysá pravidla soutěže a přes název Architekt roku se rozhodla poprvé v historii udělit cenu někomu, kdo nezískal vzdělání na vysoké škole architektury. A to proto, že si práce Kateřiny Šedé nesmírně váží a doufá, že i toto ocenění částečně poslouží k většímu informování o její činnosti. Do užšího výběru porota nominovala i ateliér ORA, PROJEKTIL ARCHITEKTI a sdružení 4AM.
Uděleno bylo také Čestné uznání poroty, které získal starosta obce Líbeznice Martin Kupka. V obci Líbeznice, které mají 2500 obyvatel, vzniklo za posledních pár let za starostování Martina Kupky několik skvělých realizací, od architektů z ateliérů M1, Projektil, Vyšehrad a jiné se právě teď chystají (např. hasičská zbrojnice od architektů Ehl & Koumar). Navíc Líbeznice získaly nový územní plán, který do budoucna udrží jasnou hranici mezi obcí a krajinou (rovněž dílo ateliéru M1). U jednotlivých projektů šlo navíc o úpravy veřejně důležitých staveb a prostor (škola, školka, školní hřiště, náves, nové lávky přes potok, obecní úřad, dům služeb, rekonstrukce polikliniky, novostavba sportovního a společenského centra se zázemím pro místní spolky). To je výčet, kterým se za stejné období nemůže pochlubit mnohé krajské město. Za to se sluší před politickým vedením obce reprezentovaným panem starostou jen smeknout a pogratulovat k dobré práci. A doporučit jiným představitelům měst a obcí, ať se sem přijedou podívat na návštěvu na zkušenou, tak jako kdysi Martin Kupka vyrazil do Litomyšle. Takto zhodnotila jeho přínos porota pod vedením Reginy Loukotové, dalšími členy byli Josef Pleskot, Marcela Steinbachová, Adam Gebrian a Antonín Novák.
Medailonek: Kateřina Šedá
Kateřina Šedá (1977) je česká výtvarnice, jejíž práce má blízko k sociální architektuře. V letech
1999–2005 absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Vladimíra Kokolii.
Je autorkou mnoha sociálně koncipovaných projektů, které realizovala v České republice i v zahraničí. K vytvoření samostatného projektu ji pozvali např. IHME v Helsinkách (2016), SFMOMA v San Francisku (2013–2014), Tate Modern v Londýně (2011) a mnohé další. Vystavovala například v MMOMA v Moskvě (2016), na Echigo-Tsumari Art Triennale v japonském Tokamachi (2015), na Biennale di Venezia v Benátkách (2013), v Kunstmuseum Luzern (2012), v Mori Art Museum v Tokyu (2010), New Museum v New Yorku (2009), na Manifesta 7 v Bolzanu (2008), na 5. Berlin Biennale (2008), v Renaissance Society v Chicagu (2008) nebo na Documenta 12 v Kasselu (2007).
Její práce obdržela řadu ocenění: Magnesia Litera za publicistiku (Česká republika), TAKU Production Prize (Finsko), Nejkrásnější české knihy roku (Česká republika), Contemporary Art Society Award (Anglie), Cena Jindřicha Chalupeckého (Česká republika), Fluxus Award (Německo), Essl Award (Rakousko) a další.
Vydala přes třicet knih a publikací, v nichž detailně mapuje jednotlivé projekty. O své práci přednáší nejen na školách, v kulturních domech a v galeriích, ale i na vesnicích a v menších městech, kde se snaží svou činnost přiblížit co nejširšímu publiku, a tím ho přimět k vlastní aktivitě.
Představení tvorby
Kateřina Šedá se ve své práci zaměřuje na sociálně koncipované akce, v nichž často zaměstnává desítky či stovky osob, které nemají s uměním nic společného. Většinou se odehrávají přímo na vesnicích nebo v ulicích měst. Experimenty s mezilidskými vztahy mají za cíl vyvést zúčastněné ze zažitých stereotypů nebo sociální izolace. Pomocí jejich vlastní (vyprovokované) aktivity a díky novému využití všedních prostředků se pokouší probudit trvalou změnu v jejich chování.
Cena Architekt roku je udělována osobě či osobám, které se v uplynulém období 5 let svým inovativním přístupem významně zasloužily o architekturu v České republice konkrétními tvůrčími či organizačními činy a to jak na poli návrhu domů, stavby měst a tvorby krajiny ale i skrze teoretickou, vzdělávací, propagační, publikační a popularizační práci. Základními kritérii pro posouzení oceněných tvůrců je zejména přínos jejich odborné práce z pohledu kvalitního veřejného prostoru, celkového rozvoje společnosti, výtvarné či odborné úrovně práce, technologické a materiálové inovace, šetrnosti vůči životnímu prostředí, atd. Cenu Architekt roku vypisuje každoročně společnost ABF, a.s., pořadatel stavebního veletrhu FOR ARCH, s cílem podpořit kvalitu a odbornou i občanskou angažovanost na poli architektury v České republice.
Více informací o finalistech najdete na www.architektroku.cz.
Tisková zpráva
Doplněno Stavbaweb:
Cena Architekt roku je čestný titul udělovaný každoročně osobnosti, která vynikla nebo dlouhodobě vyniká v oblasti architektury a která se významně podílí na jejím dobrém jméně. Vypisovatel – společnost ABF, pořadatel veletrhu, chce touto cenou zdůraznit úzkou profesní spojitost mezi stavebníkem a architektem.
Nebuďme tak sebestřední: Architektura je ve skutečnosti jen kulisou divadla jménem život. Je důležité oceňovat nejen architekty, kteří tuto svoji roli chápou a svojí tvorbou vycházejí vstříc životu a nikoliv vstříc svému Egu. A ve stejné logice je 100% namístě oceňovat ne-architekty kteří se zasazují o totéž. Takže díky za starosty, jakým je ten líbeznický. A díky za výtvarníky a kouzelníky imaginace a iniciace lidí, jakou je Kateřina Šedá. Bedřichovickou náves v Londýně jsem bohužel na vlastní kůži nezažila. Ale Londýn v Bedřichovicích jsem si užívala plnými doušky…(:o)))
Velmi pozitivní přístup! Ať se to opakuje, protože chvalme naše odborníky, kteří konají víc, než jim běžně společnost ukládá nebo od nich očekává. Je vrcholně aktuální právě v této době, věnovat maximální pozornost vztahům v každé společnosti, která reflektuje práva a potřeby občanů vlastní země, zejména těch, které se opírají jen o ty dobré a nejlepší tradice. To je něco, na co se v západní Evropě nyní zapomíná, pod pláštíkem pseudohumanity a adorováním velmi závadného pojmu multikulturalismus. Idea by se dala chápat, ale provedení je tragické a to pro celé lidstvo.