Daň z převodu nemovitostí není protiústavní, rozhodl Ústavní soud

Daň z převodu nemovitostí nelze podle Ústavního soudu (ÚS) považovat za protiústavní.

Nejvyšší správní soud (NSS) neuspěl s návrhem na vyslovení protiústavnosti několika sporných částí zákona o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí ve znění před novelizací v roce 2003. Soudkyně zpravodajka Eliška Wagnerová v odůvodnění mimo jiné uvedla, že nemovitosti jsou specifickým typem majetku, na jehož ochranu a rozvoj stát vynakládá nemalé prostředky, a proto má zvláštní daň opodstatnění.
Daň z převodu nemovitostí je podle návrhu NSS asociální, diskriminační, demotivující a bezdůvodná. Navíc prý omezuje pružnost trhu, zvyšuje cenu bydlení, a tak snižuje mobilitu pracovní síly. Platí ji lidé, kteří prodávají dům, byt či pozemek. Daň činí tři procenta z ceny nemovitosti. Podle údajů, které soudu poskytlo ministerstvo financí, stát na dani ročně vybere asi devět miliard korun.
Současná právní úprava daně z převodu nemovitostí by po dnešku zůstala beze změn i v případě opačného verdiktu ústavních soudců. NSS totiž mohl z procesních důvodů napadnout jen staré znění zákona před novelizací. ÚS proto nemohl zrušit současnou právní úpravu daně z prodeje nemovitostí, ale jen vyslovit protiústavnost starého znění. Nález by tak přímo dopadl jen na spory, které začaly ještě za platnosti starého zákona.
Pro odbornou veřejnost je však důležitý i názor Ústavního soudu na starší právní úpravu. Může totiž sloužit i při výkladu a hodnocení současného zákona. Princip daně zůstal po novelizaci stejný. Jednou z dílčích změn bylo snížení sazby z pěti na tři procenta.
NSS snesl proti dani širokou škálu námitek. Tvrdil, že není racionální ani legitimní a neplní svůj účel. Zdanění se prý v podmínkách volného trhu projevuje zvýšením ceny bydlení. Zatěžuje prý jen převod jednoho typu majetku, a to nemovitého.
Ministerstvo financí v obsáhlém vyjádření uvedlo, že daň z převodu nemovitostí je běžná i v zahraničí a nijak se neprotiví ústavnímu pořádku. Ministerstvo také popřelo přímou spojitost výše daně a cen bydlení. Upozornilo na to, že po snížení daně při novelizaci ceny neklesly, ale naopak výrazně stouply.
Ústavní soud se v nálezu zamyslel například nad rozdíly mezi movitým a nemovitým majetkem, které určitým způsobem ospravedlňují zdanění převodu nemovitostí. Wagnerová zdůraznila, že nemovitosti mají hospodářský význam a jsou dobře uloženým kapitálem. Na tom prý má svou zásluhu i stát, který chrání veřejný pořádek, usiluje o obecný blahobyt a udržuje infrastrukturu, bez níž by nemovitosti ztratily na ceně. Na to všechno potřebuje stát prostředky.
Kdyby ÚS chtěl prozkoumat daň z převodu nemovitostí v šíři, kterou požadoval správní soud, musel by řešit i souvislosti s ostatními daněmi. „Tak by ale vstoupil do debaty, ve které není ani odborná ekonomická a právní komunita jednotná,“ uvedla Wagnerová. Soudci se prý nechtěli dostat ani na pole různých politických a ekonomických analýz.
„Zákonodárce může v daňové oblasti dělat i neracionální kroky a samo o sobě to ještě nemusí být důvodem k zásahu Ústavního soudu. Takovým důvodem by bylo až omezení vlastnického práva v podobě rdousícího efektu nebo porušení principu rovnosti,“ řekla Wagnerová. Takzvaný rdousící účinek prý daň z převodu nemovitostí vzhledem ke své výši nemá.


Zdroj: ČTK, Jan Tomandl jpt, 28. dubna 2009