Fotogalerie ke článku (12)
— projekt se světelnými studnami
Typ budov: 349 řadových domků
Klient: Urban Splash, Manchester, VB
Architekti: shedkm Architects Liverpool, VB
Poloha: Chimney Pot Park, Langworthy, Salford, VB
OLIVER LOWENSTEIN
Fotografie: TORBEN ESKEROD
Z moderních, energeticky účinných obytných budov zcela zmizela jedna součást dob minulých: komín, který byl dříve symbolem tepla domova. U zrekonstruovaných řadových domů v „Chimney Pot Park“ na severu Anglie byly komíny nahrazeny příznačnými světelnými studnami, jejichž úkolem je přivádět denní světlo hluboko dovnitř interiéru budov.
Posledních dvacet let představovalo pro severoanglická města, která byla dříve srdcem průmyslové revoluce ve Velké Británii, období masivních změn. Patří mezi ně přístavní město Liverpool (Evropské město kultury roku 2008), jeho nejbližší rival Manchester, několik yorkshirských průmyslových měst zaměřených převážně na textilní průmysl, jako Leeds a Bradford, a ocelářské město tzv. anglického Porúří — Sheffield. V osmdesátých letech minulého století zažívala všechna tato města velký hospodářský pokles. Průmysl, který byl zdrojem jejich hospodářského úspěchu a společenského postavení v devatenáctém století a který je udržoval při životě do poloviny století dvacátého, zmizel. Tato města — jako tomu bylo i v mnoha dalších podobných oblastech v Evropě — se stala jednou z prvních obětí globalizace vedoucí k přestěhování hlavních průmyslových odvětví do konkurenceschopnějších koutů světa. Tento zvrat osudu nejenže připravil o práci stovky tisíc lidí, ale také nechal ladem tisíce hektarů prázdných průmyslových staveb, které se postupně začaly rozpadat a chátrat.
Po celá osmdesátá léta to vypadalo, že většina odborníků ve stavebnictví — od státních
a městských orgánů přes projektanty a developery — nemá žádnou jasnou strategii, co si s těmito symboly moderní městské pustiny počít. Avšak v posledních patnácti letech, a zejména od doby, kdy přišla ke slovu nová labouristická politika Tonyho Blaira, plynou do těchto měst velké peníze. Z velké části se tak děje v rámci projektů partnerství veřejného a soukromého sektoru zaměřených na obnovení výstavby kdysi hrdých metropolí. Někteří to nazývají urbanistickou renesancí, jiné hlasy jsou skeptičtější. Za posledních deset let se však počet nových budov neustále zvyšuje.
Renesance průmyslových měst
Jednou ze společností, která je s uskutečňováním těchto změn spojována nejvíce, je liverpoolská developerská společnost Urban Splash, která se specializuje na regeneraci starých budov. Za posledních patnáct let se stala jedním z nejsledovanějších developerů ve Velké Británii se zaměřením na revitalizaci starších průmyslových budov napříč zchátralou urbanistickou kostrou britských měst. Bylo by zjevně přehnané tvrdit, jak uvádějí některé články, že zakladatel společnosti Urban Splash Tom Bloxham, absolvent politologie a historie na Manchesterské univerzitě, odstartoval úplně sám regeneraci severoanglických měst tím, že si znovu vybavil zašlou slávu průmyslových hangárů, skladů a továren a představil si, jak by vypadaly přeměněné na trendy lokality s podkrovními byty. Je však pravda, že Bloxhamova firma dokázala předvést názorné a velmi úspěšné ukázky toho, jak vdechnout nový život do té doby skomírajícím urbanistickým konstrukcím. Tam, kde jiní stavitelé viděli jen nepoužitelné cihly a maltu bez naděje na možné oživení pro nové komerční využití, předvedl tým společnosti Urban Splash, jak znovu začít používat staré sklady uvnitř města jako designové a moderní přestavěné půdní prostory, a poté je dokázal prodat jako současné, trendové nemovitosti, jež odrážejí nový životní styl. Společnost spolupracuje s uznávanými architekty, mezi nimiž je i jeden z jejích původních liverpoolských partnerů, architektonické studio shedkm. Za posledních několik let rozšířilo svoji působnost do Londýna, střední a jihozápadní Anglie.
Zatímco města na severozápadě země byla plná prázdných industriálních budov, při cestě dál na sever je těžké si nepovšimnout, že města i odlehlejší vesnice jsou plná dlouhých řad malých domků přilepených těsně k sobě, jejichž všudypřítomná červená barva svědčí o tom, že byly vystavěny z nejoblíbenějšího materiálu doby anglické průmyslové revoluce — cihel. Zde žila většina pracovní síly průmyslových měst a přes brutální věžáky, které přišly v šedesátých letech, a přes rozrůstání sídlišť a předměstí daleko za hranice mnohých měst zůstaly cihlové řadové domky z devatenáctého století dodnes hlavním rysem severoanglické urbanistické struktury. I tyto řadové domy už jsou často téměř na konci své běžné životnosti,
a tak vyvstává otázka, co s tímto fondem budov dělat. Společnost Urban Splash se pustila poněkud neobvyklým směrem a ve spolupráci s architektonickou kanceláří shedkm se pokusila nalézt odpověď na tuto otázku jen kousek od města, kde Bloxham začal svoji kariéru.
Model přestavby anglických řadových domů
Salford, který je součástí Velkého Manchesteru a nachází se jen asi míli od centra města, se stal místem jednoho z nejznámějších počinů na mapě renovací na severu Anglie. V této správní oblasti o ploše 37 čtverečních mil, která se vyznačuje vysokou mírou nezaměstnanosti a v níž se nacházejí jedny z nejchudších městských okrsků v celé zemi, probíhají neustálé renovace již několik desetiletí. Výsledkem jsou některé výrazné projekty, k nimž patří salfordské loděnice nazývané rovněž Manchester Docks, které se pyšní Imperiálním válečným muzeem (Imperial War Museum) od Daniela Liebeskinda, dále galerie a centrum umění Lowry a jiné další pozoruhodné zajímavosti. Po krátké cestě manchesterskou tramvají — další známka oživení — přes lodní kanál Manchester Ship Canal, kolem nových výškových budov a podkrovních bytů v bývalých skladech překročíme pomyslnou hranici, kde jeden typ zástavby končí a ocitneme se v části Salfordu vyznačující se nízkou zástavbou, ve čtvrti Langworthy. Právě tady společnost Urban Splash a architektonická kancelář shedkm znovu spojily své síly, aby vyzkoušely své schopnosti a pokusily se o přestavbu nízké zástavby v husté spleti ulic řadových domků. Chimney Pot Park se skládá ze sítě 400 řadových domů a díky blízké dostupnosti tramvajové linky je exemplárním příkladem inspirativního kompaktního bydlení ve městě, poskytujícího alternativu k výškovým budovám dominujícím panoramatu středu města. Původně se počítalo s tím, že na místě domků vyroste v roce 2000 běžné sídliště, avšak místní občané se obrátili s peticí jak na salfordský magistrát, tak na svou poslankyni v parlamentu a ministryni Hazel Blearsovou, zda by se nemohla zasadit o to, aby opuštěné domy byly využity jinak. Její snažení se nejprve setkalo s neúspěchem. Potom však náhodou promluvila s jedním z manažerů architektonické kanceláře shedkm Jamesem Westonem a přesvědčila ho, aby se šel na inkriminované místo podívat. Pan Weston si očividně ihned začal představovat možnosti řadově uspořádané zástavby pro dvacáté první století. Tato architektonická výzva se mu zalíbila, a tak začal jednat se společností Urban Splash a přesvědčil je, že by moderní přestavba řadových domů mohla fungovat. Salfordská městská rada společně se společností English Partnership a Krajským úřadem severozápadní Anglie získaly 26 milionů britských liber a v prosinci 2004 byly zahájeny práce na stavbě. Od té doby šel Weston tvrdošíjně za tím, aby podle projektu architekta Martyna Thomase byla výstavba sídliště Chimney Pot Park dovedena ke zdárnému konci.
Nyní je Chimney Pot Park samostatným sídlištěm, odděleným od zástavby, s níž hraničí. Ulice jsou čisté a vjezd dovnitř a ven je kontrolován elektronicky pomocí speciálních kódů. Tam, kde dříve byla jen graffiti a z trhlin v betonu prorůstal plevel, je práce projektantů velmi dobře vidět. Červená cihlová fasáda řadových domků byla do čista vydrhnuta, zdivo je orámováno v souladu s psychologií moderních barev — modernistickou šedou, bílou a černou. Šedá střecha je celá z nových šablon a zadní zdi jsou pouze omítnuty, opět v bílé barvě. Domy mají moderní vzezření, přesto z nich dýchá minulost starých viktoriánských čtvrtí. To dodává lesku retro-viktoriánskému stylu, který je v posledních letech po celé Velké Británii v různých podobách čím dál výraznější.
Byl využit každý čtvereční centimetr
Při vstupu do zbylé předváděcí místnosti vás okamžitě uhodí do očí psychologické triky kombinované s neuvěřitelnou technickou eskamotáží. Jakým způsobem architekti dokázali změnit prostorové proporce tak, že se tento malý řadový domek jeví mnohem větší (nebo alespoň o hodně větší), než by člověk předpokládal? Vždyť pracují s naprosto stejným objemem původního řadového domu, přestože dnešní plošná výměra různých typů bytů po přestavbě se pohybuje od 62 do 100 m2. Do jisté míry je to způsobeno psychologií prostoru: centimetry navíc byly získány všude, kde se dalo, jako v případě podúrovňových van, které jsou v každé koupelně. Hlavním dílem však přispěla jiná strategie: obrátit využití pokojů vzhůru nohama. Kuchyň a obývací pokoj našly místo v prostoru prvního patra a ložnice byly přesunuty do přízemí. Jedná se o obměnu typického britského řadového domku se čtyřmi místnostmi, který byl dominantou průmyslové zástavby v centru města ještě před příchodem sídlišť, předměstí a výškových budov. Dvě ložnice v přízemí jsou kompaktní, a jak říká Martyn Thomas, jsou určeny spíše „na spaní, než na obývání“. Architekti kanceláře shedkm vytvořili dva typy bytových jednotek. Jedny s kuchyní a jídelním prostorem v prvním patře a mezaninem zavěšeným napříč otevřeným podkrovím/půdním prostorem, který ve skutečnosti přidává další místnost. Druhý typ má větší obývací a pracovní prostor s menší kuchyní vestavěnou v mezaninu. Pan Thomas souhlasí s tím, že klíčem k docílení dojmu zvětšeného prostoru v bytové jednotce, a současně i k vytvoření skutečného prostoru navíc, bylo právě otevření půdního prostoru. Skleněná okna v prvním patře se odsud otvírají na společnou terasu/zahradu, která je dalším výsledkem optimalizace prostoru. Řadové domky měly původně za domem dvorek, který se nabízel k celé řadě využití. Architekti kanceláře shedkm zahrádky zrušili, zastřešili a připojili je k protilehlé řadě domů. Tak mohla v prvním patře vzniknout společná zahrada s bylinkami, zelení a dřevěnou deskovou palubou. Za horkých letních dnů může vypadat jako atraktivní poloveřejný prostor k relaxaci, zůstává však otázkou, zda dokonale nahrazuje zahradu. Vespod, na místě bývalých dvorků, se nacházejí garáže.
Z komínů světelné studny
Komínové trubky už neslouží svému původnímu účelu, ale byly důmyslně přetvořeny k mnohem modernějšímu využití: k prosazení toho, čemu se v Británii říká „práva na světlo“, a to vestavěnými světelnými studnami zakončenými střešními okny VELUX, které přivádějí přirozené světlo do kuchyní a obývacích prostor. Zvenku jsou falešné vysoké komíny jedním z nejsvéráznějších rysů celé terasovité stavby — poutají pozornost a dodávají hybridnímu viktoriánskému stylu dvacátého prvního století větší osobitosti. I do ložnic v přízemí proudí denní světlo světelnými studnami založenými však na jiném než „komínovém“ principu. Na úrovni ložnic jsou vytvořena malá atria, která jsou shora osvětlena přirozeným světlem. Část podlahové plochy terasy byla tak obětována „studni“, která prosvětluje prostor o úroveň níže.
Marthyn Thomas je popisuje jako „konfekční“ světelné studny, které byly „pouze využity zajímavějším způsobem než obvykle“. Kdoví, třeba se domky jednou budou jmenovat Lightwell Park.
Nájemníci, kteří se dosud nastěhovali, zatím pějí na moderní verzi bydlení v řadových domcích jen samou chválu. Je vidět, že společnost Urban Splash dokázala s úspěchem přenést svoji značku podkrovního bydlení i do řadových domků. Kromě toho stojí rezidenční komplex řadových domků Chimney Pot Park na naprosto stejném místě jako domky původní, takže může být příkladem nové, hustší varianty městského bydlení. Pan Thomas souhlasí s tím, že sídliště, pokud je tak vůbec lze nazvat, má s ohledem na problematiku kompaktních anglických měst velký potenciál. Chimney Pot Park poskytuje bydlení mnoha lidem na malé ploše, přitom se jedná o nízkou zástavbu, a navíc ekologicky realizovaný projekt přestavby namísto dalších novostaveb. A to přesto, že z původních domků zůstaly jen opěrné zdi, a ty byly navíc ještě vyztuženy ocelí. Spolu s řadou architektonických cen a ocenění za bytovou výstavbu získal Chimney Pot Park hodnocení „výborný“ v rámci ekologického posouzení Ecohomes, částečně i díky paletě použitých materiálů. A není pochyb o tom, že projekt přivádí znovu k životu tradiční cihlovou zástavbu, tolik typickou pro anglický průmyslový severozápad. Přestože je Chimney Pot Park spíše začátkem než posledním slovem v příběhu ekologického bydlení s hustým osídlením, poskytuje severní Anglii nový model přestavby, s nímž se dá pracovat, který lze rozvíjet a na němž lze doslova stavět.
Oliver Lowenstein vede mezioborový kulturní magazín Fourth Door Review, www.fourthdoor.co.uk
Publikováno ve Stavbě č. 6/2009 ve spolupráci se společností Velux.
Moc se mi park líbí, není to uhlazená unylost posekaných trávníků. Divokost a rozmanitost parku a křovin je daleko více…
Škarohlíde :-) , copak nevidíte ty možnosti? Každé ráno uděláte z těch venkovních spáčů četu, která nakluše a s radostí…
Autorům, realizaci a investorovi se podařila úžasná stavba. Ta obřadní síň je svojí koncepcí a jednoduchostí nesmírně přitažlivá, gratuluji. Materiálové…
Copak omyl? Ale strategie myšlení tvůrců a autorů záměru běhá někde v jných galaxiích a nevnímá, že jsme v Česku,…
Je to kulturní stánek nebo další cirkus? Už to vidím jak ty rampy v zimě, v létě, budou žít svým…