Sochařsky ztvárněná stěna od Cino Zucchi Architetti zkrášluje počátek tunelu u ticinského Lugana na dálnici z Milána do Curychu.
Dvacet pět metrů dlouhá serpentina vyrůstá nenápadně ze země a rozvíjí se do plynulé stuhy, zakřivené v plánu i v pohledu. Její forma je vnímaná jako jeden větší celek, ve skutečnosti je však vyrobená z parametricky navržených smrkových sloupků různé délky, která v nejvyšším bodě dosahuje výšky deset metrů. Spojení jednotlivých sekcí se zemí je zakryté ložem z bílého kamení, což dodává projektu čistší představu o koncepci, než kdyby viditelné podpůrné detaily bránily přehlednosti a kazily vizuální účinek zástěny. Optický efekt této skulptury nabízí dynamické pohledy, které se mění s pozicí pozorovatele vůči stěně. Mísení pevných částic s prázdnými úseky vzniká díky mnoha konkávním a konvexním plochám a vytváří na povrchu stěny hravý rytmus, dál ještě zpestřovaný rychlostí, s jakou ji divák míjí.
Stěna současně cloní pohled na stroje a stavbu právě zahájených prací na urbanistickém revitalizačním projektu většího měřítka.
foto – archiv autorů
situace











Moc povedená stavba, líbí se mi hlavně práce se světlem a prostorem 👍
Doufám, že tam aspoň neudělají jenom další betonovou pustinu.
Povedené. Když se chce, tak to jde.
Za mě povedený projekt. Líbí se mi hlavně to, že se tady myslelo nejen na vzhled a dostatek světla, ale…
Líbí se mi, že je u projektu kladen důraz nejen na vzhled, ale také na světlo, prostor a kvalitní akustiku😊